Je to paradox. Při pohledu na to malé čarokrásné stvoření nám často docházejí slova a do očí se derou slzy vděčnosti za to, že můžeme prožívat tak výjimečné okamžiky. Tak proč nás tentýž človíček dohání někdy až na pokraj šílenství a my se z laskavé mámy měníme v saň?
