Generál Šedivý odhalil svůj „nadupaný“ protiruský bojový arzenál
7. 6. 2018
Pan armádní generál Jiří Šedivý je sice již na zaslouženém odpočinku, tedy v.v. (ve výslužbě), ale jako odborník na slovo vzatý je i nadále činný v oblasti páchnoucí střelným prachem, radioaktivitou, krví a mrtvolami, přesněji v činnosti „spásné severoatlantické aliance“, přesněji NATO, kde přes svoji dlouholetou komunistickou minulost (nebo právě proto) působí jako „mírumilovný“ velvyslanec ČR. Z politicky globálního pohledu je jeho činnost (s patřičnou nadsázkou) záslužná, neboť „hájí bezpečnost a mírovou budoucnost “ Česka a jejich občanů. Pozoruhodně ušlechtilá mise!
Post velvyslance ČR při NATO předpokládá nejen pozitivní, loajální vztah k samotné alianci, ale také k její vojenské doktríně, tedy zájmům, cílům, taktickým a politickým aspektům, a hlavně musí znát a respektovat nepřítele. Ten je z hlediska NATO, coby zástupce zájmů USA, zřejmý a nezpochybnitelný: Rusko! Jak se lze přesvědčit z textu (ZDE), kterým pan generál reagoval na komentář Jana Eichlera (Cena za americkou vřelost? Právo, 24. května 2018) k blížícímu se zapojení českých vojáků do tzv. posílené předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí (PPP) je zřejmé, že stran zmíněného nepřítele má pan generál „pořádně nabito“!
Lze pochopit, že panu generálovi zůstala v torně generálská hůl a i dnes mu v žilách koluje „vojenská krev“. Vždyť nelehkou profesionální kariéru vojáka z povolání začal již v roce 1971 po absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Byl to uvědomělý absolvent, o čemž svědčí jeho členství v KSČ až do konce roku 1989. Nicméně, do roku konce 89 byl zřejmě jen řadový, v podstatě významný příslušník ČSLA, nicméně jeho hvězdná vojenská kariéra začala až v 90. letech, kdy odjel do USA studovat na U.S. Army War College v Carlisle ve státě Pensylvánie.
Zde nastal pozoruhodný obrat v jeho politické orientaci, neboť ačkoli byl ještě do konce roku 1989 jako voják ČSLA a také stále ještě člen KSČ, po relativně krátké době, stihl převléct kabát, spálit za sebou mosty členství v KSČ a jako mimořádně vhodný člověk pro novou politickou garnituru coby uvědomělý příslušník v nově se rodící demokratické armádě, přijal v r. 1993 nabídku nového establishmentu v čele s Václavem Havlem a jako správný voják a uvědomělý loajalista „demokratické“ vlády, která se „hodlala k věcem lidu navracet“, přijal nabídku (nebo rozkaz) na studia v USA! Dnes, ve funkci velvyslance při NATO, uplatňuje své zkušenosti, získané v USA a praktikované po dobu svého vojenského působení jako významný činitel ve strukturách AČR.
Aby nezůstalo jen u pouhého konstatování, připomeňme si některé současné generálovy postoje a názory k výše zmíněnému textu Jana Eichlera, kterými se notně odkopal, abychom poznali, pro koho je (s velkou nadsázkou) ochoten „prolévat svou krev“. Tak např. pan generál Šedivý říká, že „Tímto krokem ( tj. zapojení českých vojáků do tzv. posílené předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí) Aliance (rozuměj NATO) ani zdaleka nedorovnává rozsah a výzbroj ruských sil, navyšovaných v posledních letech v oblasti Baltského moře. Jeho smysl je čistě obranný: v kombinaci s dalšími aliančními prvky (jednotkami rychlé reakce, záložními silami a místními národními armádami) odradit případného agresora od otevřené vojenské akce.
