Vlastně je to každé jaro stejné – po urputném boji o pomlázku (který mě jako městského člověka, který nikdy koledovat nebyl nechává zcela chladným), přichází v květnu boj o to, jak nazvat příchod Rudé armády na území tzv. protektorátu. Linie je také v tomto případě rok od roku ostřejší: jedni se tváří, že Prahu jsme si osvobodili bezmála vlastními silami, jen s drobnou pomocí vlasovců, a pokud bylo v Česku osvobozené ještě nějaké další město, byla to Plzeň. Druzí zase natolik pateticky vzývají oběti Rudé armády, že jim z historického obrazu druhé světové války kompletně vypadává pakt Ribbentrop-Molotov a vše co po něm až do roku 1941 následovalo, včetně například katyňského masakru. Obě tyto krajní skupiny debaty považují vznešení sebemenšího požadavku na historickou přesnost nebo výhrady vůči striktně padouško-hrdinské interpretaci minulosti za ideologický zločin či důkaz morální prohnilosti.
