Nedávno jsem se vracel ze školy, kde učím, domů. Před vchodovými dveřmi jsem potkal souseda, kterého znám už řadu let. Na hlavě jsem měl klobouk (díky němuž připomínám svému synovi Indiana Jonese) a přes obličej respirátor. Polovinu listopadu jsem totiž strávil v nemocnici a stále jsem ještě velmi oslabený a dušný. „Ahoj,“ pozdravil jsem souseda. „A ty seš kterej?“ otázal se. Když jsem se mu představil, následovala další otázka, pronesená mírně podrážděným tónem: „Proč to nosíš?“ I já odpověděl trochu podrážděně: „Protože jsem dvakrát málem umřel.“ Soused v tom měl jasno. „To je proto, že to nosíš,“ zpražil mě. Mimochodem, není lékař.
