Fotbalová renesance. Proč do italských klubů tečou americké peníze

Ještě v devadesátých letech byla italská Serie A považována za jasně nejkvalitnější fotbalovou ligu na světě. V současnosti jí v tomto ohledu patří až třetí místo za anglickou Premier League a španělskou La Ligou. Čím dál víc amerických investorů však věří, že lepší management a stabilnější financování by italskému fotbalu mohly pomoci zpět na výsluní.

Nejnovější firmou, která se rozhodla vsadit na italský fotbal, je soukromá investiční společnost 777 Partners se sídlem v Miami, jejíž představitelé nedávno oznámili koupi fotbalového klubu Janov CFC. Podle zdroje obeznámeného s podrobnostmi transakce bude společnost 777 Partners vlastnit 99,9 procenta klubu s hodnotou 150 milionů eur včetně dluhu. 

Po uzavření této dohody bude ve dvacetičlenné lize šest klubů pod většinovou kontrolou amerických investorů či investičních skupin – a další dva pak hrají nižší Serii B. Všech osm transakcí se odehrálo během posledních tří a půl roku.

Za současnou fotbalovou investiční vlnou stojí přesvědčení, že jsou italské týmy oproti jiným ligám podhodnocené, zejména v důsledku poklesu cen během pandemie. „Když zhodnotíme současnou situaci, vidíme tu velkou příležitost k růstu,T“ prohlásil výkonný ředitel 777 Partners Juan Arciniegas.

Kromě příležitosti jsou tu však i značná rizika spojená s celým evropským fotbalem. A s tím italským pak obzvlášť.

Pozitiva jsou poměrně jasná. Fotbal je globální hra, která zajímá čím dál víc lidí po celém světě. Do bitvy o vysílací práva se zapojují nové společnosti, což žene ceny nahoru. Zvyšující se zájem navíc přináší nové obchodní příležitosti na poli kryptoměn a NFT.

Serie A navíc oproti ostatním evropským ligám přináší několik výhod. Italské týmy mají v každé sezoně nárok na čtyři účastnická místa v Lize mistrů, tedy stejný počet jako má anglická Premier League či španělská La Liga – a o jedno víc než například francouzská Ligue 1.

V Itálii je navíc fotbal jasným sportem číslo jedna, se kterým co do počtu sledujících nemůže žádné jiné sportovní odvětví soupeřit. To například v Anglii se fotbal přetahuje o fanoušky s kriketem, tenisem či rugby.

Pak je tu otázka historie. Nejenže řada italských klubů už funguje celá desetiletí – například fotbalový klub v Janově byl založen v roce 1893 –, ale italské kluby za sebou mají i spoustu historických úspěchů. Například AC Milán je sedminásobným vítězem Ligy mistrů (či jejího předchůdce), což ho v historických tabulkách řadí na druhé místo.

Ani obliba, ani tradice však nejsou těmi hlavními důvody, proč je italský fotbal momentálně v kurzu. Jedním z hlavních důvodů je nedostatek jiných příležitostí – v Evropě zkrátka není zas tolik špičkových klubů, do kterých by se dalo investovat. Navíc německá Bundesliga má v platnosti pravidla, která zahraniční investice do domácích klubů značně omezují.

Investory do Itálie pomohla nasměrovat i pandemie, kvůli které se mnoho tamních klubů ocitlo ve finanční tísni a nezbylo jim nic jiného než se poohlédnout po zahraničním kapitálu. Druhým zásadním důvodem je pak cena.

Podle anglického deníku Financial Times koupila investiční společnost Elliott asi nejslavnější klub italské ligy AC Milán za 400 milionů eur, ceny ostatních klubů pandemie tlačí ještě podstatně níž. Pro srovnání, v anglické Premier League má hodnotu vyšší než 400 milionů eur hned osm klubů, hodnota šesti z nich je pak odhadována dokonce na víc než 1,5 miliardy.

I přes nízkou startovní pozici však nebude lehké hodnotu italských klubů vyhnat výš. Ani těm nejlepším klubům ze Serie A se příliš nedaří získávat sponzorství globálních obchodních značek a většina týmů hraje na přesluhujících stadionech. To má za následek relativně nízké příjmy z reklam či třeba z prodeje vstupenek, jejichž cena je ve srovnání s ostatními evropskými ligami podprůměrná.

Modernizace stadionů pak naráží na spoustu překážek, většina klubů si své stadiony pronajímá od měst a jakékoli snahy o rekonstrukci se mění v byrokratickou noční můru.

