Tenhle konec světa vás bude bavit. Seriál Fallout skvěle zpracoval herní legendu
Oblíbená herní série Fallout se dočkala seriálové adaptace, do které Amazon neváhal vrazit spoustu peněz. Stojí za to? Přečtěte si první českou recenzi.
Loni to bylo The Last of Us, letos je to Fallout. Další postapokalyptický seriál ukazuje, že podle videoherní předlohy může vzniknout i špičkové dílo. Přečtěte si první českou recenzi.
Válka se nikdy nemění, zní jedno z hesel herní série Fallout, na jejíž konkrétní díly někteří hráči a hráčky přísahají jako na vůbec nejlepší hry všech dob. Série se přitom za poslední roky výrazně proměnila: na první dva průkopnické a nejvíce vzývané díly z devadesátých let navázala moderní pokračování z nového tisíciletí, která se postupně odklonila více směrem k akci.
Série se podívala i na mobily s titulem Fallout Shelter a dostala také online verzi Fallout 76. Nyní zažívá přelom největší, protože ukazuje život po jaderné válce v seriálu, jehož osm dílů nabídne od 11. dubna Amazon Prime Video.
Nynějšího vlastníka práv na Fallout, americkou společnost Bethesda, oslovilo se zájmem o adaptaci více zájemců. Dohodla se až s Jonathanem Nolanem, který sice není tak slavný jako jeho bratr Christopher, aktuální oscarový vládce s Oppenheimerem, avšak má také velmi dobré renomé: spolu s Christopherem napsal scénáře k jeho největším hitům jako Dokonalý trik, Temný rytíř nebo Interstellar a sám pak stál třeba za uznávaným seriálem Westworld.
Jeho adaptaci pomohla i skutečnost, že byl nadšeným hráčem série Fallout – přiznal dokonce, že třetí díl ho na rok tak pohltil, že málem ohrozil jeho slibně se rozvíjející scenáristickou kariéru. A tak si plácl s Toddem Howardem, klíčovým mužem studia Bethesda, a spolu s ním a dlouholetou kolegyní Lisou Joy začali seriál chystat.
Padlo přitom rozhodnutí, že se dějově nebude držet žádné z dosud vydaných her – ač si autoři vypůjčili některé příběhové motivy. Zachová se jen klasická struktura vyprávění, které jako obvykle začíná výbuchem atomových bomb, ale zaměřuje se především na to, co bylo dvě stě let poté. Tedy na „fallout“, radioaktivní spad, respektive jeho následky.
Hlavní hrdinkou je Lucy MacLean v podání Elly Purnell, jedna z obyvatelek takzvaného vaultu, což jsou ohromné jaderné kryty pro privilegované vrstvy. Mladou a idealistickou dívku brzy čeká srážka s krutou realitou, když musí opustit bezpečí vaultu a zažije šok tváří v tvář nové společnosti i dosud neznámým zmutovaným obyvatelům planety.
Spolu s ní se seriál zaměřuje především na dvě další osoby: Maximuse (Aaron Moten), učně v obávané a poněkud svérázné organizaci Bratrstvo oceli, a Ghúla (Walton Goggins), proklatě nebezpečného lovce odměn, jemuž život zásadně prodloužilo ozáření – ale za cenu znetvoření.
Fallout těží z výhody, kterou dostal do vínku ještě od jiných lidí, než jsou Nolan, Joy a Howard: z brilantně vymyšleného světa, který v první hře z roku 1997 představili Tim Cain, Leonard Boyarsky a jejich kolegové a kolegyně ze společnosti Interplay.
V jimi vystavěné retrofuturistické vizi lidstva po jaderné válce se míchají záblesky světa budoucnosti s Amerikou z padesátých let, radiací postižené krávy mají dvě hlavy, hmyz přerostl do abnormálních velikostí, mezi lidmi chodí ozáření ghúlové a skupina svébytných frakcí spolu soupeří o dominanci nad nově se formující společností.
Zároveň je snadné v původních hrách vidět satiru na Ameriku moderní, stejně jako na apokalypsu samotnou – ani tu nedokáže Fallout brát jen vážně.
Amazon dal tvůrcům seriálové adaptace štědrý rozpočet (přes tři miliardy korun), díky němuž dokázali tento svět věrně přenést na obrazovku. Působí promyšleně, velkolepě, míchá úpadek civilizace s technickým pokrokem i beznaděj s humorem. Přesně zachycuje civilizaci, která se sbírá po ničivé katastrofě a je stínem toho, co kdysi bývala. Je zničená a rozdělená, ale klopýtá dál.
Fanoušky her potěší, že tvůrci zachovali charakteristické propriety, jako je kapesní počítač Pip-Boy nebo oblíbený nápoj Nuka Cola, a nechybí věrní psí společníci ani retro hudební fláky, s nimiž tvůrci opravdu nešetřili a takoví The Ink Spots znějí v rámci hudebního doprovodu skoro tak často jako skladby ze soundtracku Ramina Djawadiho.
Podobně jako hry zároveň seriálový Fallout jasně dává najevo, že je pro dospělé: s explicitním násilím nešetří. Seriál svět herní předlohy jen bezhlavě nevykrádá a zároveň zaslouží chválu za totéž co hra: veškerou chmurnost vize budoucnosti po atomové válce vyvažuje bizarními postavičkami, odlehčenými dialogy i groteskními momenty.
Nejvíce se tenhle specifický mix odrazil v postavě Ghúla, který na jednu stranu působí jako drsný hrdina ze spaghetti westernů, ale jeho vzhled a hlášky z něj dělají jednoho z nejpozoruhodnějších antihrdinů televizní historie, který si díky Gogginsovu skvělému výkonu seriál krade pro sebe.
Herní Fallout sbíral inspiraci spíše u brakových postapokalyptických snímků a seriál pochopitelně leccos z jeho estetiky zachoval. Zároveň jde o zcela suverénní adaptaci, na níž jsou vidět vysoké produkční hodnoty a má ambice nadchnout pro značku novou generaci seriálového i herního publika – tím spíš, že už se patrně pracuje na druhé řadě.
Ta první je tak dobře napsaná, že by obstála i bez osvědčené předlohy. Seriálu lehce ubližují některé méně zajímavé vedlejší linie, zároveň nedokáže velmi vysokou laťku udržet po celou dobu a nejvíce potěší znalce herní předlohy, na které evidentně míří.
Drobné nedostatky ale nemění nic na skutečnosti, že se jedná o vynikající seriál a vedle The Last of Us další důkaz, že po letech rozpačitých herních adaptací zřejmě nastává jejich zlatý věk.