Začlenění zemí bývalého socialistického tábora mezi vyspělé západní země na příkladu České republiky * Americký projekt Assault Breaker 2 * Washington chtěl, aby na sebe Rusko vzalo náklady na obnovu infrastruktury i ekonomiky Ukrajiny

„Protektorát v agónii“. Proč se v Evropě odvážili žádat vakcínu u Putina

Alexej Pišenkov (ČR)

7. března 2021

Pojednání o tom, co skutečně přivedlo bývalé státy „socialistického tábora“, aby se zařadily do systému „kvetoucího a rozvinutého západního společenství“ a také aby chápaly, co ve skutečnosti čeká ty, kteří o tom ještě přemýšlejí.

Příkladem bude Česká republika, neboť původně byla a je i nyní nejrozvinutější zemí ve východní Evropě. NDR již neexistuje. V tomto případě existuje pandemie koronaviru, funguje jen jako indikátor, který vytáhl na světlo hluboké procesy v těchto státech probíhající a obyčejným občanům dosud skryté.

Co se tam zvláštního stalo?

Před několika dny se osobně obrátil prezident Zeman na Vladimira Putina s prosbou o urychlenou dodávku Sputniku V jeho zemi. V nemocnosti na kovid je na tom nyní ČR v Evropě nejhůře. Desetimilionová země má denní přírůstek nemocných až 20 tisíc. Má testování, karanténu a sledování šíření, mírně řečeno ne právě nejlepší. Realita je nejspíše ještě žalostnější. Nemocnice jsou přeplněné těžkými případy a část pacientů se připravuje na převoz do Německa. V sousedním Slovensku a dalších východoevropských státech to není o moc lepší. Jak to, že po úspěšném zvládnutí „první vlny“ na jaře se všechny tyto dostatečně rozvinuté a civilizované země tak střemhlavě zřítily?

Vysvětlení existuje. Za prvé se ukázalo, že nepříliš silná vlna pandemie byla v dřívějším „socialistickém táboře“, na rozdíl od Západu, rychle přemožena za pomoci stále ještě zachovaných zbytků „sovětského“ systému zdravotnictví, který si ještě i přes 30 let „tržní optimalizace“ uchoval svoji funkčnost. V Rusku proběhlo v principu totéž. Avšak v době, kdy v RF a dalších státech využili letní ústup covidu a připravovali se na nový atak nemoci, budovali rychle nové a přebudovávali stávající nemocniční fondy a kupovali nové vybavení a zajišťovali nové vakcíny a léky, ve východní Evropě většinou nic nedělali. Pouze byly nakoupeny roušky a respirátory a vyrobena jich velká množství.

Proč celé léto nikdo nic nedělal. Jednoduše. Nebyly žádné instrukce shora, co se má dělat. Sama česká vláda nic dělat nemůže a také nechce. Kvůli tomu úředníci na svých místech nejsou. Jsou tam jen pro předávání vůle vedení EU svému obyvatelstvu a vedení EU jsou zase pro předávání zájmů USA v Evropě. Je to vertikála. V USA došlo v záležitosti koronaviru k celkovému kolapsu. Veškeré zahraniční a protiruské procesy a programy šly svou cestou, jako kdyby koronaviru nebyla věnována žádná pozornost. Všechny instrukce byly rozdány a nikdo je neměnil. V tom byla neochota Evropanů jakkoliv reagovat na existenci ruských vakcín – vše bylo v souladu s původními politickými direktivami.

Mimochodem, vůdčí západní státy se nebudou dělit o vakcíny a léky proti nebezpečnému viru s východními „podlidmi“. Zde je předveden skutečný vztah k různým malým „spojencům“, prý plnoprávným členům EU a NATO. Ale toto nevzniklo kvůli koronaviru. Východní Evropané zaplatili za to, že se zřekli vlastní samostatnosti výměnou za hromadný přístup k banálnímu spotřebnímu zboží. Tak mají dostupnější spotřební zboží, ale jejich vlastní domov, dobré zdravotnictví a vysokoškolské vzdělání jsou pro mnoho lidí těžko dostupné a mohou o nich jen snít.

Jednoduše prodali svoji svrchovanost a zpočátku si mysleli, že výhodně. To není poprvé. A nyní ještě na všechny strany vytrubují jak získali nezávislost a jak se zbavili hrůzného komunistického jha, od už neexistujícího Sovětského svazu.

