Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství (případ 8 – „Islám a nejčastější britská chlapecká jména“)

PŘÍPAD 8 (záměrná dezinformace a účelová manipulace)
Rozebíraný případ je druhou ukázkou z dokumentu ČT pod názvem „Uprchlíci a hoaxy: Podívejte se na 10 nejčastějších mýtů o uprchlících“. První ukázka z tohoto dokumentu byla analyzována jako případ číslo 5 s titulkem „Militant jako nelegální migrant“ (produkt 13028). Uvedený dokument o hoaxech připomenuli pracovníci ČT na svém zpravodajském webu v článku s názvem „Centrum proti dezinformacím začíná fungovat. Odborníci to vítají, Zeman mluví o cenzuře“ (2. ledna 2017).¹ Článek byl Českou televizí uveřejněn v souvislosti se zahájením činnosti Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) a odkaz na dřívější dokument ČT měl být zřejmě snahou o zdůraznění významu vzniku CTHH. Avšak ve všech předložených údajných hoaxech či mýtech o „uprchlících“ (správně by mělo být o „nelegálních migrantech“ – viz vysvětlení na konci produktu²) je zjevná manipulace za účelem jednostranné neboli předpojaté interpretace (viz předpojatost*).
Rozebíraný případ se týká údajného mýtu/hoaxu, jenž byl v příslušném dokumentu ČT uveden jako mýtus číslo 7 pod tímto názvem: „Nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad“.  Před analytickým rozborem se nejdříve podívejme na celý příspěvek ČT ke zmíněnému bodu:

	Uprchlíci nezaplňují pouze přední strany novin a televizní reportáže, téma silně rezonuje i na sociálních sítích. A to velmi často ve formě takzvaných hoaxů – vymyšlených poplašných zpráv. Lidé je sdílejí, aniž by se snažili je ověřit. Vybrali jsme proto deset nejčastějších mýtů týkajících se uprchlické krize a zjistili jsme, jak to s nimi je. Nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad Tuto zprávu rozšířila webová stránka BabyCentre a vycházela ze vzorku svých 56 tisíc uživatelů. Podle dat z britských matričních úřadů je však nejčastějším britským jménem pro chlapce Oliver. V roce 2013 se narodilo 6949 novorozenců s tímto jménem. Muhammad byl patnáctý s 3499 nositeli. Z celkového počtu všech narozených chlapců mělo zhruba jedno procento z nich jméno Muhammad.

Česká televize se ve svém příspěvku dopustila hned tří pochybení se záměrem vytvořit dezinformaci a manipulovat s povědomím české veřejnosti:

POCHYBENÍ 1

První pochybení je hned v samotném titulku, jímž se Česká televize snaží představit údajný mýtus či hoax (podle jejího dokumentu – viz „Uprchlíci a hoaxy…“). Tvrzení, že nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad, nikdo v této přesné formě nešířil! Byli to pracovníci ČT, kteří si tvrzení do svého titulku upravili pro svou vlastní potřebu a odvolávali se pouze na jeden konkrétní tvar jména zakladatele muslimského náboženství. Na webové stránce BabyCentre je možné v této souvislosti nalézt tvrzení, jež se vztahuje k roku 2014 a které zní následovně:

„Jméno Muhammad se poprvé vyhouplo do čela seznamu (chlapeckých jmen), pokud k němu připočteme ostatní psané podoby tohoto jména jako např. Mohammed.“

Znění původního textu v anglickém jazyce: „For the first time at BabyCentre UK, the name Muhammad has topped the list, when alternate spellings such as Mohammed are included.“ (příslušná stránka zde).

Jestliže by ČT chtěla toto sdělení interpretovat pravdivě, tak by musela uvést například tento titulek: „Nejčastějším britským chlapeckým jménem je jméno zakladatele islámu“. Jenže Česká televize účelově posunula výklad jen na jednu podobu jména zakladatele islámu, čímž úmyslně dezinterpretovala sdělení ze zmíněných webových stránek, vytvořila záměrnou dezinformaci ve formě vymyšleného mýtu a celé to šířila české veřejnosti.


POCHYBENÍ 2

Své tvrzení se Česká televize snažila dokázat údaji z britského Národního statistického úřadu (The Office for National Statistics – ONS), což ve svém textu popisuje jako údaje z britských matričních úřadů. Ale opět zde poukazuje jen na jeden tvar rozebíraného jména a úmyslně zapomíná na několik dalších tvarů, jež se liší jen nepatrně, a to podle toho, jaká komunita a v jakých zemích (jazycích) jméno zakladatele islámu používá. Například v českém jazyce píšeme a používáme tvar Mohamed.
Pokud se podle údajů ONS podíváme na tři nejčastější podoby diskutovaného jména (v tabulkách ONS jsou min. další čtyři tvary), tak zjistíme, že jméno zakladatele muslimského náboženství je ve Velké Británii každoročně nejoblíbenějším, a tedy i nejpočetnějším chlapeckým jménem již od roku 2012 (viz tabulka níže). Nutno doplnit, že tento fakt* (faktický údaj*) rozšiřuje platnost vyjádření na stránkách BabyCentre o další dva roky.



Jméno Oliver nepřevyšuje početně jméno zakladatele islámu v jeho vícerých podobách ani tehdy, pokud připočteme i další tvary jména Oliver jako např. Olivier, Oliveris a Olivers.

