Řadu komentářů se věnovalo Panoptikum Vladimíra Mertlíka i ohlédnutí Zpětného zrcátka v minulých dnech napjatému naslouchání i chápavým úhlům pohledu k výrokům vůdců náckomoušských geril i v případech, kde nebylo koho podezřívat z přítulnosti ke kolaborantské politice ruských švábů. Jejich výstupy se dají přirovnat k fraškám počátku minulého století, pokud by ovšem neohrožovaly základy státu, a nezodpovězena také zůstává otázka, kde končí gentlemanská hranice korektnosti a vyváženosti přístupu k druhé straně zdejší studené občanské války a jejich možnému zneužití.