Něco z historie a co s tím má společného Navalnyj

Nejprve se jednalo o Československou republiku vzniklou po rozpadu Rakouska-Uherska, kdy společně se Slováky žili 20 let v demokratické samostatnosti. Tehdy úzce spolupracovali se západním světem. Výsledkem této spolupráce byl nakonec krach státu. Rozbil se na úlomky. Část území přešla k Polsku, část k Maďarsku, část k Německu a hlavní část území tehdejší republiky se změnila na Protektorát Čechy a Morava v rámci Třetí říše. Slovensko, které se oddělilo a určité území mu bylo odňato, bylo loutkovým státním útvarem v rukách Německa.

Už v té době existoval jakýsi předobraz budoucí NATO. Byla to vojenská aliance západních demokracií, jejímž členem bylo i Československo. Ale v době, kdy Hitler ještě nesahal po českém území, jenom měl takový úmysl, „věrní spojenci“ nejen že Československo nepodrželi, ale dokonce se aktivně účastnili na jeho zničení a následně jeho rozdělení. To bylo ještě před 2. světovou válkou. Potom pracoval až do konce války tehdejší velký průmyslový potenciál pro Třetí říši.

Po osvobození země především silami Rudé armády (dnes se tomu říká okupace) byla Sovětským svazem prakticky zcela obnovena územní celistvost a nezávislost Československa. Ano, byla odříznuta Zakarpatská oblast kvůli sovětské Ukrajině, ale bylo to kompenzováno připojením území, která před válkou patřila Maďarsku, Německu a Polsku a ještě některými doplňky přibližně ve velkosti  území Zakarpatí.

V roce 1948, kdy byla dokončena poválečná stabilizace, se k vládě oficiálně dostala komunistická strana a řídila stát až do roku 1989. V té době se Češi stali členy tak zvaného východního bloku a země vstoupila do Varšavské smlouvy. Hospodářsky byla součástí RVHP. Nyní se to vydává za roky nesnesitelného útlaku ze strany Sovětského svazu. Rusové prý ukrutně vykořisťovali a „ždímali“ jimi okupované východoevropské země. Tak se na to podívejme.

V roce 1989 měli Češi druhou nejlepší životní úroveň po obyvatelstvu NDR. V tomto ohledu na tom byli lépe než lidé v Sovětském svazu. Je divné, když okupovaní žijí lépe než okupanti, že.

Potom v důsledku vážných vnitřních otřesů v Sovětském svazu a rovněž fatální neschopnosti československé komunistické vlády k rozumným samostatným akcím, byl silami západních  speciálních služeb nastrčen k moci místní „navalnyj“ – Václav Havel. V té době neměl velkou podporu mas a neměl žádné osobní úspěchy v profesi, kterou měl vykonávat. Sám později přiznal, že v době svého disidentství žil z platu CIA. Pod jeho slabým vedením se Československo včlenilo do světa západních demokracií. Dva roky nato se všechno opět zhroutilo. U Čechů a Slováků se náhle obnovilo národní sebevědomí.

Samostatná Česká republika vytvořená v roce 1991 vstoupila do této nové role s takovou vědeckou a průmyslovou náloží, že by jí mohly závidět největší a nejrozvinutější státy světa. A také záviděly. V zemi menší než ruská Tverská oblast, bez zvláštního přírodního bohatství a bez otevřeného přístupu k moři bylo vyráběno v plném cyklu a většinou vlastní konstrukce všechno možné: osobní a nákladní auta, osobní a nákladní lodě, letadla (i vojenská proudová), traktory, lokomotivy, vagóny a další dopravní prostředky, ke všemu motory, různé zbraně a obrněná technika, radioelektronika (i vojenská), optika, turbíny, obráběcí stroje a jiná průmyslová zařízení, byl vlastní metalurgický, těžební, chemický, farmaceutický, lehký a potravinářský průmysl, bylo rozvinuté zemědělství, věda, kultura i vzdělávání na světové úrovni. Bylo by snadnější vyjmenovat to, co nebylo, než to, co bylo. To vše představovalo vynikající výchozí podmínky ke startu do další hospodářské a politické prosperity a nezávislosti, pokud by o to měl zájem ten, kdo byl u moci. Ale českého „navalného“ tam neposadili kvůli prosperitě země. On se se svým úkolem dobře vypořádal. Do dneška z vědeckého a průmyslového potenciálu v zemi nezůstalo skoro nic. Většina skutečných specialistů na vysoké úrovni byla odlákána do zahraničí. A přibližně 80 % těch výrobních zařízení, která zůstala  v zemi, je ve vlastnictví západních korporací, nebo je složkami jejich výrobních řetězců. Žádné strojírenské závody plného cyklu nejsou.