POCHYBENÍ 3

Česká televize se vykonstruovaný mýtus snažila dále doložit prostřednictvím zprávy na jednom z uživatelských účtů sociální sítě Twitter (viz příspěvek ČT výše), avšak daná zpráva vůbec nepodporuje tvrzení ČT o šíření informací, že konkrétní jméno Muhammad je nejčastějším britským chlapeckým jménem. Ve zprávě je uvedeno, že jméno Muhammad proniklo mezi nejrozšířenější jména v Británii, přičemž pod uvedeným odkazem (#TruthRevolthttp://dld.bz/dQNBj) je objasnění s odvoláním na ONS s počtem jmen Muhammad, Mohammed a Mohammad, která při svém součtu převyšují jakékoli jméno ve Velké Británii (včetně jmen dívčích).

Zpráva z Twitteru doplňuje, že v Londýně je nejoblíbenějším chlapeckým jménem Muhammad, což platí už jenom pro tento jediný tvar jména zakladatele islámu (zpráva z Twitteru je v příspěvku ČT neúplná – na konci věty chybí jméno Muhammad: „… is now Muhammad.“). Pracovníci ČT si patrně neuvědomili, že sdělení ze sociální sítě Twitter se netýká celé Velké Británie, ale jen Londýna, čímž je sdělení zcela pravdivé. To potvrzují i údaje ONS.

Jméno ve formě Muhammad se ve Velké Británii neustále posouvá výše (viz tabulka), a co se týče Londýna, tak tam je tvar Muhammad již od roku 2012 každoročně nejčastějším chlapeckým jménem.

ZÁVĚR

V činnosti České televize se vyskytují jednoznačně prokazatelná pochybení, ale ani v jednom zmíněném případu se nic neděje (přehled zveřejněných případů je uveden na konci produktu). Vedoucí pracovníci ČT nic nevidí, což znamená, že buď špatně pracují (nevěnují se dostatečně své pracovní náplni), anebo tyto pochybné aktivity podporují. Potom by ale měla jednat Rada ČT. A když ani tady nic nepomáhá, tak musí konat Poslanecká sněmovna, která členy Rady ČT volí a odvolává. Zůstávají nezodpovězené otázky, proč se pracovníci ČT takto chovají a proč to nikomu z odpovědných orgánů nevadí, přičemž všichni odpovědní pracovníci ustavičně přetřásají slova jako dezinformace a propaganda.

Kodex České televize byl porušen v následujících bodech:

 „5.5 Česká televize nakládá s informacemi, které pro diváky opatřuje, jako s hodnotou, již si není oprávněna na úkor diváků přivlastňovat, obchodovat s ní nebo ji učinit předmětem jakékoliv spekulace. Česká televize musí vždy přednostně postupovat tak, aby konkrétní informaci připravila s odbornou péčí do vysílání a touto cestou ji pohotově předala divákům.“

„5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

„5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

 „5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

„5.10 Hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však Českou televizi nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a aktuálněpublicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, kterými má být hodnocení odůvodněno…“

„5.14 Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor“.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:

• Produkt 13024 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 1 – Nácvik teroristického útoku v Praze)“
• Produkt 13025 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 2 – Výzkum veřejného mínění)“
• Produkt 13026 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 3 – Člověk v tísni a východní Ukrajina)“
• Produkt 13027 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 4 – Sarin v Sýrii)“
• Produkt 13028 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 5 – Militant jako nelegální migrant)“
• Produkt 13032 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 6 – Nedošetřený zásah do projevu prezidenta)“
• Produkt 11033 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství (případ 7 – Manipulace s přípitkem šampaňským)“

Související zpravodajský produkt:

• Produkt 13032 „Pochybný a nenaplněný význam Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH)”

---

¹ Článek byl později aktualizován a odkaz na dokument o uprchlících a hoaxech byl posunut přes další vložený článek. 

² Česká televize upřednostňuje termín válečný uprchlík před souslovím nelegální migrant (viz termíny uprchlík* a nelegální migrant*). Ve většině evropských států však nemohou existovat váleční uprchlíci, neboť v jejich sousedních zemích nezuří ozbrojený konflikt. Váleční uprchlíci jsou lidé, kteří prchají do první bezpečné země (zpravidla se jedná o zemi sousedící se zemí ozbrojeného konfliktu). Tam mají status válečného uprchlíka. Uprchlíci, kteří se svévolně vydávají na pouť přes další bezpečné země, přičemž si vynucují vstup do zemí na ose svého svévolného pohybu, porušují zákony příslušných zemí, čímž ztrácejí status uprchlíka a stávají se z nich nelegální migranti (neoprávněně čili nelegálně vstupují na území cizí země). Osoba, která se pohybuje přes celý světadíl (v dnešní realitě často přes dva světadíly), přičemž prochází několika bezpečnými zeměmi, nemůže mít nikdy nekončící status válečného uprchlíka (taková osoba není pod neustálým ohrožením života nebo zdraví, ale svou cestou se ohrožuje sama, případně ohrožuje i své děti). Nelegální migrace spadá do oblasti národní bezpečnosti, a tedy do odpovědnosti konkrétního státu bez cizího vměšování, jak tuto situaci řešit (viz článek 4 Smlouvy o Evropské unii). 

* Definice odborných termínů jsou dostupné v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze“.

---