Krátce k mému postoji vůči Pražákům, aneb není Pražák jako Pražák

Nejsem „pragofob“, naopak, ač Moravák a „brněnská náplava“, do Prahy jezdím rád. Jen mám blíž k oněm chudším Pražákům, většinou žijících na různých sídlištích v okrajových částech Prahy (dřívějším jazykem „périférie…“) než k těm pražským „lepšolidem“, či, chcete-li, elitářům, kteří mají nadprůměrný plat a na zbytek republiky, včetně oné pražské „périférie“, se dívají velmi spatra, někdy až s pohrdáním.

O to více soucítím s pražskými seniory, jimž důchod často nestačí na zaplacení předraženého nájemného v pražských bytech. Také pro nás, invalidní důchodce, je velkým problémem, tedy pro ty pražské…, sehnat cenově dostupný byt blízko nějaké, byť dále od centra, stanice metra či tramvaje, takže často bydlí někde na oné „periferii“, třeba Strašnice… či Záběhlice…, odkud trvá cesta do centra Prahy často více jak hodinu!

Takže…, není Pražák jako Pražák, a stejně to platí i pro nás, Brňáky i obyvatele menších měst a obcí. I tam se najdou ti i ti, jen v různém poměru.

Hudební epilog

Výborná píseň Voskovce a Werricha o poměrech v předválečné Praze. Není třeba opakovat, se kterou z oněch tří skupin Pražanů nejvíce sympatizuji.