Tato situace znamená, že země je řízena zvenčí čistě ekonomickými pákami a vede k absolutní degradaci domácích řídících struktur na státní úrovni, které jsou v podstatě zbytečné. Hlavně toto bylo v ČR v posledních třiceti letech. Podobně nebo alespoň částečně i v jiných zemích Evropy. Výsledek je ten, že současná ČR je v podstatě Protektorát Čechy a Morava jen s tím rozdílem, že  mu vládnou autority EU. Ve srovnání s chytrými, schopnými a zákeřnými vůdci hitlerovského Německa jsou to jen hloupé, bezmocné a usmrkané děti. Němci vybudovali v polovině dvacátého století první EU s reálně fungujícím centralizovaným řízením.

Zde je možno si položit otázku, proč vůdci Maďarska, Slovenska i ČR se najednou zachovali samostatně a navzdory svým pánům se obrátili o pomoc k Rusku, když normálně nic samostatně nerozhodují. Jednoduchá odpověď je, že lidé, kteří jsou dnes u moci v těchto zemích vyrůstali, formovali se a získali vzdělání ještě za „příšerného sovětského socialismu“, a to znamená, že mozky „vymývané“ skutečným vytrvalým západním liberálním vlivem mají přesto zachované instinkty normálního člověka. U jejich kolegů na Západě má degradace lidské komunity jiný rozsah. Pochopili, že jim nikdo nepomůže a chytili se „záchranného kruhu“. Asi si ještě pamatují, že právě z Východu byli několikrát zachráněni.

Co je v této souvislosti důležité pro Rusko

Přinese tato další záchrana evropských malých národů něco užitečného Rusku? To je těžké odhadnout. Proruskými hned nebudou. Ale z různých diskusí z evropských internetových sítí je v posledních měsících vidět, že se u lidí silně snížilo protiruské myšlení. I místní média se v tomto směru viditelně zklidnila. Je zajímavé i to, že se v ČR i na Slovensku mluví pozitivně o vakcinaci proti covidu a přibližně polovina, přes 60 %, žádá k očkování zejména ruský Sputnik-V. Jsou to voliči, oni tvoří budoucí vlády. Možná „vakcinační diplomacie“ trochu sníží u ruských sousedů otevřeně nepřátelské pohledy na tento stát. Mezi Evropany se v poslední době snížila bezmezná víra ve všemohoucí Západ a jeho čelní mocnost – USA.

Naši lidé, kteří stále obhajují vstup Ruska do jakési „světlé rodiny civilizovaných národů“, by se měli podívat na zkušenosti těch, kteří tam v devadesátých letech dvacátého století vstoupili. S jednou důležitou výhradou: o ČR nemá Západ ve skutečnosti žádný zájem, až na vysoce kvalifikovanou a disciplinovanou pracovní sílu. Tu využívá, drží ji v minimálním komfortu, pokud může. A co až nebude moci, to ukázal koronavirus.

Rusko má ohromné množství zajímavých zdrojů. Převážnou většinu našich obyvatel nepovažují mocní světa ani za kvalifikované, ani za disciplinované. Takže na rozdíl od ruských zdrojů, Rusy k ničemu nechtějí. Ti spíš překážejí. To je třeba mít na mysli při každé zmínce o možném začleňování Ruska do západního světa. Nebo snad ještě někdo věří, že se Britové a Američané skutečně zajímají o naše blaho, nebo o dodržování kterýchkoliv práv?

Převzato z Topcor.ru

***

Nový tajný projekt Pentagonu: Rychle zničit hodně čínských lodí a ruských tanků:

David Axe

10. března 2021

V americké armádě se usilovně pracuje na novém tajném projektu, kde vedení Pentagonu doufá, že dokáže ihned zastavit jakýkoliv ruský nebo čínský útok. Jenomže Rusko i Čína mají jednoduchý způsob, jak tomu čelit.

