Staré rčení, že pět právníků má šest názorů, vždy patřilo k ironickým konstantám právnického stavu. Nejen v Česku. Posměšně (a možná i leckdy pravdivě) vyjadřovalo pluralitu výkladu, schopnost nahlížet stejný problém z různých úhlů. A v neposlední řadě také určitou míru intelektuální hravosti, která k právu neodmyslitelně patřila a patří.
