Brutální knockout Emilie Pérez. Co si vzít z letošního udílení Zlatých glóbů?
Zazářil Brutalista a Emilia Pérez, z televizních projektů se blýskl Šógun. Co byste si měli odnést z letošního vyhlášení Zlatých glóbů?
Naprosto jedinečný zážitek. Nic podobného jste ještě neviděli. Nenechá vás vydechnout. To jsou jen některé z výkřiků zahraničních recenzí, kterými český distributor snímku Emilia Pérez v traileru láká na „nejlepší film roku“, což je citace, která ukázku, z níž vůbec nejde poznat, o čem výsledný film vlastně je, uzavírá. Tato unikavost marketéry šlechtí, mnohem víc než ony přepjaté útržky z kritik.
Zároveň ale dávají odpověď na to, proč je tento muzikál francouzského režiséra Jacquese Audiarda se čtyřmi soškami jedním z hlavních vítězů předávání Zlatých glóbů, které udělují právě kritici, totiž Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu – jakkoli jde o historicky bizarní skupinu, nyní tvořenou zhruba třemi stovkami hlasujících, z níž desítky pravděpodobně nikam nepíší, rozhodně ne do významných periodik.
Emilia Pérez, na niž jsme vám jako první médium v Česku přinesli recenzi, se skutečně nedrží při zemi, i když by se suše dala popsat jako film, v němž jde prostě do sebe jeden mexický drogový dealer.
Jenže tohle „polepšení“ spočívá v tom, že podstoupí změnu pohlaví, po níž se snaží znovu sblížit s manželkou a s dětmi. Do toho se zpívá o vaginoplastikách, rokuje v soudní síni a nakonec i střílí.
S radikální proměnou ale uspěli během ceremoniálu i další, třeba dvaašedesátiletá Demi Moore, která v Substanci bojuje se svým mladším já, již se těší pozornosti, které se padlé divě již nedostává.
Herečka, která se v efektně stylizované černé komedii svléká i schovává pod protetickou maskou, nyní míří i za oscarovým vítězstvím, jakkoli je její postava spíš karikaturou v rozjíveném tvaru, jenž by byl možná silnější bez „monstrózního“ finále.
Pro snímek režisérky Coralie Fargeat, jež podle nedávného článku časopisu Le Point točila Substanci dlouhých šest měsíců, s Moore se na place neustále hádala a ve finále čelila studiu Universal, které jí chtělo film přestříhat, až se ho rozhodlo prodat jiným distributorům, jde tak o velké zadostiučinění.
Uspěl také Sebastian Stan, jehož podobně jako Moore složitě maskovali v podmanivém psychologickém thrilleru Jiný člověk, v němž jako umělec rovněž lapá po zašlé slávě. Ocenění může být náplastí na rozpačitou kampaň, již on i další herci v těchto týdnech vedou, aby k sobě přivábili voliče výročních cen.
Podle informací médií byla totiž v jeho případě osekaná, protože s ním například žádný slavný kolega nechtěl mluvit při velmi sledovaných rozhovorech Actors on Actors magazínu Variety, protože by musela přijít řeč… ano, na Donalda Trumpa, jehož mladší verzi hraje v životopisném dramatu The Apprentice, za nějž byl mimochodem také nominovaný.
Zlaté glóby, podobně jako Oscary, totiž vyhrávají filmy a lidé, jimž cestu k sošce dokážou prošlapat producenti a PR pracovníci, kteří do zmíněné „kampaně“ nasypou miliony dolarů, případně dokážou stvořit mediální narativ, kde je prestižní cena zdánlivě logickým vyvrcholením.
Proto tak vlastně potěší, když v jedné z hereckých kategorií porazí ze všech kanálů vyskakující Nicole Kidman, Angelinu Jolie a Pamelu Anderson neznámá Brazilka Fernanda Torres, stejně jako když v kategorii animáků vyhraje nad nejúspěšnějším filmem roku V hlavě 2 němá lotyšská Kočičí odysea.
Jen s cenou směšně nazvanou jako Největší filmový a kasovní úspěch také odešel muzikál Čarodějka, o němž se v některých kruzích v posledních týdnech absurdně debatovalo, že by snad mohl sahat po těch nejprestižnějších soškách – ty naopak v televizních kategoriích podle očekávání shrábl velebený Šógun, na něhož trochu dorážely jen tragikomické tituly Stále v kurzu a Sobík.
Největším příslibem ale nakonec z udílení Zlatých glóbů zůstává více než tříhodinový vítěz, kterého jsme zatím v Česku nemohli vidět ani na žádné z předpremiér.
Brutalista Bradyho Corbeta shrábl sošky za Nejlepší drama, herce i režii, což by mohlo znamenat, že nás čeká naprosto jedinečný zážitek, nic podobného jsme ještě neviděli a nebudeme moci vydechnout. Z Emilie Pérez ale už víme, že je třeba s takovými výrazy šermovat opatrně.