Od těch dob, co máme prezidenta sjednotitele, je občanstvo víc a víc štěpeno na tři tábory, které se sobě vzdalují. Nejvýraznější je tábor Babiš–Zeman, sjednocený obdivem k oběma předákům a nulovou mírou kritičnosti. Říkejme mu, vzhledem k nejčastěji u nich používanému nářečí, Východňári. Druhý tábor nemá vůdčí postavu, ale má vůdčí pocit úzkosti, že mu polistopadová svoboda protéká mezi prsty a sen o demokracii mizí kdesi v písku. Pro jeho pestrost říkejme mu Občané. Třetí tábor, ten největší, nemá ani vůdčí postavu, ani vůdčí pocit. O politiku se nezajímá. S podvědomým přesvědčením, že se zabydlí v každém politickém počasí, si počká, jak to dopadne. Pokud ovšem ví, že něco má nějak dopadnout.
