Kde je hranica medzi pevnou vierou a tvrdohlavosťou?
Foto: Obálka druhého vydání Škvoreckého románu Mirákl, 68 Publishers, Toronto, 1978.Josef
Škvorecký, Mirákl,
(Ivo Železný: Prague, 1997)Náš
postgraduální student na Glasgow University, Peter Tuka si připravil
pro svou další práci tuto stručnou recenzi rozsáhlého románu Josefa
Škvoreckého Mirákl z roku 1972. Knížka pojednává - beletristickým
způsobem - o případu kněze Josefa Toufara, zavražděného Stb v padesátých
letech a o detektivním vyšetřování tohoto osudu investigativním
novinářem za Pražského jara 1968. Zveřejňujeme Tukovu recenzi jednak
proto, že je to - zrovna v roce letošních osmičkových výročí -
pozoruhodné připomenutí velmi zajímavého, dnes polozapomenutého románu, pojednávajícího o dvou klíčových obdobích české historie, stalinismu a roku annus mirabilis 1968, a
pak také proto, že je velmi dobře napsaná, i když vlastně jen formou
poznámek - avšak projevuje výrazné porozumění Škvoreckého textu. Třeba vás toto připomenutí zajímavého románu přivede k tomu, abyste se na něj podívali. (JČ)
Napísané
1969-1972. Fikcia, politická detektívka z obdobia
Československa 1949-1972, pojednávajúca o zázraku v obci
Kostelec. Išlo o skutočný Boží zázrak v kaplnke
zjavenia? Bola to konšpirácia zosnovaná Stranou a Štb za
účelom zdiskreditovania cirkvi? Z konfrontácie racionálnych
a spirituálnych (viera) názorov v závere nevychádza
víťazne ani jedna strana. Či to bol skutočný zázrak, alebo
výsledok akéhokoľvek spiknutia je na uvážení každého
jednotlivca, podľa toho čomu sám verí. „Život
je jedna detektívka a páchateľom je pravda... je to ale zlá
detektívka a páchateľ vždy unikne“
(p. 498). „Kde je hranica medzi pevnou
vierou a tvrdohlavosťou?“
(p.503) – existujú len polopravdy:
na jednej strane plná zamestnanosť a na druhej strane
koncentráky, na jednej strane život tela a na druhej strane
smrť duše. Ale kde je celá pravda?
(p.503) Na príklade Kosteleckého zázraku sa reálny a nadreálny
svet dostávajú do jednej roviny – stávajú sa dvomi polopravdami
ktoré jedine spolu a dohromady tvoria celok, ani jedna strana sama
o sebe nedokáže podať uspokojivé svedectvo o tom čo sa
skutočne stalo.