Na konec ministra spravedlnosti Pavla Blažka se dívám jako na odchod legendárního fotbalisty ze hřiště osudového zápasu v posledních minutách. Trenéři tyhle úspěšné matadory občas střídají třeba v osmdesáté minutě, aby si po výborném výkonu užili potlesk tribun. Pavel Blažek odvedl čistě pracovně na postu ministra mimořádný výkon a podobné ovace by si zasloužil. Předvedl ale nakonec tak nesmyslný faul, který na něj zřejmě ještě oponenti nahráli, že odchází ze hřiště se zaslouženým pískotem. Zřejmě do politického zapomnění.
