Evropa může splnit své zbrojní plány. Je to náš morální úkol, vyzývá eurokomisař
Současná Evropa připomíná Spojené státy na konci třicátých let minulého století, myslí si bývalý litevský premiér a nynější eurokomisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius. Tehdejší Američané se podle něj také málo obávali nacistické agrese. Země přitom trpěla nedostatkem pracovních sil a zbraní. Americký zbrojní průmysl byl podinvestovaný a samotní zbrojaři váhali se zvýšením výrobní kapacity.
Na tuto všeobecnou apatii a nečinnost tenkrát reagoval americký prezident Franklin D. Roosevelt programem na posílení obrany, který vešel do historie pod názvem Program vítězství. O více než osmdesát let později čelí západní demokracie jiné formě totalitní agrese, varuje Kubilius.
A přidává špetku naděje: Pokud tehdy dokázala Amerika zvítězit, musí to Evropa dnes zvládnout také. „Máme stejnou odpovědnost definovat a realizovat náš vlastní Plán vítězství. To je náš morální úkol, aby naše vnoučata mohla žít v míru,“ napsal nedávno eurokomisař v příspěvku na svých osobních webových stránkách.
Právě Kubilius je jedním z architektů nové ambiciózní strategie Evropské unie na posílení vlastní obranyschopnosti s názvem ReArm Europe Plan / Readiness 2030, kterou minulý měsíc představila Evropská komise a následně ji schválilo šestadvacet ze sedmadvaceti unijních lídrů.
K masivnímu zbrojení Evropany popohnala pokračující ruská invaze na Ukrajinu v kombinaci s nejistotou, zda se starý kontinent stále může spolehnout na ochranu ze strany USA. Úřadující americká administrativa totiž v této otázce vysílá dost protichůdné signály.
Na rozdíl od Spojených států, které pod vedením prezidenta Donalda Trumpa nyní váhají nad tím, zda je putinovské Rusko jejich přítelem, nebo nepřítelem, má málokterý Evropan pochybnosti o potřebě společné obranné iniciativy. Kubilius to shrnuje jediným mrazivým faktem: „Rusko v současnosti dokáže vyrobit za čtvrt roku více zbraní než všechny členské státy NATO, včetně USA, za rok.“
Pokud bude plán ReArm Europe schválen celou Evropskou unií, mohlo by být uvolněno až osm set miliard eur z unijních zdrojů na společnou evropskou obranu.
Program má dva základní cíle: zaprvé, restrukturalizovat a oživit evropský zbrojní průmysl, tedy produkci zbraní, munice a kontinentálního systému protiletadlové obrany. A zadruhé, vybudovat obranný štít na východní hranici, který bude zahrnovat dlouhý seznam strategických podpor, včetně logistických schopností a vojenských špionážních satelitů.
Třetím a neméně důležitým cílem je podpora válkou zasažené Ukrajiny, zejména poskytování výrazně vyššího množství zbraní a munice, posílení ukrajinského obranného průmyslu a jeho integrace do unijních dodavatelských řetězců.
Kubilius, nepříliš nápadný, klidně vystupující muž, se zdá být překvapivě odhodlaný postavit se tváří v tvář výzvám, které ho čekají, včetně vyřešení otázky, kde na tyto ambiciózní plány sehnat peníze.
„Když čelíte existenční hrozbě, peníze pro vás nemohou být překážkou. Vždycky můžete najít způsob, jak financovat, co potřebujete,“ zdůrazňuje eurokomisař.
Prvním úkolem, jenž čeká Kubiliuse a další, kteří budou realizovat strategii ReArm Europe, bude získání plného souhlasu od Evropské unie, přičemž dosáhnout mezi státy shody ohledně návrhů na obranné iniciativy nikdy nebylo v sedmadvacítce jednoduché.
Kubilius přesto věří, že tentokrát schvalovací proces proběhne relativně hladce a mechanismus pro realizaci ReArm Europe se dá do pohybu již před koncem dubna.
Druhou výzvou, pravděpodobně srdcem celé iniciativy, bude podpora spolupráce při plánování a výrobě zbraní a munice mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie.
V současnosti každá unijní země spravuje své vlastní výdaje na obranu. To přináší problémy třeba i v tom, že zbraně a systémy vyrobené v různých státech jsou často vzájemně nekompatibilní, standardům NATO navzdory.
Například Německo, Francie a Polsko vyrábějí jiný typ hlavního bojového tanku. Asi nejvíce však společnou obranu podkopává skutečnost, že v současnosti si každý stát vyrábí to, co potřebuje pro sebe, aniž by zohlednil, co vyrábějí sousedé nebo co potřebuje kontinent jako celek. To vede k duplicitám a mezerám ve vojenské připravenosti.
Iniciativa ReArm Europe chce tuto fragmentaci řešit dvěma způsoby. V první řadě podporou společné výroby a deregulací obranného průmyslu. Velká část očekávaného financování, 150 miliard eur, bude vyhrazena pro půjčky na společné projekty zahrnující alespoň dvě země, včetně případného budoucího člena EU a Ukrajiny.
Mezi navrhované kroky na deregulaci výroby zbraní patří zjednodušení procesu získávání stavebních povolení, zmírnění environmentálních požadavků a udělení výjimek z DPH pro přeshraniční tok zbraní.
Ale stejně důležité jako finanční pobídky a deregulace bude plánování a koordinace z Bruselu. I v tomto případě chce Kubilius uplatňovat takzvaný přístup rozvahy.
