Zbohatl bez AI a revolučních nápadů. Stačí dělat práci lépe než jiní, třeba i špinavou

Tento americký podnikatel postavil svou značku na jednoduché myšlence: „Zapomeňte na to, že chcete změnit svět. Zbohatněte tím, že budete dělat všední a třeba i špinavou práci lépe než ostatní.“

První byznysový projekt Nicka Hubera s názvem Storage Squad nezačal elegantní prezentací pro potenciální investory ani analýzou celkového dostupného trhu, ale jednoduchým inzerátem na americké inzertní platformě Craigslist.

Bylo to v létě roku 2011 před jeho posledním ročníkem na univerzitě. Zatímco jeho kamarádi mířili do New Yorku na stáže v investičním bankovnictví, Huber se vracel domů do Leopoldu, venkovské komunity v americkém státě Indiana a neměl jasno v tom, co by chtěl v životě dělat.

Napadlo ho, že by si mohl přivydělat pár dolarů tím, že pronajme svůj městský byt, ve kterém pobýval během školního roku, přes Craigslist. A právě v té chvíli se mu ozvala matka jiného studenta s prosbou, zda by si její syn nemohl u něj v bytě uskladnit své věci.

A tak Huber vytvořil Storage Squad, letní službu pro vysokoškolské studenty. Ta na konci školního roku vyzvedne jejich věci, uskladní je a na podzim jim je zase bezpečně vrátí. Storage Squad se postupně rozšířila i do dalších amerických měst, jako je Boston, Filadelfie nebo Washington, D. C.

V rámci rozšiřování svého byznysu Huber postupně nakoupil skladovací prostory v 64 lokalitách napříč jedenácti americkými státy. V roce 2021 svou firmu prodal za 1,75 milionu dolarů, sklady si nicméně ponechal.

Zatímco se jeho podnikání rozrůstalo, rozvíjel filozofii startupů, která mu pomohla vybudovat malé obchodní impérium – a která se zdá být obzvlášť dobře přizpůsobená době, kdy se tolik bílých límečků bojí rozmachu umělé inteligence. 

„Umělá inteligence nikdy nebude schopná uklízet, budovat a udržovat náš fyzický svět. Čím více se při práci zapotíte, tím lépe,“ myslí si Huber.

Pětatřicetiletý podnikatel, který nyní žije ve městě Athens v Georgii, vydělal miliony dolarů právě díky tomu, že není kouzelníkem z Wall Street ani programátorem aplikací, které by měly „změnit svět“. Místo toho vybudoval nebo investoval do jedenácti podniků, které podle jeho slov loni společně vygenerovaly přes padesát milionů dolarů.

Žádný z nich nesídlí na Manhattanu ani v Menlo Parku, nenajímá si luxusní PR agentury ani netvrdí, že přináší převratné inovace. Téměř všechny vznikly bez externího financování a Huber trvá na tom, aby si na sebe vydělaly během několika měsíců. Je to v podstatě opak typického obchodního modelu startupů financovaných rizikovým kapitálem, které obvykle figurují v žebříčku Forbesu 30 pod 30. 

Huber chce zbohatnout, ale k honbě za rychlým a velkým ziskem je skeptický. Na základě čistého provozního zisku 9,8 milionu dolarů a ocenění veřejně obchodovaných skladovacích společností odhaduje, že jeho síť skladovacích zařízení má nyní hodnotu kolem 140 milionů dolarů (on sám vlastní pouze její část).

Připočteme-li hodnotu jeho podílů v dalších firmách, dosahuje současné Huberovo jmění, podle odhadů Forbesu, zhruba 35 milionů dolarů, tedy více než osm set milionů korun.  

Na sociální síti X, kde ho sleduje 385 tisíc lidí, se Huber s oblibou baví tím, že popichuje lidi, kteří si myslí, že každý startup musí způsobit revoluci v nějakém odvětví. Místo toho neúnavně nabízí praktické rady.

Nedávno například napsal: „Pokud už nejste bohatí nebo nežijete u rodičů ve sklepě, musí mít každý podnik, který založíte, do dvou měsíců pozitivní cash flow. Nejste v pozici, abyste mohli rozjíždět odvážné projekty. Zbohatněte na něčem jednoduchém, a teprve až si to budete moci dovolit, zariskujte.“

O své neobvyklé podnikatelské filozofii v současné době připravuje i knihu s pracovním názvem „The Sweaty Startup“ (Upocený startup), která bude publikována v příštím roce.

Když se tehdy v roce 2011 Huberovi ozvala matka, která hledala skladovací prostory na léto, okamžitě ho napadla otázka: „Proč nevyužila některou z již zavedených skladovacích firem?“

Ukázalo se, že tyto společnosti k zákazníkům stále vysílaly pracovníky s klipboardy a papírovými rozpisy a každou krabici pečlivě vážily. Byly pomalé a neochotné přizpůsobit se na poslední chvíli domluveným termínům.