Pan generál cílevědomě mystifikuje čtenáře tím, že poukazuje na „rozsah ruských sil, navyšovaných v posledních letech v oblasti Baltského moře“. Ruská strana nedělá tyto kroky s cílem či úmyslem „napadnout“ některou z pobaltských zemí, jak je často propagandisticky uváděno, ale z pragmatických důvodů reaguje na očividné posilování pozic Aliance v pobaltských zemích podél jejich hranic s Ruskem v souvislosti rovněž západem (i některými českými zdroji) šířenou propagandou o imperiálních úmyslech Ruska, napadnout některou z pobaltských zemí. Je hodně falešné jeho tvrzení, že tímto způsobem by měly jednotky NATO odradit případného agresora od otevřené vojenské akce. Vezmeme-li v úvahu, že v bojové pohotovosti jsou nejen jednotky NATO, ale i místní národní armády a záložní síly, větší nebezpečí lze spatřovat spíše ze strany NATO a spojenců, než ze strany samotného Ruska.
Posuneme-li se dál a přeskočíme některé pasáže perlení pana generála, dostaneme se k zajímavému názoru, či spíše nářkům pana generála a sice, že „Snahy o normální vztah s Ruskem se ale ukázaly jako marné. Problémem není jen anexe Krymu. Ruskou armádou podporovaní separatisté válčí na východě Ukrajiny dodnes. Závěr o přímé odpovědnosti ruských ozbrojených sil za sestřelení civilního letadla MH 17 a smrt 298 lidí vydala (sic) nezávislá mezinárodní komise minulý týden“. Tak to jsou slova, jak se říká, do rvačky. Podle generála za všechno mohou Rusové, dobromyslné NATO se celou dobu snaží vytvořit s Ruskem strategické partnerství, ale marně. Pokrytecké konstatování pana generála, že problém není jen v anexi Krymu dokazuje, že nemá nejmenší zájem vidět situaci reálnýma očima. Jeho konstatování, že se na východě Ukrajiny válčí za podpory ruské armády je neskutečně licoměrné a falešné. Jakoby chtěl říct, že to bylo Rusko, které vyvolalo Majdan, jakoby nebylo známo, že USA investovaly do převratu na Ukrajině 5 mld. dolarů, jakoby tam nepůsobili US poradci, nebyly Ukrajině dodávány zbraně US army atd. Upřímně řečeno, bylo by asi naivní po něm chtít, aby měl jiné názory a stanoviska. Nemůže to po něm chtít již ze samotného podstaty: má přece vojenské vzdělání „Made in USA!“
Je tady však jeden háček. Názory a postoje pana generála by bylo možné chápat, kdyby to byl např. Američan, Němec nebo Belgičan, ale v jeho případě jde o Čecha, u kterého by bylo možné předpokládat jistou vlasteneckou patriotičnost s ohledem na svůj slovanský původ, s ohledem na svou vlast, v život své rodné země v budoucnosti. Názor, resp. přesvědčení pana generála zcela jistě nesdílí a odmítá většina českých občanů. Pan generál však neskládá účty lidu své země, jak by se z titulu jeho funkce mohlo zdát, ale účty skládá těm, jejichž zájmy má hájit a také hájí. Stačí si připomenout jeho slova: Závěr o přímé odpovědnosti ruských ozbrojených sil za sestřelení civilního letadla MH-17 a smrt 298 lidí vydala nezávislá mezinárodní komise minulý týden. Stejná nesmyslná slova totiž pronesl i generální tajemník NATO Stoltenberg, který také zcela vědomě bagatelizoval fakta a lže o skutečnostech, které významně mění jednostranné závěry vyšetřovací komise JIT, která se snaží na irelevantních faktech a důkazech prosadit názor, že za sestřelení letadla Boeing 777 letu MH-17 nese odpovědnost, resp. je vinno Rusko.
