Pique-nique. To slovo si v půlce osmnáctého století z francouzštiny vypůjčil a angličtině přizpůsobil diplomat Lord Chesterfield. Jako picnic v dopise popsal venkovní sedánek svého nemanželského syna Philipa, jež byl na studiích v Lipsku; snad to bylo trochu posměšné, protože hned v následujících řádcích vyjádřil obavu, že synátor venku na dece spíš karbaní a popíjí, než by s přáteli diskutoval o filozofických tématech. Tak vznikla pikniková kultura, které se ve zvláštní reportáži věnujeme v příloze Excellent s tématem Žijte venku. Najdete jej v tištěném Reflexu č. 20.
