Kdysi, když bylo Zdeňku Svěrákovi pouhých pětasedmdesát, vyprávěl jeho syn Jan rodinnou historku: otec přišel domů rozzářen a vyprávěl: „Ty lidi u nás jsou tak hodní, představte si, nějaký mladý mě pustili v tramvaji sednout!“ Následovala debata o tom, kdo všechno má právo v tramvaji sedět, pravděpodobně i s připomínkou otcova věku.
