Jihokorejské stíhačky, japonský vzdušný prostor, dvě minuty nenávisti

Michal Brand
26. 7. 2019
Novou „kauzou“ v obviňování Ruska a vytváření obrazu strašlivého vnějšího nepřítele je kauza údajného porušení údajně jihokorejského vzdušného prostoru ruskými vojenskými letadly a kauza následné údajné střelby jihokorejských stíhaček. Tato story dělá titulky mainstream médií na prvních stranách. A titulky to jsou panečku drsné, jak kdyby Rusko zaútočilo na půl zeměkoule a tím začala světová válka. „Vletěli jste do našeho prostoru, obvinili Jihokorejci Rusko a začali pálit“, píší Novinky z mediální grupy Seznam.

Tak se pojďme podívat trochu na fakta.

Nejprve se podívejme, o jaké místo, kde došlo k údajnému narušení vzdušného prostoru Jižní Koreje.

https://en.wikipedia.org/wiki/Liancourt_Rocks

Jde o ostrovy Dokdo (korejsky)/ Takeshima (japonsky). Už s názvem začíná drobný problém, protože ostrovy sice spravuje/okupuje (nebo co vlastně) Jižní Korea, ale nárok si na ně činí také Japonsko.

Skaliska najdete na souřadnicích 37°14′30″N 131°52′0″E. A věřte mi, že v jakékoli aplikaci budete muset hodně, hodně, HODNĚ zvětšovat, abyste je uprostřed pustého oceánu vůbec viděli.

Anglický název pro ně je Liancourt Rocks, tedy SKÁLY, skoro by se chtělo říci šutry. Takže už samotný anglický název ukazuje, že jde prostě o pár skalisek uprostřed pustého oceánu. Nejbližší jiná pevnina je od těchto skalisek vzdálena 88 km a to ještě jde o malý ostrov.

Jde o celkem 90 ostrovů, z nichž ovšem pouhých 37 je trvale nad vodou, ostatní jsou podle přílivu-odlivu. Dva hlavní ostrovy jsou jediné hodné zaznamenání. Jmenují se „Mužský ostrov“ a „Ženský ostrov“. Pozn.: Zbývajících 88 pseudo-ostrovů tak vlastně může být pojmenováno po všech dalších 88 „pohlavích“ pomateného multikulturalismu. ;-)

Na skaliskách Liancourt se nenachází vůbec nic. Teda vlastně ano – jeskyně ve skalách. Ale jinak už nic.

Komu vlastně ostrovy patří, není vůbec jasné. A nikdo v mezinárodních vztazích zřejmě neuznal ani jednu ze stran korejsko-japonského sporu o tato skaliska za oprávněného „majitele“ skalisek Liancourt.

Ani Wikipedie není schopna uvést, kdo a jak uznal právní status skalisek Liancourt. Zato uvádí seznam vzájemných sporů mezi Jižní Koreou a Japonskem. A ten seznam je sice sakramentsky dlouhý, ovšem bez jakéhokoli rozuzlení. https://en.wikipedia.org/wiki/Liancourt_Rocks_dispute

Celkové rozměry plochy, ve které jsou tyto skály rozesety, jsou zhruba 1,2 km x 1,1 km. Pokud došlo, jak uvádí dokonce i jihokorejské zdroje, ke krátkému narušení vzdušného prostoru, mohlo jít třeba o narušení toho prostoru, který možná je nebo není, podle toho zda se započítá i pásmo okolo občas se z vln vynořujících útesů?

Japonsko, tedy druhá strana, která si nárokuje Liancourt skaliska, tak tedy Japonsko velice ostře protestovalo - proti nezodpovědné akci jihokorejských stíhaček v japonském vzdušném prostoru nad Liancourt skalisky. (https://www.bbc.co.uk/news/world-asia-49079719 ) Japonsko k takové diplomatické akci asi zmanipuloval Putin dvěma reklamními banery na Facebooku.

"In light of Japan's stance regarding sovereignty over Takeshima, the South Korean military aircraft's having carried out warning shots is totally unacceptable and extremely regrettable." (BBC)

„Ve světle pozice Japonska v otázce suverenity [Japonska] nad Takeshima [Liancourt skalisky], je totálně/naprosto/zcela neakceptovatelná a extrémně politováníhodná skutečnost vypálení varovných výstřelů jihokorejskými vojenskými letadly.“ Diplomatickým jazykem.

Lidským jazykem to pak je: „jihokorejská vojenská letadla tam nemají co dělat a ku....sky jste nás nas...li!!!“, nebo tak něco. ;-)

Rusko reagovalo s tím, že jihokorejské stíhačky se ve vzduchu dopustily nezodpovědného chování vůči standardnímu cvičném letu ruských a čínských vojenských letadel.

