Velký byznys i velké obavy. Amerika se nebezpečně štěpí, líčí Barbara Paldus

O své lehce archaické češtině Barbara Paldus tvrdí, že připomíná řeč osmdesátileté babičky. Od babičky však zpravidla přicházejí hezké věty, kdežto slova v Kalifornii žijící velmi úspěšné podnikatelky s českými kořeny se neposlouchají dobře. Týkají se stavu, v němž se Amerika podle ní nachází.

Barbara Paldus žertuje. Jenže tak hořce, že by i pelyněk záviděl. Trnka by zase záviděla trpkost úsměvu, s nímž je tento žert pronášen. „Nevím už, kam se mám na zeměkouli v tyhle časy schovat, abych se cítila dobře a bezpečně,“ říká Paldus v nadsázce, a přesto jde o zcela realistický postesk.

Stesky byznysmenky se primárně vztahují na situaci ve Spojených státech. Háček je v tom, že v konfrontaci s touto situací není nikdo „za vodou“. Ochranu neposkytne ani Atlantik, poněvadž rozklížený stav Ameriky se může bolestně dotknout i kontinentu na druhé straně oceánu – Evropy. A logicky tedy i Česka.

Z Česka do Kanady emigroval po srpnu 1968 významný vědec Josef Paldus, který poté spolupracoval hned s několika držiteli Nobelových cen. Dcera Barbara zdědila vědecké geny, na rozdíl od otce však dokázala propojit vědu s byznysem.

Založila firmy Picarro a Finesse Solutions, které pomohly vydláždit cestu měření uhlíkového cyklu, testování integrity potravin, dostupnosti vakcín, personalizované medicíně a buněčné terapii. Finesse Solution byla v roce 2017 prodána za 225 milionů dolarů, Barbaře připadlo 50 milionů.

Zámožná žena následně nasměrovala finance i erudici do kosmetického byznysu, v němž ji však nezajímá krása – s firmou Codex Labs nemíní prorazit skrz sliby o zkrášlení, ale díky tomu, že vyrábí produkty výhradně na základě vědeckých dat a s prokazatelně pozitivním dopadem na zdraví.

K velkolepému byznysovému dobrodružství se Barbara Paldus rozmáchla před více než třiceti lety ve Spojených státech, které však dnes, jak smutně a zklamaně konstatuje, jen velmi málo připomínají zemi z časů, kdy svou jízdu startovala.

O svém rozčarování mluvila Paldus už na sklonku předloňského roku v rozsáhlém rozhovoru pro magazín Forbes Woman. „Amerika je úplně jiná země, než do které jsem v roce 1993 z Kanady přišla,“ uvedla tenkrát.

V čem je to jiná země, ukazovala na konkrétních případech. Tak třeba: „V Oaklandu vyhlásili stav nouze, protože už mají tolik násilné kriminality, že nevědí, co s ní dělat. V San Francisku dekriminalizovali krádež do určité sumy, tím pádem se rozkradlo hodně obchodů a lékárny zavírají, protože lidé vezmou vozík, do té určité sumy ho naloží a nepáchají trestný čin, nejsou perzekvováni.“

Zaznělo i toto: „Tak bohatá země jako Amerika se štěpí, a když se člověk snaží být racionální a vést o tom racionální diskusi, tak i lidé, které znal delší dobu, jsou k jeho překvapení extrémně polarizovaní a debata kvůli tomu prakticky není možná.“

Když se k těmhle větám vracíte dnes, jaká je vaše reflexe?

Že to, o čem jsem v roce 2022 mluvila, se naneštěstí ještě zhoršilo.

Jak byste tedy popsala stav USA pár měsíců před prezidentskými volbami, kdy jeden z původních kandidátů odstoupil a na druhého byl pokus o atentát?

Doufala jsem ve větší rozum lidí, místo toho je tu čím dál větší polarizace společnosti. Nevím, zda je to sociálními sítěmi, algoritmy, umělou inteligencí, že se akcelerují dezinformace a země se výrazně štěpí.

Řekla bych, že Amerika potřebuje třetí partaj, systém dvou velkých politických stran se po mnoha staletích fungování asi rozbil. Věřila jsem, že už teď přijde středová strana, v níž se spojí ti rozumnější z republikánského i demokratického křídla.

