V hokejovém prostředí se mu neřekne jinak než Čužák. Lubomír Rys zhruba patnáct let stál věrně po boku Jaromíru Jágrovi, v Pittsburghu, ve Washingtonu, v New Yorku i jinde. Úkoly? Zařídit, aby měl hokejový velikán stále dobrou náladu a mysl naštelovanou na pracovní výkon. Pokud zrovna hvězdu otravovaly chmury, okamžitě je rozpouštěl vtípky a vlídným slovem. „Při každé příležitosti, kdy měl splín, v hokeji nebo v životě, tak jsem do hry nastupoval já,“ vzpomíná Rys, jenž nemohl chybět na úterním křtu knihy JÁ68.
