Opuštění příběhu, stáří, smrt a iluze smyslu

 Smrt patří k největším tabu moderní společnosti, přestože je jedinou skutečně univerzální zkušeností. O to paradoxnější je, že v době, kdy medicína dokáže život technicky prodlužovat nad meze určené druhu Homo Sapiens, se otázka jeho dobrovolného ukončení – eutanazie – vrací s novou naléhavostí. Debata je obvykle vedena v rovině práva, lékařské etiky a soucitu s trpícími.

Méně často se však ptáme, zda za touto poptávkou nestojí hlubší, existenciální problém: neochota či neschopnost opustit příběh, který jsme si o sobě celý život vyprávěli.