Bohužel se tak nestalo a jede se podle dávného citátu Oscara Wildea, že lov na lišku je nesmyslná štvanice za něčím nepoživatelným. To, co se nyní v Americe děje, je nerozumné a nepředvídatelné, mohu dát konkrétní případ od nás z Kalifornie.

Sem s ním, prosím…

Guvernér Gavin Newsom otočil a je najednou v rozporu se svým předchozím postojem proti bezdomovcům. Říká, že je budou stěhovat z center měst a podobně. Ale kam je budou stěhovat? Co s nimi budou dělat?

V Hollywoodu čili u vás v Kalifornii jsem na chodníku slávy překračoval bezdomovce ležící na hvězdách se jmény filmových celebrit…

Přesně tak! Problémy s bezdomovci jsou přitom demonstrativním příkladem situace v Americe – nikde a v ničem nevidím plán. Musím přitom opakovat, že jednou z příčin tristního stavu je rozpolcenost země, která začíná u dvou tradičních politických stran. I proto si myslím, že by třetí a středová strana Státům prospěla.

Skutečně jste v ni doufala?

Jeden čas byla reálně ve hře. Strana No Labels měla docela nadějně nakročeno. Samozřejmě, letošní volby její případný kandidát vyhrát nemohl, ale mohl si svým dopadem a vlivem na ně začít budovat pozici pro ty příští.

Problém byl, že ani z jedné stávající strany nemohli v No Labels získat ty nejvyšší politiky. Mluvilo se o republikánce Nikky Haley, která nakonec neuspěla v primárkách proti Trumpovi, mluvilo se o dalších významných jménech, ale bohužel nikdo ve finále nechtěl. A když letos v březnu zemřel její předseda Joe Lieberman, strana na svého kandidáta rezignovala.

Mám strach, že směřujeme k třetí světové válce.

V Americe nyní nejsou politici se srdcem, aby udělali dobré a potřebné změny. Všichni jen povídají, povídají a povídají a už jim nikdo nevěří, i to je příčina problémů. Je to pouhá hra o peníze, o moc, lidé už jsou z toho unavení, takže z prezidentských kandidátů zbyl kromě demokratky a republikána jen bláznivý antivaxer Robert F. Kennedy, a to právě proto, že je Kennedy.

Tohle se ani z Evropy neposlouchá dobře, tím spíš, že situace v Americe na ni má a bude mít vliv…

Evropa je v šíleně těžké pozici. Uvědomila si – alespoň myslím –, že na základě toho, co se děje v Americe, bude muset víc zbrojit. Je tu hrozba Číny, Íránu a samozřejmě Ruska, které v Evropě vraždí lidi, to je něco příšerného. Mám strach, že směřujeme k třetí světové válce.

Všimněte si, že Putinovi je přes sedmdesát a patří tak ke generaci politiků, kteří se podle mě nechtějí vzdát moci a dát šanci padesátníkům, aby dělali věci jinak.

Ředitelka školy, kam chodí syn, mi řekla, že se musí normalizovat pohled na holokaust.

V Evropě a ještě víc v Americe citelně klesá úroveň vzdělání a z toho mám rovněž strach, protože málo vzdělaní lidé jsou velmi snadno zmanipulovatelní. Už dnes lidé hrozně složitě rozpoznávají informace od dezinformací a to je jedna z věcí, které by se měly učit ve školách. Tady se to neučí vůbec.

Mám s tím bohužel z nedávna smutnou osobní zkušenost – musela jsem vzít syna z privátní střední školy. Poslední kapkou bylo, když mi ředitelka řekla, že se musí normalizovat pohled na holokaust.

Normalizovat? Co to znamená?

Zjednodušeně řečeno, že nevíme, co přesně se v rámci holokaustu stalo. Že nacisté možná nebyli až tak zlí… Slyšíte to – my normalizujeme holokaust! Pro mě je to konec Západu.

Začala jsem se o to s ředitelkou hádat a slyšela od ní, že jsem toxický člověk. Odvětila jsem paní ředitelce, že je hloupá a že na hloupost bohužel není lék…

Mimochodem, to je tady také velmi častá odpověď – kdo nesouhlasí s nějakým názorem, je toxický. Lidé zde nejsou schopni vést debatu, polarizují se, vůbec nechtějí racionálně diskutovat, nechtějí vidět stanovisko druhého. Od doby, kdy jsme spolu mluvili naposled, se přesně tohle s definitivní platností zhoršilo.

Už v tu dobu jste přemítala o alespoň částečném přestěhování do Evropy. Posunulo se tohle uvažovaní nějakým směrem?