Stanoviska Ruska a jeho oficiálních míst lze nalézt například zde (neváhejte použít google.translate):

https://russian.rt.com/russia/news/652350-minoborony-rossii-narushenie-tu-95ms-granic
https://russian.rt.com/world/article/652417-minoborony-narushenie-rossiya-yuzhnaya-koreya

Mimojiné ruská strana oficiálně sdělila (viz odkazy výše), že pokud by jihokorejské stíhačky začaly střelbu, „odpověď by na sebe nenechala čekat“. Což považuji za velice pravděpodobné. Jihokorejská verze událostí „poslali jsme pár stíhaček proti ruským a čínským vojenským letadlům, naše stíhačky na ně vystřílely několik set varovných výstřelů a ruská a čínská letadla zbaběle uprchla“, to vážně nedává smysl. Nemyslím si, že by si Čína a Rusko nechali líbit podobné chování od kohokoli, tím méně od nepříliš vojensky silné Jižní Koreje. (A kvůli pár rozstříleným jihokorejským stíhačkám by se nechtělo začít světovou jadernou válku proti Rusku a Číně ani momentálně jasně zešílevším USA, Mad USA. Zejména ne, když by šlo o začátek války v ne příliš vhodný, málo připravený okamžik – a tedy okamžik bez předchozího zamezení [„obranným“ protiraketovým deštníkem] možnosti Ruska a Číny realizovat minimálně velice bolestivou/smrtelnou odvetu po případném jaderném útoku ze strany Mad USA.)

Takže jinak řečeno, Jižní Korea v celém popisu incidentu zřejmě lže. Minimálně v otázce „stovek varovných výstřelů vypálených na ruská a čínská letadla bez jakékoli adekvátní reakce ruské a čínské armády“.

Nejnovější vývoj událostí pak přináší snahy o potvrzení zřejmě propagandistické verze „Rusko provokovalo a dostalo přes prsty“. Podle „zaručených informací“ se prý Rusko oficiálně omluvilo za chybu v navigaci. Tvrdí to Jižní Korea ústy mluvčího jihokorejského prezidenta.

Rusko ovšem v reakci na tato tvrzení jihokorejské strany odpovědělo, že v celém tomto vystoupení mluvčího jihokorejského prezidenta je celá řada věcí, které se nezakládají na pravdě, a zdůraznilo, že se za incident neomluvilo. A potvrzuje tedy původní verzi Ruska, že k žádnému narušení vzdušného prostoru Jižní Koreje nedošlo, natožpak k nějaké střelbě jihokorejských stíhaček na ruská letadla, což by si Rusko s Čínou rozhodně nenechali líbit.

Mluvčí jihokorejského prezidenta také komunikaci s ruským velvyslancem v Jižní Koreje ohledně tohoto incidentu (což má být ona údajná ruská omluva a přiznání viny) necharakterizoval jako omluvu, dle článku v NY Times. (Viz odkaz níže).

https://www.nytimes.com/2019/07/24/world/asia/south-korea-russia-plane.html
http://interfax.com/newsinf.asp?id=917025
https://www.bbc.com/news/world-asia-49091523

Mimochodem, dobrý grafický podklad k celému incidentu je zde:

https://ichef.bbci.co.uk/news/624/cpsprodpb/54AE/production/_107987612_korea_airspace-nc.png

Za zmínku stojí text BBC „vzdušný prostor nárokovaný jak Japonskem, tak Jižní Koreou“.

Shrnuto:
Šlo o společnou tréninkovou misi čínských a ruských letadel.

Což se do titulků nějak nikomu nevešlo. Asi je momentálně akce „dvě minuty nenávisti“ zaměřená výhradně na Rusko, tak aby se lůza nerozptylovala a byla dost aktivní se vzteklými výkřiky na diskusích pod „zpravodajstvím“ mainstream žumpy.
Pokud vůbec došlo k narušení pásma 12 námořních mil okolo existujících ostrovů (a ne jen těch občas se vynořujících útesů), pak není jasné, čí vzdušný prostor byl narušen.

A tedy zda vůbec došlo k narušení jakéhokoli vzdušného prostoru, když si na tato skaliska činí nárok dvě země a není nijak mezinárodně rozhodnuto, zda někomu z nich patří. Prostě když ta skaliska zatím nejsou nikomu přiklepnuta mezinárodně uznávaným aktem, tak nepatří nikomu, takže tam není ničí vzdušný prostor.

Celý prostor není mezinárodně uznán jako jihokorejský. Takže nemůže jít o narušení jihokorejského vzdušného prostoru. By the way. ;-)

Ale to je (možná) detail.
Jižní Korea zřejmě lže, minimálně v otázce „stovek varovných výstřelů vypálených na ruská a čínské vojenská letadla“.

Podobná věc by téměř jistě nezůstala bez velice tvrdé odezvy ze strany obou vojenských mega-velmocí (Rusko, Čína) vůči přeci jen pouze lokální mocnosti (Jižní Korea).
Jižní Korea se zřejmě snaží kupením „zaručených informací“ zabetonovat v hlavách lidí svoji vlastní verzi.

Naznačují to zaručené informace, že se Rusko omluvilo oficiálně a „vymlouvá se“ (podle presstitutek z iDnes) na navigaci, i když podle samotných tvrzení Ruska k ničemu takovému nedošlo.

