Když americký prezident Harry Truman v březnu 1947 zveřejnil doktrínu své administrativy o poskytování politické, vojenské a ekonomické pomoci (46) “všem demokratickým národům ohrožené vnějšími nebo vnitřními autoritářskými silami”, leckdo tušil, že zároveň zahájil období známé jako studená válka. Trumanův důraz na dichotomii demokracií/autoritářství je konstantou v jestřábím kursu zahraniční politiky Spojených států, které systematicky preferují masivní demonstraci vojenské síly, jak můžeme pozorovat i dnes, namísto deliberačního procesu a klasických diplomatických metod. Truman ve své doktríně zdůrazňuje nutnost Spojených států pomáhat svobodným národům, aby si své osudy řešily po svém bez vměšování jakékoli velmoci. Spojené státy však mohly být jen stěží arbitrem demokratických principů, když tyto svaté hodnoty zhusta odpíraly jiným zemím do té doby především na jimi deklarovaném zadním dvorku v Latinské Americe, a je lhostejno, zda k tomu docházelo v období před druhou světovou válkou nebo až po jejím skončení.