Korunu tomu všemu horlivý pan generál nasazuje když říká, že Moskva používá vůči řadě aliančních zemí mimořádně agresivní rétoriku, včetně vyhrožování jadernými zbraněmi. Vede proti nám systematickou dezinformační válku. I přes to se však Aliance snaží s Ruskem udržet politický dialog. Odmítáme přistoupit na hru stupňování napětí a nabízíme možnost návratu ke spolupráci. Ovšem za předpokladu, že Rusko bude respektovat mezinárodní právo a dodržovat své mezinárodní závazky. Tyto názory a postoje hraničí s lidskou paranoiou a stihomamem, které místo aby byly léčeny, jsou uplatňovány ve vojenských strukturách NATO, kde jsou praktikovány v rámci činností a imperiálních záměrů. Je krajně nehorázné tvrzení pana generála, že Moskva používá vůči řadě aliančních zemí mimořádně agresivní rétoriku, včetně vyhrožování jadernými zbraněmi. Pro západní politické a vojenské struktury je typické, že nepřátelské subjekty obviňují z něčeho, aniž by současně předložili jediný relevantní důkaz. Tak např. by mohlo být zajímavé doložit tvrzení, že Moskva používá vůči řadě aliančních zemí mimořádně agresivní rétoriku, ale co konkrétně? Aliančních zemí je mnoho, mohl by pan generál alespoň některou z nich vyjmenovat, abychom věděli o které a o co se jedná! Je skoro úsměvné, jak si pan generál stěžuje, jak je nebohá Aliance ze strany Ruska ohrožována systematickou dezinformační válkou.
Není známo, za kterou politickou partaj pan generál Šedivý kope, která jej preferuje a také ideologicky podporuje, ale nabízí se domněnka, že by to mohla být především TOP 09, STAN, případně KDU-ČSL. Generálova negativistická slova směrem k Rusku v mnohém korespondují s názory a výroky představitelů těchto partají. To by nám také mohlo usnadnit pochopení toho, kdo je, koho zastupuje, komu slouží, kdo jej platí. V každém případě však platí, že naše členství v NATO, s ohledem na (lživý) výrok Václava Havla o naší neúčasti v jakémkoli vojenském paktu, je polistopadovým omylem. Když už k tomu ale došlo, pak jakákoliv účast našich vojáků- žoldnéřů na teritoriu cizích zemí ve službách cizích zájmů je nežádoucí už třeba proto, že o co jsme menší zemí, o co máme (proti ostatním) menší armádu, tím více se stáváme vazaly Západu, o to více jsme zavázáni a odkázáni na naše členství a partnerství s NATO! Jsme národ v totalitě, který je znovu někým ovládán, na někoho odkázán a který se musí na někoho cizího spoléhat. O svobodě, resp. národní identitě, samostatnosti a svébytnosti si už zase můžeme jen nechat zdát.
Na závěr není od věci připomenout „významnou“ činnost pana generála Jiřího Šedivého ve službách vlasti, o čemž svědčí řada jeho vyznamenání, která obdržel:
Česká vyznamenání
President ČSFR Medaile za zásluhy II. stupně 1992
Ministr obrany ČR Záslužný kříž MO I .stupně 2001
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak za službu v misi IFOR 1996
Ministr obrany ČR Medaile AČR III. stupně 1999
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak za službu pro misi SFOR
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak za podporu mírových operací
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak 50 let NATO 1999
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak Summit NATO Praha 2002
Ministryně obrany ČR Vyznamenání Zlaté lípy 2008 a další
Cizích států
Generální tajemník NATO Medaile NATO Za službu pro mír a svobodu (na území
bývalé Jugoslávie) 1996
President USA Vyznamenání za zásluhy 1999 (jaké?)
President Rakouska Velký stříbrný kříž za zásluhy 2001
Španělský král Velký vojenský záslužný kříž Španělského království (s bílou stuhou) 2000
Ministr obrany Slovenské republiky Pamětní medaile ministra I. Stupně 2002
President Francouzská republika Řád čestné legie 2002
(PS: Pozor, nezaměňovat s o deset let mladším jmenovcem Jiřím Šedivým, který je sice rovněž odborníkem v oblasti bezpečnostní politiky, byl dokonce ministrem obrany a v letech 2007–2010 dokonce zastával pozici náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování, nicméně jako profesionální voják v armádě nikdy nesloužil. Nicméně i on má svou osobní zásluhu na dobrých vztazích s „nepostradatelnou“ Aliancí!).