„Řekl jsem si, že prostě budeme lepší,“ popisuje Huber. Přizval k projektu kamaráda ze sportu Dana Hagberga a k vyzvedávání věcí použili svá stará auta – Cadillac DeVille z roku 1999 a Buick LeSabre z roku 1997. „Týden jsme dřeli jako koně a najednou nám na posteli ležely tři tisíce dolarů v hotovosti a říkali jsme si: ‚Wow, tohle jsme vytvořili z ničeho‘,“ vzpomíná. 

Dříč, který nechce měnit lidi

V posledním ročníku na univerzitě absolvoval Huber kurz o byznysu. Profesor byl k jeho podnikání v oblasti stěhování a skladování skeptický, protože podle něj nebylo škálovatelné a nemělo „příkop“ – tedy něco, co by konkurenci ztížilo jeho napodobení.

Huber nicméně dospěl k závěru, že jeho největší výhodou je ochota dřít a snaha poskytovat zákazníkům prvotřídní služby. „O snahách změnit svět mám svoji teorii,“ říká. „Pokud se pokusíte změnit svět, pokud se pokusíte změnit lidi, skončíte na mizině. Podívejte se, za co lidé utrácejí své peníze, jděte a získejte trochu z těch peněz.“

Huber je rozený podnikavec i dříč. Na střední škole byl spíše vynikajícím sportovcem než studentem a na prestižní vysokou školu se dostal jen díky tomu, že jeho trenér ze střední školy obvolával univerzitní trenéry atletiky.

„Nick zvládne za tři dny to, co většině lidí trvá tři roky,“ říká Hagberg, který je Huberovým obchodním partnerem od prvního letního stěhovacího podniku. 

Huber se neomezuje pouze na „špinavé“ podniky. Myslí si však, že jsou tím nejlepším způsobem, jak by většina podnikatelů měla začít. Až poté by podle něj měli rozšířit svůj byznys do dalších odvětví, ale jen pokud zjistí, že je to skutečně potřeba a mají na to dostatek kapitálu.

Když jeho firmy v roce 2023 potřebovaly nové webové stránky, založil společnost WebRun, která je vytváří. Poté, co zjistil, jak zásadní roli hraje ve skladovacím byznyse optimalizace, založil společnost BoldSEO.

Tím jak se jeho realitní portfolio rozrůstalo, začal si čím dál tím více uvědomovat výhody segregace nákladů, která urychluje daňový odpis nemovitého majetku a uvolňuje více hotovosti. To vedlo v roce 2022 k vytvoření společnosti RE Cost Seg. Na základě stejné logiky vznikla i jeho další firma Titan Risk, makléř komerčního pojištění.

„Jakmile Nick dostane nápad, postupuje velmi rychle,“ říká Mitchell Baldridge, Huberův dlouholetý spolupracovník a spoluzakladatel RE Cost Seg.

V roce 2021 začal Huber využívat outsourcingový startup Support Shepherd, jehož prostřednictvím najímal za pět dolarů na hodinu pracovníky, kteří zajišťovali nepřetržitou zákaznickou podporu. Byl jím tak ohromen, že si už o rok později koupil v této společnosti patnáctiprocentní podíl. Letos získal v této firmě většinu, přejmenoval ji na Somewhere a jako nového CEO do ní najal zkušeného manažera ze Silicon Valley.

Jakmile Huber začal nakupovat malé podniky, založil i vlastní zprostředkovatelskou firmu, která se jmenuje jednoduše Nick Huber.

Huberův přístup k hledání obchodních příležitostí je jednoduchý, ale přesvědčivý: stačí se rozhlédnout kolem sebe, podívat se, jaké služby vydělávají peníze, a zamyslet se, zda je můžete dělat lépe. Tvrdá práce je klíčová.

Jednou z jeho hlavních taktik je vyhledávání místních podniků se špatnou zákaznickou podporou. A jak je vlastně hledá? Zavolá a předstírá, že je zákazník, zejména o víkendu. Pokud telefon dlouho zvoní, našel slabé místo. Pokud někdo na druhé straně telefon hned zvedne, jde pravděpodobně o podnik se silnou konkurencí. A podobně, pokud daný podnik stále používá například fax, je to další náznak jeho zranitelnosti. 

S tím, jak se Storage Squad rozrůstal, vybíral si své cílové trhy na základě zdravého rozumu a trochy zkušeností, nikoli podle rozsáhlých marketingových studií.

„Rychle jsme zjistili, že naším ideálním trhem jsou drahé soukromé školy s velkým počtem studentů z jiných států,“ vysvětluje Huber. „Na veřejných školách, jako je například University of Georgia, jsou studenti vynalézaví – jezdí v náklaďácích a sami si pronajímají skladovací jednotky. To se ale nedá říct o Bostonu, kde mají studenti v kapse tátovu kreditní kartu a jsou připraveni za vyřešení svého problému utratit pár stovek dolarů,“ dodává.