Barvení avokádem či brouky. Bývalá profi jachtařka vyrábí stylové cyklodresy

Češi jsou národem cyklistů. Designu dresů se ale u nás příliš kreativců nevěnuje. To se rozhodla změnit bývalá profesionální jachtařka Markéta Kopcová.

Pochází ze sportovní rodiny, a i když si po profesionální kariéře v jachtingu našla práci v oblasti výzkumu a vývoje, k pohybu ji to přece jen dovedlo zpět. Na mateřské dovolené spustila Markéta Kopcová značku Mura a už dva roky vyrábí ručně barvené cyklistické dresy.

V téhle industriální budově v brněnské čtvrti Královo Pole se dříve plnily malé skleněné lahvičky lihovým bylinným roztokem Alpa. Dnes v ní najdeme nejen kancelářské prostory, ale i místa, která mezi sebou sdílejí nejrůznější brněnští kreativci.

Markéta Kopcová, zakladatelka značky Mura, svým malým ateliérem sousedí s jedním z posledních českých výrobců pravých neonů a také s cykloobchodem a servisem Fojtík Cycling. 

Alespoň druhé sousedské propojení dává velký smysl. Markéta Kopcová, rozená Audyová, se před dvěma lety pustila do vlastního projektu a začala při mateřské dovolené vyrábět autorské cyklistické dresy.

„Mám dvojčata a přiznám se, že mi během mateřské chybělo jakékoli kreativní vybití. Vím, že mě teď bude spousta matek nenávidět, jakmile jsem ale přestala pracovat hlavou, cítila jsem, že strádám,“ říká. 

Vrátila se proto ke svému staršímu projektu, značce Mura, pod níž pro známé šila batohy a ledvinky, a rozhodla se, že ho konečně dotáhne do konce. Karta padla na cyklistické dresy z přírodních materiálů, v nichž Markéta Kopcová viděla díru na trhu.

Ta podle ní spočívá nejen ve využití merino vlny nebo například hedvábí, ale i v tom, že v našem rybníčku se tvorbě cyklistických dresů – až na výjimky, jimiž mohou být MOOQ, Kolo je láska nebo slovenský Isadore – příliš kreativců nevěnuje.

Ano, populární značky Rapha nebo Pas Normal Studios, které se ve světě cyklistiky staly synonymem statusových (a nanejvýš stylových) brandů, u nás sice seženete, Markétě Kopcové ale v nabídce chybělo něco více autorského, navíc dres, který bude z přírodního materiálu a ideálně i přírodně barvený.

„Řekla jsem si, že bych mohla být někde mezi neonovými a digitálně tištěnými dresy, které se u nás nosí hodně, a Raphou,“ usmívá se Markéta Kopcová. A proč že vlastně vsadila na cyklistické oblečení? „Pocházím ze sportovní rodiny a sportovala jsem celý život,“ vysvětluje.

Jako malá začínala s plaváním. To ale musela kvůli zdravotním problémům opustit, na chvilku tak zakotvila u volejbalu. Nakonec jí uhranul jachting, k němuž se dostala díky svému bratrovi. Když jednou onemocněl a nemohl odjet na zaplacené soustředění, jeho starší sestra ho svou účastí zastoupila.

U vody už zůstala. Motivovaná byla dost – záhy po startu začala sbírat první úspěchy, jako šestnáctiletá obsadila deváté místo na mistrovství Evropy, a později dokonce bojovala i o účast na letních olympijských hrách v Riu.

Z Česka, které tehdy mělo jen jedno reprezentační místo, nakonec odjela jiná sportovkyně a Markéta Kopcová se rozhodla, že se místo sportu začne naplno věnovat univerzitě, kterou už v té době studovala a kterou kvůli intenzivní přípravě musela přerušit.

„Stála jsem před otázkou, zda hecnu další olympijský cyklus, který ale zase nemusí o chlup vyjít, nebo jestli budu dělat školu. Rozhodování nebylo nijak těžké. Došlo mi, že ve sportu mě po ukončení kariéry stejně nečeká žádná velká příležitost.“

Sportovkyně, která dlouhodobě trénovala třeba i v Austrálii nebo v Chorvatsku, se proto nadobro vrátila do Brna a dostudovala tu Vysoké učení technické. Jako strojní inženýrka pak nastoupila do Honeywellu, kde se – na částečný úvazek – dodnes věnuje výzkumu a vývoji.