„Nemusí to být složité,“ vysvětluje eurokomisař. „Musíte vědět, co potřebujete [pro obranu celého kontinentu]. Musíte vědět, co máte nyní. Určíte rozdíl a pak to vyrobíte.“ Toto strategické plánování již probíhá, přičemž Evropská unie zjišťuje od členských států jejich „cílové schopnosti“ v rámci NATO a vypočítává, co Kubilius nazývá „celkovým poptávkovým rámcem“ kontinentu.
Třetí výzva, financování historického nárůstu produkce obrany, bude nejtěžší na vyřešení. Vedení Evropské unie sice má plán, ale možná ho nepůjde realizovat tak snadno, jak si Brusel přeje.
Získání první části financí by mělo být jednoduché. Brusel obdrží 150 miliard eur na kapitálových trzích pro iniciativu, kterou nazývá Iniciativa pro bezpečnost Evropy (SAFE) – Unií podporované úvěry na společné přeshraniční projekty.
Ale druhá část, která podle vedení může dosáhnout až 650 miliard eur, bude záviset na členských státech. Brusel doufá, že motivuje národní vlády k navýšení výdajů na obranu uvolněním svých přísných rozpočtových pravidel. Konkrétně tím, že členským státům umožní zadlužení pro vojenské nákupy, aniž by tím porušily fiskální požadavky Evropské unie.
Problém, a zde se historická analogie Kubiliuse setkává s realitou, je, že Evropská unie není USA. Unie je mnohem volnější, pořád neuspořádaná směs hrdých, nezávislých národů, nikoli federace států. Brusel nebude kupovat nebo vyrábět zbraně, zakládací smlouva EU obojí zakazuje.
Unie může svých cílů dosáhnout pouze tím, co Kubilius nazývá „vytvářením příležitostí“. Ale členské státy mají vždy své vlastní agendy. Bohatší i chudší země mohou váhat s novým zadlužením, bez ohledu na to, co pravidla EU umožňují, a jako demokracie s neustále se měnícím voleným vedením jsou neustále nepředvídatelné.
„Evropská unie nenahrazuje to, co dělají národy, jen usnadňuje akci členských států,“ konstatuje Giuseppe Spatafora, analytik Ústavu Evropské unie pro studium bezpečnosti. „To je krása plánu, ale také jeho riziko – nechat spousty rozhodnutí na členských státech, které mohou mít různé zájmy.“
Kubilius je nicméně přesvědčen, že pobídky Evropské unie budou účinné. Už předchozí pobídky, jako byl třeba program 2024 Act in Support of Ammunition Production (ASAP), který slíbil pět set milionů eur na granty na posílení průmyslové kapacity, podnítily výraznou aktivitu členských států.
Osvobození od DPH v rámci plánu ReArm Europe sníží náklady na výrobu zbraní a munice. Plán také počítá s tím, že nárůst veřejných výdajů na obranu uvolní zvýšené soukromé investice do obranného průmyslu a paralelní iniciativa uvolní další kapitál tím, že usnadní investování obrovských nevyužitých penzijních fondů Evropy do výroby zbraní.
Brusel však již teď naráží na problémy při přesvědčování členských států, aby implementovaly jednotlivé prvky iniciativy ReArm Europe.
Šéfka unijní diplomacie a bývalá estonská premiérka Kaja Kallas, která s Kubiliusem spolupracovala na vytvoření iniciativy, doufala, že přesvědčí lídry EU, aby letos vyčlenili čtyřicet miliard eur na pomoc Ukrajině, což by znamenalo více než dvojnásobek oproti sedmnácti miliardám eur, které byly na tuto pomoc vynaloženy každý rok za poslední tři roky války, a téměř by to vyrovnalo částku, již zemi ročně poskytují Spojené státy.
Místo toho se letos v březnu lídři dohodli pouze na dodatečných pěti miliardách eur na munici pro Ukrajinu.
Kubilius si s tím však zatím nedělá starosti. „Několik členských států nedávno oznámilo větší balíčky na podporu Ukrajiny,“ upozorňuje. Očekává, že mnoho z nich využije financování uvolněné deregulací fiskálních pravidel ReArm Europe na pomoc napadené zemi.
A dokud peníze přitékají, „není důležité, jakým způsobem budou poskytnuty, jestli to bude v rámci tohoto plánu, nebo ne“, míní eurokomisař.
Navíc v dlouhodobém horizontu může mít ReArm Europe větší dopad na Ukrajinu nejen prostřednictvím pomoci, ale také propojením ukrajinské a evropské obranné výroby.
Kyjevská kapacita na výrobu zbraní a munice, tedy například dronů, raket a houfnic, se od ruské invaze v únoru 2022 zvýšila pětatřicetkrát. „Lepší integrace není důležitá jen pro Ukrajinu,“ říká Kubilius, „má to pro nás velkou přidanou hodnotu.“
Eurokomisař se také neznepokojuje alternativními možnostmi pro evropské výdaje na obranu, které se objevily v posledních týdnech, včetně mechanismů pro kolektivní nákup, jež navrhli britští představitelé a bruselští analytici z think-tanku Bruegel. Kubilius vítá jakoukoli debatu, pokud neoslabí naléhavost jednání.
„Co nechceme, je vytvořit dojem, že členské státy mohou čekat na něco atraktivnějšího,“ říká s náznakem odhodlání. Sázky jsou příliš vysoké na to, aby nás něco zdrželo. „[Vladimir] Putin se nezastaví, [jen proto, že] mu přečteme naši bílou knihu,“ varuje komisař. „Musíme pokračovat v realizaci našeho plánu,“ uzavírá rázně.
The post Evropa může splnit své zbrojní plány. Je to náš morální úkol, vyzývá eurokomisař appeared first on Forbes.