5 věcí, které srazily Slovensko na kolena: Takto je popsal expert!
Oba zápasy česko-slovenského derby vyzněly lépe pro tým okolo Jaroslava Šilhavého, který se mohl radovat jak po výhře 2:1 na Slovensku, tak po jednogólovém vítězství v domácí odvetě.
Komentátor Havrilla po zápase kritikou nešetřil a upozornil, co bylo z jeho pohledu na hře svých krajanů špatně:
1. Předchozí trenér Ján Kozák sázel na osvědčené hráče, kteří měli místo v sestavě jisté a argumentoval tím, že na dané posty zkrátka nebylo koho jiného postavit. V podobném duchu pokračuje i Hapal. My nemáme schopné hráče? Pak jsme na tom tedy špatně, ale někteří současní reprezentanti by si zasloužili relax. A to nejen v barech a restauracích...
2. Diametrálně odlišné výkony v klubech a národním týmu. Hrál v domácím prostředí (na stadionu v Edenu), ale změna barvy dresu mu očividně neprospěla. Trápil se v rozehrávce, nestřílel, ztrácel míče a nepodporoval útok - Miroslav Stoch. Předtím měl od reprezentace pauzu, ale teď podal nejhorší výkon ze všech. Motivace měl přitom více, než dost, ale nedokázal ji přeměnit na hráče, který je lačný po úspěchu. Nedůstojný výkon jeho klubových schopností.
3. Vladimír Weiss - nejen, že odešel ještě před koncem zápasu z lavičky, ale v útrobách stadionu bylo slyšet, jak důrazně prohlásil, že pod Hapalem hrát nebude! Novináři tomu nevěnovali tolik pozornosti a sledovali závěr trápení na hřišti. Před 20 lety podobnou věc řekl Samo Slovak trenéru Dušanu Galisovi a výsledek? Pak už si nekopl...
4. Hapalova jedenadvacítka. Zná je, strávil s nimi hodně času, ale zůstal v Kozákových šlépějích. Strach? Argument o nedostatku fotbalového potenciálu je absurdní. Chce to dát více důvěry těm, které Hapal zná. Kdyby to v Edenu dopadlo hůř, co by se stalo? I Picasso musel namalovat tisíc obrazů, aby po celém světě proslavil pouhou desítku z nich. I Beethoven zkomponoval mnoho skladeb, za které se styděl a svět je nikdy neslyšel. Kolik rukopisů vyhodila do koše Agatha Christie?
5. Reforma. Ta je v následujících letech nevyhnutelná. Udělali to tak Belgičané, Holanďani, Irové a konec konců to čeká i Němce. Někdy se prostě musíte brodit v bahně neúspěchu. Nepotřebujeme hráče, kteří si reprezentační sraz pletou s bujarými večírky, nepotřebujeme ty, kteří si národní dres pletou s tím tréninkovým.