Na starosti měla vývoj prostředků proti pádům z výšky, například horolezeckých sedáků používaných při výškových pracích. Nedávno se začala zabývat designem pracovní obuvi, kterou Honeywell vyvíjí například pro australskou značku Oliver.

Zázemí v nadnárodním korporátu jí pro její vlastní projekt dalo hned několik výhod: umí přemýšlet jako konstruktérka, ví, co všechno stojí za vývojem produktu, je zvyklá myslet nejen kreativně, ale i tabulkově a také má zkušenosti s komunikací s dodavateli.

I se vším tímhle v zádech ale trval Markétě Kopcové, mimochodem matce čtyřletých dvojčat, vývoj prvního cyklistického dresu téměř rok. Do rozjezdu značky dala několik set tisíc korun.

Finálnímu produktu, přiléhavému dresu z merino vlny, předcházely četné materiálové a střihové zkoušky, ladění prototypů, stejně jako testy barvení přírodní látky. Vedle ní jsou totiž pro tuhle malou brněnskou značku typické „potisky“ vzniklé ručním barvením.

„Dresy a trička si nechávám vyrábět v Bučině za Brnem a na Slovensku, a jakmile přijdou, v Brně je nabarvím,“ vysvětluje. K tomu bývalá profesionální jachtařka využívá nejrůznější přírodní materiály: kuriózně může znít například barvení slupkami a peckami z avokáda, které látce dodávají béžovo-hnědé motivy.

„Pro pecky a slupky si chodím do mexického bistra Roburrito. Je to win-win. Oni by je stejně vyhodili,“ popisuje. Dodává, že přírodní materiál – tedy slupky a pecky – následně umyje a povaří, čímž z něho vyextrahuje kýženou barvu.

Následuje samotné barvení ušitých dresů. To probíhá technikou batikování, kdy se část látky záměrně zmačká nebo sváže, aby se barvivo uchytilo jen na vybraných částech oděvu.

Takto strojní inženýrka pracuje nejen s avokádem, ale i se zlatobýlem. Ten zase dává dresům žlutozelený nádech. Fialových odstínů rodačka z Brna dosahuje díky kampeškovému dřevu, kreveně obecné, růžové barvy pak sušeným nopálovcem karmínovým.

„Mrzí mě, že batika má v českém kontextu tak špatnou pověst,“ říká Markéta Kopcová a dodává, že kvůli oblíbené školní nebo táborové aktivitě, která se většinou dělala na už obnošených nebo jinak znehodnocených kusech, dnes k technice panuje lehčí odpor.

„Navíc je spojena se stereotypy jako ‚kdo nosí batiku, jednoznačně kouří marihuanu‘,“ směje se. 

Do téhle škatulky zákazníci Mury podle jejích slov nespadají. Zakladatelka značky je označuje za dobrodruhy, jde podle ní také o lidi, kteří na kolech nejezdí primárně kvůli výslednému číslu na tachometru, ale kvůli – a teď odpusťte to klišé – požitku z jízdy.

I proto se Markéta Kopcová přednedávnem spojila s Cyklo Dcérkami, projektem, který sdružuje ženy cyklistky, a uspořádaly společně vyjížďku v okolí Brna. „Je to samozřejmě zčásti i marketingový nástroj, jak ke značce přitáhnout více lidí.“

Zatím projekt Mura funguje na bázi nepravidelných dropů, kdy Markéta Kopcová uvolní do oběhu několik kusů ručně barvených cyklistických dresů nebo volnočasovější varianty z madeiry. A plány do budoucna?

Autorka projektu nemá v hlavě sen o tom, že by prodávala tisíce kusů měsíčně. Značku přece jenom řídí sama a stojí nejen za designem, výrobou, ale také za veškerým marketingem. Byla by proto ráda, kdyby se i díky její značce povedlo lidi přivést k funkčnímu oblečení z přírodních materiálů.

„Merino má opravdu skvělé vlastnosti. Myslela jsem si, že při vývoji narazím na nějaký zádrhel, na důvod, proč se v cyklistice zatím tolik nepoužívá. To se ale nestalo. Na dny, kdy je ráno chladněji a odpoledne něco přes dvacet stupňů, jsou moje dresy opravdu jako dělané,“ dodává.