Tajuplná místa minulosti: Tajné sídlo Adolfa Hitlera a polské Versailles

Podzemní komplex Osówka

se nachází u města Głuszyca v Sovích horách. Je to nejzajímavější a nejdelší zpřístupněný komplex v Sovích horách. Práce zde byly zahájeny v polovině roku 1943. Vznikl zde obrovský systém betonových chodeb, opevnění a hal. Účel prací byl udržován v tajnosti. Dodnes není zřejmé, jaký cíl měl projekt „Riese” („Obr”), při jehož budování zemřelo mnoho vězňů především z blízkého koncentračního tábora Gross Rosen. Podle názoru některých to mělo být tajné sídlo Adolfa Hitlera. Jiní tvrdí, že se zde stavěly haly pro podzemní zbrojovky, kde se měly vyrábět tajné zbraně, pravděpodobně rakety V1 a V2 a možná i jaderné zbraně. Nadzemní část komplexu Osówka představuje vnější infrastrukturu podzemního objektu. Míra pokročilosti prací, které zde byly provedeny, staví tyto objekty na první místo z hlediska nejvíce dokončených nadzemních objektů projektu „Riese“ v Sovích horách. Největší pozornost přitahují dva objekty nazývané konvenčně „Kasino“ a „Posilovna“. 

Zámek Książ

je největším zámkem v Dolním Slezsku a třetím největším zámkem v Polsku. Velikostí ho předčí pouze krakovský královský hrad Wawel a křižácký hrad v Malborku. Často se o něm hovoří jako o perle Dolního Slezska. Leží v katastru města Wałbrzych, mezi malebnými lesy Książského krajinného parku a údolím řeky Pełcznica. První písemné zmínky o hradu Książ pocházejí z roku 1288. Ve 13. století patřil svídnicko-javorské větvi Piastovců, již za sto let náležel k Českému království, poté jako zástava několika knížecím rodům. V roce 1508 se Książ dostal do rukou Konrádu Hochbergovi. Rod Hochbergů vlastnil zámek až do roku 1941. Zámek Książ byl mnohokrát přestavován, proto se v něm spojuje tolik architektonických a uměleckých stylů. Původně gotická pevnost získává v 18. století barokní ráz. Pod vlivem romantického historismu se park mění v anglickém stylu a objevují se také pseudo-středověké ruiny – tzv. Stary Książ. Poslední a největší přestavba zámku proběhla v letech 1907 – 1938. Jan Henryk XV., nejbohatší muž v Říši po císaři, připojil křídla, zastřešil věž charakteristickou kopulí a nechal upravit zámecké terasy. Roku 1941 zámek konfiskují nacisté. I oni se zapsali do architektonické historie zámku – jednu část interiérů upravili (zničili bohatou výzdobu) pro konferenční účely, druhou chystali pro návštěvu Adolfa Hitlera. Ten však ve své ložnici nikdy nespal. V roce 1943 začínají v rámci projektu „Riese“ práce v podzemí. Dodnes nikdo přesně neví, k čemu měly sloužit labyrinty pod zámkem a také v blízkých Sovích horách. Protože se u blízkého Walbrzychu těžila uranová ruda, předpokládá se, že zde probíhaly, a zřejmě poměrně úspěšně, práce na vývoji německé atomové bomby. V roce 1945 zámek obsadila Rudá armáda a dokumenty v této věci zůstaly dodnes utajeny v sovětských (nyní ruských) a amerických archívech. Část podzemních staveb byla vyhozena do povětří sovětskými ženisty. Faktem je, že uran použitý pro výrobu první sovětské jaderné bomby pocházel z podstatné části právě z Walbrzychu. Až v polovině 70. let byla zahájena rekonstrukce a v roce 1991 se majitelem zámku stává obec Wałbrzych. Návštěvníkům je přístupný hlavní objekt, v dalších budovách jsou restaurace nebo zámecký hotel. Książ je obklopen zámeckým parkem a lesy. Zpřístupněn je i hřebčín s chovem hřebců slezského typu.

„kostel míru“, zapsaný v roce 2001 na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho dřevěná konstrukce byla vybudována již v letech 1656 – 1657. Patří mezi největší hrázděné budovy na světě.