Krátký film režiséra Maxe Duncana natočený v regionu Liang-šan upozorňuje na fakt, že i když čínská industrializace umožnila bezprecedentní ekonomický růst a vznik nové střední třídy, urbanizace kromě jiného přinesla také 9 milionů opuštěných dětí žijících na venkově bez rodičů - kteří odjeli za prací do města a nechávají své potomky, aby se o sebe postarali, jak dovedou. Příběh tří dětí, z nichž nejstaršímu je čtrnáct, žijících ve vesnickém domku a dělících svůj čas mezi školu a sedlačení, zatímco rodiče pracují ve městě Huej-Čou, je historií ceny placené za práci v továrně na sluchátka se mzdou ve výši 300 korun denně.