Americký projekt se nazývá Assault Breaker 2. Je o něm málo informací, ale sám jeho název naznačuje, jaké mohou být použity technologie a jaký ničivý potenciál bude mít.

Dočasně jmenovaný zástupce ministra obrany USA pro vědu a vývoj konstrukčních prací uvedl, že „Assault Breaker 2 je slibný v tom, jak je možno jít v našem strategickém soupeření kupředu. Pokud uděláme všechno správně, nebudeme potřebovat Assault Breaker 3.“

Co je Assault Breaker 2?

Dnes je šéfem Agentury ministerstva obrany USA pro pokročilé vědecké projekty DARPA, která projekt vede, Steven Walker. První projekt s tímto názvem byl zahájen v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se NATO obávala, že silné sovětské tankové jednotky rozdrtí alianční obranu. Tedy že zvítězí zásluhou velké úderné síly obyčejných zbraní.

„Pentagon nařídil DARPA, aby našla způsob na rychlé a přesné zničení tisíce sovětských bojových vozidel řítících se do průlomů v obraně aliance.  Mělo to být zmaření útoků a získání času na příchod aliančních sil. Proto název Přerušení ofenzívy.“

V roce 2015 vysvětlil podstatu přerušení ofenzívy tehdejší náměstek ministra obrany  Work. O projektu ze sedmdesátých let uvedl: „Projekt předpokládal použití letadel pro zjištění a zaměření a ničících cíle s pomocí útoků na velké plochy a také balistických raket třídy země-země se samonaváděcí protitankovou dílčí municí.“

Ve skutečnosti existovaly dva paralelní projekty, jeden letecký a druhý pozemní. V leteckém byly zařazeny americké bombardéry B-52 s novými radary a raketami vybavenými vysoce přesnými bojovými prvky v kazetách. V pozemní sestavě byla přítomna odpalovací zařízení pozemních vojsk USA, která se na cíl naváděla průzkumnými letadly. Obě složky měly odpalovat stejné střely s kazetovou hlavicí a na tytéž cíle. V obou případech hrály klíčovou úlohu radary s širokým úhlem záběru, samonaváděcí dílčí munice a spojující je sítě.

„Akce kulminovala velmi úspěšnou demonstrací na raketovém polygonu v Novém Mexiku v roce 1982. Ale ukázalo se, že zkoušky sledovali i Sověti. Výsledkem této jedinečné demonstrace a všeho, co v této době ve vojskách NATO běželo, bylo rozhodnutí o pauze.“

Dnes chce Pentagon získat ten samý systém, který může ničit hromadu sovětských tanků a čínských lodí hned v první chvíli masivního útoku a dát tak USA a NATO dost času k mobilizaci.

Podle dokumentu Rady pro obranu USA z roku 2017 tvrdě cenzurovaného, dává Assault Breaker 2 možnost vyvést v krátké době ze systému síly a prostředky protivníka, které jsou nezbytné k dosažení strategického úspěchu a úspěchu jej zbavit na tak dlouho, dokud USA a spojenci nezavedou do boje své tradiční komplexy zbraní.

Vědecká rada vyjmenovala, že systémy Assault Breaker 2 mohou ničit lodě, PVO, štáby, tanky, sklady a další cíle.

Důležité prvky starého projektu ve vývoji  v americké armádě zůstávají. Mezi jiným jsou to střely pozemních vojsk, vzdušné radary upozorňující na cíle v pohybu a různé systémy navádění na cíl.

V projektu budou využity staré systémy zřejmě s novými detekčními zařízeními, municí a síťovými technologiemi. Variant je mnoho. Letecké síly přijímají do vybavení málo viditelné průzkumné letouny RQ-180, které při kombinaci s odpovídajícími radary mohou podstatně rozšířit zónu pozorování detekčních zařízení. Nové programové zajištění systému řízení bojem (Advanced Battle Management System) činí tuto síť ještě více intuitivně pochopitelnou.

