Jak zvládat výbuchy vzteku? Je dobré včas snížit jeho hladinu, říká odborník
Vztek je základní výbava našeho centrálního nervového systému. Jak jeho výrazné projevy zvládat v byznysovém i rodinném prostředí?
Někdo ho zažívá více, někdo méně. Ne vždy si se vztekem umíme poradit tak, aby naše okolí nezraňoval. Jak s ním co nejlépe pracovat? O tom mluví v podcastu Jak být lepší psycholog a pedagog David Čáp, k němuž docházejí lidé, kteří potřebují pomoci se zvládáním vzteku.
Strach a vztek. Dvě nejstarší vrozené emoce, které nám zachraňovaly život. „Vztek je základní výbava našeho centrálního nervového systému,“ popisuje psycholog. „Ve mně například roste vztek, když v městské hromadné dopravě má někdo tak nahlas hudbu, že ji slyším a obtěžuje mě,“ přiznává s úsměvem.
Prožívat vztek je podle něj v pořádku, dokonce má i svou pozitivní roli, protože nás o něčem informuje a nabíjí energií. Problém nastává, když dochází k poškozování druhé strany, tedy k prolamování hranic, vyvolávání strachu a ubližování v rodinném, společenském nebo byznysovém kontextu.
Míru expresivity ve vyjadřování emocí máme mnohdy odkoukanou třeba od rodičů. „Emoce mají svůj smysl. Nejdou vypnout a zapnout ve smyslu ‚on a off‘. Lze s nimi ale zacházet,“ říká psycholog, který má v individuální péči muže i ženy a své klienty popisuje jako „papiňáky“ a „motorkáře“.
V projevech vzteku se lišíme. Někdo více brblá, někdo křičí, používá vulgarismy, mlátí do věcí, někdo jde do fyzického útoku. Mužům se pocity a prožitky pojmenovávají hůře než ženám, a navíc ještě do hry vstupuje stud.
Spouštěčem vzteku je podle psychologa frustrace, bezmoc, hlad, únava či nespokojenost. Hovoří ale i o tom, jak tento spouštěč odklonit.
„Když si snížím hladinu vzteku a nikoho tím nepoškodím, je to v pořádku. Značí to, že se s tím snažím zacházet dobře,“ vysvětluje psycholog a dává příklad jízdy v autě. Zanadávat si za volantem můžeme, pokud u toho nebudeme gestikulovat různými prsty z okýnka nebo nebudeme ohrožovat další řidiče.
Psycholog a pedagog David Čáp v podcastu hovoří i o tréninku, který absolvoval v Norsku. Tam přišli s pojmem „latentní násilí“. Neviditelné, ale znatelné násilí. Atmosféra, jež zhoustne už jen přítomností člověka, který mívá sklony ke vzteku.
Podle něj je v Česku také velké množství firem, které mají vysokou fluktuaci zaměstnanců, lidé tam nepracují rádi a zlá atmosféra se tam „dědí“.
Proč více partnerských konfliktů vzniká večer? Co vztek vyjadřuje a je dědičný? Jak se vztekají ženy a jak muži? Jak pracovat se vztekem v pracovním prostředí? I o tom je další díl podcastu Jak být lepší.