Během posledních deseti let vyrostly v Itálii pouhé tři nové stadiony, v celé Evropě to bylo dohromady 153, jak uvádí zpráva hlavní italské fotbalové organizace Federazione Italiana Giuoco Calcio.

Americký miliardář Rocco Commisso se začal snažit o stavbu nového stadionu ihned po koupi florentského týmu ACF Fiorentina v červnu 2019. Schvalovací proces města je však tak zdlouhavý a složitý, že podle něj bude trvat ještě minimálně dalších pět let, než se něco stane.

„Je nejvyšší čas, aby politici v Itálii pochopili, že pokud má Serie A plnohodnotně soupeřit s anglickou, španělskou nebo německou ligou, věci se musí změnit,“ říká Commisso.

Tyto problémy znamenají, že jsou italské týmy mnohem více závislé na příjmech z médií ve srovnání s ostatními evropskými ligami. A i tady Italové zaostávají.

Serie A letos plánovala zvýšit příjmy z domácích vysílacích práv o dvacet procent, avšak nakonec skončila s tříletým kontraktem se streamovací službou DAZN v hodnotě 860 milionů eur ročně, což je ve skutečnosti třináctiprocentní pokles oproti předchozí smlouvě se satelitní televizí Sky na 980 milionů. 

Je to také podstatně méně, než získá například německá Bundesliga, která se stejnými mediálními společnostmi uzavřela smlouvu na více než 1,1 miliardy eur za rok, a není to ani polovina oproti téměř dvou miliardám eur, které z vysílacích práv získá anglická Premier League.

Velký rozdíl v příjmech z médií se Italové snaží alespoň částečně zmírnit tříletým kontraktem s americkou společností ViacomCBS, od které budou za vysílací práva inkasovat 65 milionů eur ročně.

Finanční problémy podle mnohých navíc ještě zhoršují pravidla UEFA pro finanční fair play, která byla vytvořena s cílem chránit fotbalové kluby před ekonomickými problémy a zabránit jim utrácet víc, než vydělají.

V praxi to však znamená, že týmy s nízkými příjmy nemohou investovat do lepších (a dražších) hráčů, což má negativní vliv na jejich výkonnost. Nachází se tak v začarovaném kruhu, ze kterého se jen velmi špatně vyskakuje – se špatnou výkonností se příjmy zvedají jen těžko.

„Bez vyšších příjmů prostě nemůžeme být konkurenceschopní,“ říká Commisso, který je mimo jiné i zakladatelem americké kabelové televize Mediacom, jejíž logo nosí hráči Fiorentiny na dresech.

„Vezměte si například minulý rok. Bez sponzorských peněz od Mediacomu bychom měli kvůli Covidu příjmy 72 milionů eur. To je méně, než jsme měli před deseti lety. A chceme konkurovat evropským týmům, které vydělávají šest sedm set milionů eur.“

To však neznamená, že by se Commisso vzdával, spíš naopak. Od ostatních amerických investorů se trochu odlišuje: narodil se v Itálii, v USA hrával na Kolumbijské univerzitě fotbal a tvrdí, že ve fotbalovém byznyse není kvůli penězům.

Ví, že pokud chce uspět, bude ho to stát spoustu času a peněz, a jde na to od samých základů. V současnosti je tak ve výstavbě nové tréninkové centrum Viola Park za sedmdesát milionů eur. Budou mít soukromé kapitálové společnosti, které na italský fotbalový trh vstoupily s ním, stejnou trpělivost?

Minimálně Juan Arciniegas tvrdí, že také 777 Partners jsou v Janově na tuto výzvu připraveni. „Chceme si to tu odpracovat, podle mě je to velká příležitost. To, že náš klub v posledních letech nehrál příliš dobře, je pro nás ještě lákavější. Dává nám to příležitost tu opravdu něco změnit,“ říká Arciniegas.

A zdá se, že americká přítomnost na italském fotbalovém hřišti se může brzy ještě zvýraznit. Čínští majitelé dalšího z elitních italských klubů Interu Milán se ocitli ve finanční tísni a letos v květnu uzavřeli dohodu na výpůjčku 290 milionů eur. Pokud se čínským investorům nepodaří dluh včas splatit, vlastnictví klubu připadne poskytovateli dluhu: losangeleské společnosti Oaktree Capital.

The post Fotbalová renesance. Proč do italských klubů tečou americké peníze appeared first on Forbes.