Na první pohled je vidět, že je na správném místě. Stojí uprostřed jídelny charitního domu, uklízí deskovou hru a když se starší žena zvedá ze židle, automaticky k ní postrčí chodítko. Na seniorku mluví hlasitěji, protože ví, že hůř slyší. Položí jí ruku na rameno, osloví ji jménem. Desetiletá Eliška je na svůj věk nezvykle dobře komunikativní. Nedávno převzala ocenění Dětský čin roku za dobrovolnictví v Charitním domě Andělů strážných v Nivnici na Uherskobrodsku.
