Ač byl táta v situacích denních rozměrů sebevýbušnější a čas od času i nespravedlivě krutý, pod tím vším byla základní indiánská čest, křesťanská mravnost a nepodmíněný reflex. Nebojoval za vidinu lepších zítřků, držel pozice automaticky. Dělal to, co dělal, protože musel: byla to ta nejpřirozenější věc na světě a vycházela z podmínek daného okamžiku.