Synovi se líbí univerzita v Mnichově. Miluje biologii, biotechnologii, nanotechnologii a mnichovská univerzita by mu mohla vyhovovat. Syn taky vidí, jak ohromně je například Stanford zpolitizovaný. Má samé jedničky, přesto si nejsem jistá, jestli by se na Stanford dostal, když není zástupcem minorit a není žena. Že se kvůli tomu nemůže jeden z nejlepších studentů dostat na Stanford? Nechápu.

Když se ale vrátím k Evropě, koukám na Rusko a na celou situaci kontinentu a mám z toho strach. Pořád si v poslední době říkám, kam mám v tomhle světě jít. Snad jedině do Patagonie – udělat si tam boudu, mít tam čistou vodu, žít tam.

Co udělá Západ, když Čína provede invazi na Tchaj-wan? Bude ho bránit? Co se bude dál dít na Ukrajině? A jak tohle ovlivní případné zvolení Trumpa, který předem v podstatě říká, že Ukrajinu dá Putinovi? Co se stane pak?

Nevím, nevím, nevím, raději se banálně zeptám – přemýšlíte nad tím, jak došlo k tomu, že se všechny věci až nezdravě zpolitizovaly? Že se, jak tvrdíte, nedostane jedničkář na Stanford, protože je bílý muž?

Celkem nedávno se na amerických univerzitách konaly protiizraelské protesty na podporu Gazy. Teď se víc a víc píše o tom, že protesty nebyly organizovány studenty, ale víceméně anarchistickými a džihádistickými organizacemi, které zneužily emoce a neznalost mladých lidí. Hodně protestujících ani nepatřilo k univerzitnímu kampusu, přišli tam zkrátka vyvolávat chaos.

Podobných infiltrací je, myslím, teď v Americe hodně. Na univerzitách je šílené množství peněz nejen ze Saúdské Arábie nebo z Dubaje, ale taky z Ruska a Číny. Čína a Rusko přitom pilně pracují na šíření dezinformací, k čemuž bohužel přispívá i fakt, že nastoupivší generace profesorů má do velké míry komunistické myšlení a pochopitelně ho vnášejí na univerzity.

Ovlivňuje situace vaše podnikání? Jak se vám daří s Codex Labs?

Jdu čím dál víc do medicíny a vědy. Ještě před dvěma lety jsme si hráli s krásou, od čehož jsme upustili i proto, že vidím, co se děje kvůli americkému systému a planým politickým řečem, jak se musí lidem pomáhat, ale stát de facto do zdraví neinvestuje.

Co přesně děláte?

Tak například studujeme různé struktury kůží a soustředíme se stále intenzivněji na telemedicínu. V té je podle mě velký potenciál, protože když člověk vidí klimatickou změnu a kouká se na přístup k dermatologickým službám na celém světě, je to bída. Přitom máme AI, máme fantastické technologie, tak proč je nepoužívat, aby lidem se zdravím pomohly.

Jak je na planetě čím dál větší horko, choroby jako třeba lupenka se projevují daleko dříve a u podstatně mladších lidí než před dvaceti lety. Je mnohem víc alergií a ekzémů, protože je extrémně víc znečištění, a my jdeme do řešení těchto chorob.

Zajímá mě také usnadnění práce lékařů – aby se mohli maximálně věnovat pacientovi a nemuseli tolik psát, protože to za ně udělá AI. Investovala jsem i do kvalitní kojenecké výživy, tomuhle produktu se daří ohromně dobře.

Díky tomu alespoň rozhovor nekončíme tak pesimisticky…

Codexu se daří, ale zatím jsem ho držela v relativně malých rozměrech. Teď se těším, že příští rok bude z byznysového hlediska exploze, protože klienti doslova na vlastní kůži poznali, že máme řešení jejich chorob.

Pro mě je nejkrásnější, když přijde dvanáctiletý chlapec, jehož maminka je nešťastná, protože syn má ekzém a ona má strach ze zavedených léků, které mu ovšem vůbec nedělají dobře, a po aplikaci našeho produktu je za měsíc chlapec v pohodě a za tři měsíce už na jeho kůži není nic vidět.

Kdybych to měla zobecnit, jde vlastně o bazické, základní věci, o nichž politici rádi mluví. Ale jsou to podnikatelé, kteří je realizují a tím zlepšují lidem život.