Letectvo i námořnictvo si pořizuje nové řízené střely dlouhého dosahu pro boj proti pozemním cílům i cílům na vodě. Letectvo má i malé bomby Golden Horde s rojovou municí. Přitom se v pozemních vojskách připravují rakety dlouhého dosahu a dělostřelecká zařízení s dosahem střelby přes půl druhého tisíce kilometrů. Pokud se systémy propojí, bude možno teoreticky zjišťovat, navádět a rychle zaútočit na velké množství tanků a lodí. Tak bude možno přerušit ofenzívu.

Samozřejmě, že žádný složitý systém nepracuje bezchybně a také nepřítel má svá tajemství a možnosti. Za prvé je systém Assault Breaker 2 určen pro útoky na týl nepřítele, ale ne do velké hloubky.

Vědecká rada objasnila, že existují určitá omezení. „Aby se zabránilo riziku eskalace, neměla by se žádná efektivní strategická protiopatření USA spoléhat na útoky běžnými zbraněmi na cíle v hloubce ruského a čínského území. Nemá to také být příliš nákladné. Vědecká rada uvedla, že „taková strategie opatření nemůže předpokládat předem nasazení amerických vojsk ve velkém množství.“ To je, že náklady na takové rozsáhlé progresivní zavádění budou mimořádně velké.

I pokud se Assault Breaker 2 ukáže jako efektivní prostředek odporu dnešním armádám Ruska a Číny, má Moskva i Peking jednoduchý i když nikoliv levný způsob ubránit se tomu, objasnila vědecká rada.

Navýšit hmotu. Nepřítel má „vždy možnost dát do boje další síly i prostředky, aby způsobily co největší škody“.

Převzato z Rusvesna.su

***

Iščenko vysvětlil, jak Putin jednou větou zhatil plány USA  pro Rusko a Ukrajinu

Vasilij Ševčenko

27. února 2021

Západ si usmyslel, že využije Ukrajinu jako zátěž pro Rusko, ale prezident Putin mu udělal jednou větou čáru přes rozpočet.

USA vidí svůj hlavní úkol na Ukrajině ve vyřešení otázky, jak na Rusko naložit ohromné břemeno jejím prostřednictvím. V roce 2014 chtěla vláda USA, aby Rusko vtrhlo na Ukrajinu, zaplatilo její dluhy, zaopatřovalo zemi se čtyřiceti milionovým obyvatelstvem, obnovilo infrastrukturu a hospodářství a přijalo všechny možné sankce. Jenže nezasahování Ruska do záležitostí Ukrajiny zhatilo plány Washingtonu. Prezident Vladimir Putin oznámil, že zahraniční hráči se snažili přimět Rusko, aby platilo jejich fiasko.

Iščenko vysvětlil: „Problémů by bylo velmi mnoho, ale nyní se s nimi utkávají Američané. Ukrajina je pro ně břemenem po stránce politické, diplomatické i finanční. Význam této země není v tom, kdo ji obsadí, ale komu připadne neštěstí stát se jejím likvidátorem. Dříve se mnou někteří souhlasili. Ale Putin zcela nedávno řekl směrem k západnímu posluchačstvu: ‘Chtěli jste nás donutit, abychom platili vaše fiasko na Ukrajině’.“

Vyjádření Putina se vztahovalo i k plynovodu Severní proud-2, jehož realizaci USA i EU vydávají jako starost o Ukrajinu a jeho budování kladou překážky. Putin se nedomnívá, že Západ by snad chtěl Ukrajině zajistit příjmy z tranzitu ruského plynu, aby kompenzoval krach politického projektu majdanu.

„Všichni chápou, že se s Ukrajinou musí něco udělat. Ale nikdo neví, jak to udělat bez velké škody pro sebe. Všichni se snaží naložit ctihodnou misi likvidace Ukrajiny přenesením jejích dluhů na někoho jiného. Američané to začali, ať se tím zabývají. Jestliže se jim nechce, ať si na to najmou. Jenže oni se snaží nastrčit na to nás. Myslím, že nic z toho jim nevyjde“, prohlásil politolog.

Podle Iščenka je Amerika stále v iluzi, že Rusko řeší ukrajinské problémy. Washington věří, že by to bylo možné, kdyby byla Ukrajina obsazena armádou RF. Avšak Moskva se k tomu nemá. To, že nechce zasahovat do ukrajinských záležitostí, maří plány USA.

Převzato z Newinform.com