Posledních necelých čtrnáct dní mi připomnělo, jak rychle umějí kolem mě pádit dějiny. A teď nemyslím události z našeho každodenního života, ale momenty, jež určují ráz světa na dlouhé roky dopředu. Mám pocit, že pádivost doby je přímo úměrná tíži, kterou na nás následně vyvíjí, a člověk má pak potřebu se stále častěji zastavovat, nadechnout se, zahloubat a zreflektovat, co se vlastně kolem něj děje. Pokud si tenhle luxus chvilkového vypnutí v hektickém světě může dovolit. Já si to teď na dva dny dopřál a má to opravdu blahodárné účinky.
