Čím víc koulí, tím víc problémů. Dokážou si na sebe obří svítící atrakce vydělat?

Hrají tu U2 či Backstreet Boys, přes den sem míří školní výpravy na speciálně natočené projekce a firmy tu pořádají prezentace. Projekt za více než dvě miliardy dolarů ale musí teprve dokázat, zda se z podobných zážitků může stát dlouhodobě výdělečný byznys, a ne jen drahá atrakce.

Když se člověk večer blíží po dálnici k severní části Las Vegas, neupoutají ho nejdřív kasina. Nad střechami se objeví obří koule a na pár vteřin není jasné, jestli jde o stavbu, halucinaci nebo UFO. Koule jednou na vnějším plášti zobrazuje planetu Zemi, jindy lidské oko, které se pomalu rozhlíží po městě.

Ve městě, kde už stojí pyramida, Eiffelova věž i benátské kanály, působí ale jinak než ostatní atrakce. Vypadá spíš jako technologie, která jako by předstihla zbytek světa. Stačí se jen chvíli dívat, protože tahle hala má prostě koule!

Lidé vytahují mobily a horlivě natáčejí nebo fotí. Budova očividně funguje ještě předtím, než začne program. Může ale dlouhodobě fungovat i ekonomicky?

Největší VR na světě

Samotná stavba patří k technicky nejextrémnějším projektům zábavního průmyslu. Měří zhruba 112 metrů na výšku a asi 157 metrů v průměru. Vnější plášť tvoří programovatelná fasáda složená z více než jednoho milionu světelných bodů, která patří k největším digitálním obrazovkám na světě. Uvnitř se nachází hlediště pro přibližně 18 600 diváků a prostor obklopuje souvislá projekční plocha s rozlišením 16K.

Teprve po vstupu dovnitř člověk pochopí, proč stavba vypadá tak zvláštně už zvenku. Stěny ani strop vlastně neexistují, celý prostor pokrývá souvislá LED obrazovka sahající až nad hlavy diváků. Zvuk nepřichází z pódia, ale z desítek tisíc bodů v prostoru, dohromady asi ze 160 tisíc reproduktorů. Sedadla reagují na děj a v sále se mění teplota i proudění vzduchu.

Divák se přistihne, že přestane sledovat jedno místo a začne se rozhlížet kolem sebe. Obraz ho obklopí a na chvíli zmizí orientace, kde vlastně sedí. Připomíná to virtuální realitu bez brýlí, jen pro téměř dvacet tisíc lidí současně.

Otevření doprovázela rezidence skupiny U2 (tedy série koncertů hraných opakovaně po mnoho večerů na jednom místě), stejný efekt se opakuje i u dalších vystoupení včetně Backstreet Boys, jejichž koncerty se prodloužily až do června letošního roku.

Možný rozdíl se ukázal ve chvíli, kdy se začal promítat obsah vytvořený přímo pro tento prostor. Sál se zaplnil i bez hudebníka a bylo zřejmé, že hlavním důvodem návštěvy není jen interpret, ale samotný zážitek.

Další koule v pořadí

Za projektem stojí newyorská mediální společnost Sphere Entertainment, která vedle haly provozuje i sportovní televizní stanice MSG Networks. „Na začátku roku 2026 se soustředíme na rozšíření globální přítomnosti Sphere a na projekty v Abú Dhabí a National Harbor. Věříme, že máme dobrou pozici pro dlouhodobý růst,“ uvedl výkonný předseda a šéf společnosti James Dolan.

Po otevření v Las Vegas firma oznámila záměr expandovat. Druhá hala měla vyrůst v londýnském Stratfordu nedaleko olympijského parku. Parametry byly podobné jako v Nevadě, kapacita přes dvacet tisíc míst a stejná obří venkovní obrazovka. Projekt ale narazil na realitu velkoměsta. Místní samospráva ho po dlouhém povolovacím řízení zamítla kvůli dopadům na obyvatele v okolí, hlavně kvůli světelnému znečištění a nepřetržitému provozu.

Krátce poté firma oznámila jinou lokalitu. Plnohodnotná kopie haly má vzniknout v Abú Dhabí ve spolupráci s tamním úřadem pro kulturu a turismus. Zatímco v Londýně se řešilo, zda se podobná stavba do města vůbec hodí, v Emirátech je projekt brán za turistickou infrastrukturu podobně jako muzeum nebo zábavní park.

Kontrast obou míst ukazuje limit koncertního modelu. Hala s kapacitou téměř devatenáct tisíc diváků potřebuje nepřetržitý program a dlouhodobé rezidence, jenže interpretů schopných zaplnit tak velký prostor je na světě jen hrstka a každý může vystupovat jen na jednom místě. Jakmile by podobné arény vznikly ve více městech, začaly by si o stejné hvězdy konkurovat, a samotná vystoupení by tak nemohla být dlouhodobým základem ekonomiky projektu.

Sériová výroba zážitku

Další projekt vyrůstá u Washingtonu v oblasti National Harbor. Připravovaná hala má mít zhruba šest tisíc míst, tedy asi třetinu kapacity Las Vegas, a „low cost“ náklady přes jednu miliardu dolarů. Otevření se plánuje kolem roku 2030. Už samotné parametry napovídají, že smyslem není vytvořit další ikonickou dominantu, nýbrž provoz, který poběží každý den. A pokud možno bude rentabilní.

Okolí tvoří hotely, kongresové centrum, kanceláře i obytné čtvrti. Do oblasti proudí návštěvníci po celý rok a nečeká se na velké události ani turistickou sezonu. Program může běžet od dopoledne do večera podobně jako v kině, jen s výrazně vyšší cenou vstupenky a silnějším zážitkem.

Zkušenost z Las Vegas ukázala, že jeden titul může přivést miliony diváků opakovaně. Projekce Čaroděje ze země Oz prodala přes dva miliony vstupenek a utržila zhruba 290 milionů dolarů. Stejný obsah lze uvádět současně na více místech a publikum se sčítá.

National Harbor je tak první místo, kde se tento model vyzkouší v menším měřítku a s pravidelným publikem. Provoz se má opírat o obsah a jeho repetici, nikoli o jednotlivé termíny v kalendáři hvězd. Právě tady se možná ukáže, zda je takový přístup dlouhodobě životaschopný a celý obchodní model škálovatelný.

Nový mediální formát?

Projekt dnes sledují hlavně investoři, ne architekti. Firma už připravuje další tituly a jedná s držiteli známých filmových a zábavních značek o jejich úpravách pro tento prostor. Hraje se o to, zda může vzniknout nový mediální formát.

Hodnota pochopitelně neleží v jedné budově u dálnice v Nevadě, ale v tom, zda se potenciálně nový mediální formát uchytí u publika dlouhodobě. Pokud budou diváci chodit opakovaně na nový obsah, vznikne pro zábavní průmysl v podstatě další distribuční kanál vedle kin, streamingu a živých akcí.

Odpověď zatím neznáme. Technologie je drahá a prvotní zvědavost časem odezní. V příštích letech se snad ukáže, jestli se ze svítící koule stane běžná součást zábavního průmyslu, nebo Sphere zůstane jen nejdražším experimentem v dějinách showbyznysu.

The post Čím víc koulí, tím víc problémů. Dokážou si na sebe obří svítící atrakce vydělat? appeared first on Forbes.