Prezident Pavel a klauni u kapoty

 Andrej Babiš přišel na Hrad s Filipem Turkem jako s obětním beránkem, zabaleným do řečí o „šanci“, „dobrém skutku“ a falešné velkorysosti. A Petr Pavel?

Ten udělal něco dnes téměř obscénního: řekl ne. Bez hysterie. Filip Turek není omyl. Je symptom. Je to politická karikatura doby, která si myslí, že hluk je názor, drzost je odvaha a ignorance je autenticita. Navrhnout ho na ministra životního prostředí je jako jmenovat žháře velitelem hasičů a pak se divit, že prezident odmítl zapálit sirku. Turek nereprezentuje kompetenci – reprezentuje pohrdání. Pohrdání vědou, institucemi, budoucností. Je to testosteron bez mozku, volant bez brzd.