Jaroslav Král 27. 11. 2020 Do Senátu byla nyní z Poslanecké sněmovny postoupena předloha tzv. daňového balíčku s návrhem na zrušení superhrubé mzdy a zvýšení daňového odpočtu na poplatníka, který navrhli Piráti. Obě opatření, pokud budou odhlasována, budou znamenat obrovskou "sekeru“ ve státním rozpočtu na příští rok ve výši cca 130 miliard Kč. Variantou je odhlasovat jednu menší sekeru, tj. buď pouze zrušení superhrubé mzdy, nebo jen daňový odpočet.
Třetí možností je udělat jakýsi kompromis, návrh zákona celkově přepracovat a vrátit jej Poslanecké sněmovně. To je však podle mého názoru nereálné z časových důvodů, neboť by jinak hrozilo rozpočtové provizórium, které si nikdo nepřeje. Proto se bude podle mého názoru urputně bojovat na bojišti předem vykolíkovaném premiérem.
Nyní úmyslně pomíjím zcela bezprecedentní a absurdní návrh premiéra, který byl přes zásadní rozpor s koaliční ČSSD načten jako návrh poslance A. Babiše, přičemž J. Hamáček kontroval vlastním návrhem ke zrušení superhrubé mzdy. Z čistě politologického hlediska by to muselo v každé jiné západoevropské zemi znamenat konec vládní koalice. Ne tak u nás, kde je možné téměř cokoli. A. Babiš tím ale hodil vidle nejen do vládní koalice, ale také dovnitř ČSSD, kde se opět rozhořela debata, zda nyní odejít z vlády, nebo proč se neodešlo už dříve, když bylo zřejmé, že A. Babiš dlouhodobě kanibalizuje elektorát ČSSD. Podle mého názoru soc. dem. z vlády před svým jarním sjezdem neodejde a později už to nebude mít z časového hlediska ani smysl. Prostě ČSSD nezbývá než jít s A. Babišem až do hořkého volebního konce. Otázkou jen zůstává, zda to bude stačit na překročení pětiprocentní uzavírací klauzule.
Další vidle však byly hozeny i do rodící se koalice ODS, TOP09 a KDU-ČSL. Ta sice má zatím jen dohodnutý obecný rámec v duchu výroku legendárního lidoveckého předsedy Msgre. Jana Šrámka „dohodli jsme se, že se dohodneme“, avšak zásadní rozpory kolem daňového balíčku budou tuto rodící se koalici nutně oslabovat. Dát přednost zrušení superhrubé mzdy, což je naplnění programu ODS, jak to prezentuje P. Fiala, nebo dát přednost zvýšení daňového odpočtu, což zvýhodní rodiny s dětmi, jak to preferují lidovci? Je to Sofiina volba. Pokud poslanci a senátoři za tyto strany odhlasují obojí, pak také budou vědomě hlasovat pro tzv. řeckou cestu obrovského zadlužení, kterou kdysi tak vehementně kritizovali. To jim nyní v Poslanecké sněmovně ve svém velmi emotivním projevu připomněl M. Kalousek. Zmíněné vidle jsou tak zabodnuté i do ODS, kde se nyní vnitřně sváří stoupenci pravicové mantry o blahodárném snižování daní se stoupenci další pravicové mantry o nutnosti rozpočtové odpovědnosti.
