Účet za Trumpovy sliby. Deportace, cla i zeď vyjdou Američany na biliony dolarů

Slibuje sice zlevnění v obchodech a efektivnější hospodaření Spojených států, ale kolem a kolem budoucí prezident Donald Trump k peněženkám Američanů ani rozpočtu země neplánuje být zrovna šetrný. Podle ekonomů by zejména masivní deportace stály biliony korun a cla povedou k dalšímu zvýšení cen pro konečné spotřebitele.

Až o 360 bilionů korun může prohloubit budoucí prezident Donald Trump dluh Spojených států podle Výboru pro odpovědný federální rozpočet. Ne že by snad jeho sokyně v prezidentském duelu Kamala Harris plánovala americký rozpočet v příštích čtyřech letech šetřit. Podle výboru by nicméně její sliby americký dluh zvedly jen o polovičku toho co Trumpovy.

Mohou za to hlavně jeho ambiciózní plány, které míří na snížení daní, obchodní boj s Čínou a potlačení nelegální migrace. Tohle jsou některé z těch finančně nejnáročnějších slibů, které ve své kampani učinil.

Cla
⁠⁠⁠2600 dolarů na domácnost ročně

Trump popírá, že by se plánovaná cla nějak dotkla samotných Američanů, podle výpočtu Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii by však připravila každou tamní domácnost o v přepočtu 62 tisíc korun ročně. Přesněji by podle institutu byl takový dopad šedesátiprocentních cel na zboží z Číny a dvacetiprocentních cel na dovoz z ostatních zemí, o kterých Trump mluvil v závěru kampaně.

Jeho dřívější a umírněnější návrhy, tedy přibližně čtyřicetiprocentní tarify na Čínu, by stály průměrnou americkou domácnost zhruba čtyřicet tisíc korun ročně. Podle studie zveřejněné v Journal of Economic Perspective ostatně už i obchodní válka, kterou cly rozpoutal během svého prvního prezidentství, poškodila reálné mzdy Američanů i obyvatel ostatních států, které se do ní zapojily.

Trump přesto cla považuje za vhodný nástroj ochrany ekonomiky země i tamních výrobců a pravidelně jimi vyhrožuje. Minulý měsíc například navrhl uvalit cla ve výši 200 až 500 procent na vozidla z Mexika, aby jižní soused Spojených států na americké půdě „nebyl schopný prodat ani jediný automobil“.

U cel však budoucí americký prezident může alespoň říct, že ta, která během své první vlády uvalil třeba na pračky, solární panely nebo výrobky z oceli, přinesla do státní poklady peníze, a částečně tedy posloužila ke snížení státního dluhu.

Řada ekonomů by nicméně namítala, že zatímco cla na země jako Čína přinesla dodatečné příjmy, zároveň způsobila narušení americké ekonomiky a vyšší náklady pro podniky a spotřebitele, což nepřímo ovlivnilo hospodářský růst země.

Stejné by to podle nich bylo i v případě cel, která Trump slíbil zavést příští rok. Během dalších deseti let by měla podle odhadů USA přinést navíc od 65 do 103 bilionů korun, ale je velkou otázkou, jak by ovlivnila americkou ekonomiku jako celek.

Snížení daní
5,8 bilionu dolarů za deset let

Státní pokladně však s jistotou nepomůže další Trumpův slib – snižování daní. A to jak z příjmů, tak z přesčasů, spropitného nebo dávek sociálního zabezpečení. V důsledku případného rozšíření daňových úlev z roku 2017 by Spojené státy podle výpočtu Pensylvánské univerzity přišly Spojené státy v příštích deseti letech o 140 bilionů korun.

Jeho sny jsou ale ještě ambicióznější. „V devadesátých letech devatenáctého století, když jsme byli chytrou zemí, byla tato země relativně nejbohatší, jaká kdy byla. Měla všechna cla. Neměla daň z příjmu,“ řekl Trump při setkání v holičství v newyorském Bronxu.

Když se ho pak moderátor Joe Rogan ve svém podcastu zeptal, zda to s úplným nahrazením federální daně příjmy z cel myslí vážně, dostalo se mu od Trumpa odpovědi: „Jasně, proč ne?“

Zdá se však, že nakonec o tomto kroku příští americký prezident, minimálně v nejbližší době, neuvažuje. Podle Trumpova poradce Jasona Millera se jedná spíše o budoucí cíl a prioritou je nyní snížení daní, které slíbil během kampaně. Nahrazení ztráty federální daně z příjmu by si ostatně vyžádalo až tříčtvrtinová cla na veškerý dovoz do Spojených států, což někteří ekonomové považují za „nemožné“.

Deportace nelegálních imigrantů
⁠⁠⁠⁠až 216 miliard dolarů

Jednou z nejnákladnějších položek, na kterou chce Trump vynaložit peníze, jsou masové deportace. Když poprvé usedl do Bílého domu, náklady na vyhoštění jednoho člověka ho stály v průměru 350 tisíc korun. Kdyby však chtěl deportovat všech jedenáct milionů nelegálních přistěhovalců, kteří se podle odhadů ve Spojených státech nacházejí, stálo by to dnes podle CBS News 3,8 až 5,2 bilionu dolarů.

Na rozdíl od cel však deportace nepřinášejí významná finanční pozitiva. Nejenže vyhoštění tolika lidí zasáhne trh práce, protože většina z nich je zaměstnaná, ale také snižuje příjmy z daní. Přestože totiž nejsou v zemi legálně, musí jako všichni ostatní i nelegální přistěhovalci platit například daň z nemovitosti. Podle zjištění amerického Ústavu pro daně a hospodářskou politiku tak jen za rok 2022 odvedli do státní kasy 2,3 bilionu korun.

Zeď na hranici s Mexikem
⁠⁠⁠více než 12,5 milionu dolarů za kilometr

V letošní kampani nebyla jeho hlavním tématem, přesto Trump stále plánuje bojovat s nelegální migrací i pokračováním stavby zdi na hranici s Mexikem. Během svého prvního působení v Bílém domě ji stihl postavit na zhruba 80 z 2100 do té doby nezajištěných kilometrů hranice a zrenovoval nebo doplnil více než 700 kilometrů oplocení.

A přestože v roce 2016 slíbil, že zeď zaplatí Mexiko, nestalo se tak. Pokud tak Trump ve stavbě skutečně bude pokračovat, projekt dnes vycházející v přepočtu na 360 miliard korun se Američanům ještě více prodraží. Už tehdy totiž vyšel jeden kilometr zdi na přibližně 300 milionů korun.

První čtyři roky Trumpovy vlády
8,4 bilionu dolarů

Jak nakonec bude Trump nakládat s penězi, může přiblížit i pohled na jeho první období ve funkci, kdy schválil navýšení státního dluhu o 202 bilionů korun. To je zhruba dvakrát tolik, co jeho nástupce Joe Biden. Necelá polovina peněz však šla na řešení pandemie a s ní spojených problémů, které Spojené státy zasáhly už během vlády Donalda Trumpa.

Zda bude i nadále utrácet a skutečně naplní své velkolepé plány, se svět dozví až příští rok. Sedmačtyřicátý prezident Spojených států složí přísahu 20. ledna a netají se tím, co má v plánu udělat hned potom. Jak sám „zavtipkoval“, aby byla zeď, musí se na první den stát diktátorem.