Jako katalyzátor pro minuty nenávisti proti Rusku to některým lidem zcela stačí. Diskuse na iDnes jsou zahlcena odvážnými bojovníky, kteří odvážně bojují proti Sovětskému Svazu, který již sice třicet let neexistuje, ale někteří lidé to ještě nezjistili. Nebo možná zjistili, ale potřebují si sami před sebou vylepšit svoji hodnotu tím, že prokážou „odvahu“ a „občanskou statečnost“.

Jsou to takoví „disidenti“ z ledna 1990, kterých se náhle objevilo spousta. jsou to „odvážní“ bojovníci s nacismem, kterých se v Čechách také nejvíce objevilo hned po 9.5. A chovali se stejně, jako dnešní „bojovníci proti sovětskému útlaku“ na diskusích iDnes – navlékli si rudou pásku „Revoluční Gardy“ a šli šikanovat, mlátit a týrat vzdávající se nacisty i obyčejné Němce. A protože také až příliš často svoji předchozí kolaboraci a špatné svědomí maskovali tito „hrdinové“ svojí „revolučností“, svojí „odvahou“ projevenou až když nebezpečí zmizelo, o to hůře se chovali. A někdy také masakrovali nepohodlné svědky vlastní kolaborace. (Báječná příležitost po 9.5.1945 zlikvidovat toho, komu třeba konfident gestapa nosil udání, ne?)

Na iDnes uvidíte v diskusích také „hrdiny po boji“. Nenávidí Rusko, protože chtějí ukázat svoji „odvahu“, svůj „statečný občanský postoj“. Tak hulákají a fanaticky řvou proti zemi, která je nijak neohrožuje, nijak je nemůže a ani nechce potrestat. Uvnitř jsou to loajální, konformní zbabělci. Takoví páni Broučci na výletě. (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%BD_epoch%C3%A1ln%C3%AD_v%C3%BDlet_pana_Brou%C4%8Dka,_tentokr%C3%A1te_do_XV._stolet%C3%AD )

A protože se za svoji vnitřní zbabělost a loajální konformnost vůči moci, vůči jakékoli moci podvědomě stydí, tak sami sebe přesvědčují o své „odvaze“ pliváním na toho, kdo nad nimi nemá moc a kdo dokonce je momentálně neoblíben (Rusko) u těch pánů (USA, EU, stádo měšťáků a lepšolidí), kterým tito bojovníci z diskusí ve skutečnosti lížou botky a které kritizovat považují za hřích přímo smrtelný. A tak navíc ve své vlastní vnitřní zbabělosti a lokajské poslušnosti dnes tito „bojovníci proti Rusku z diskusí na netu“ označí kohokoli, kdo dnešní skutečné mocné kritizuje nebo pochybuje o oficiální propagandě, za ruského agenta, komunistu, nacistu, rusomila, debila, burana, nevzdělaného primitiva [který ani nemá titul Mgr z kun..., ehm, pardon z genderových studií] atd.

Asi půjde v zásadě o dvě skupiny.

Jednak o lidi, kteří zažili minulý režim, kteří zažili Sovětský Svaz. A protože skoro nikdo nebyl disident, tak šlo o loajální občany socialistického Československa. Chodili do prvomájových průvodů, k volbám kandidátů Národní fronty v čele s Komunistickou stranou, jejich děti chodili do pionýra, který byl více nebo méně prostě o zábavě pro děti (záleželo na vedoucích, hovada se sice našla, ale většinou šlo o zábavu, dovednosti typu vázání uzlů, orientace v terénu, znalosti přírody apod.), poctivě vyvěšovali vlajky na oficiálně hájená výročí, nevyvěšovali žádné vlajky na oficiálně rozhodně nehájená výročí, prostě žili úplně normálně.

No a dnes pořád slyší, jak to bylo za minulého režimu děsné, že to byl mále druhý Auschwitz. A protože nejsou dost odvážní na vlastní osobní postoj, vyrovnají se s tím tak, že začnou zběsile plivat na předchozí režim, ve kterém drželi hubu a krok a vlaječky vyvěšovali s předstihem před sousedy (které občas napráskali za pozdní vyvěšení vlaječek). A tak jsou dnes, když už ani komunisté ani StB nemají žádnou moc, tak jsou dnes děsně odvážní v diskusích o minulém režimu a vypráví tam zaručené příběhy ve stylu, jak jedli nevařenou pohanku, protože za komunistů v obchodech nic jiného k jídlu nebylo. (Ne, obchody určitě neměly za komančů takovou nabídku zboží, ale při sledování některých seriálů nebo čtení některých příspěvků na webových diskusích úplně žasnu, jak jsme vůbec mohli nepomřít všichni hlady.)

A druhá věc je Rusko (v jejich „myšlení“ jako náhrada již neexistujícího Sovětského Svazu), kde si mohou kompenzovat svoji předchozí faktickou ne-odvahu (ne, nebyla to zbabělost, prostě jen normální, obyčejný tichý život v rámci možností daných tehdy momentálním režimem; i za nacistické okupace měli lidé děti, milovali se, zamilovávali se do sebe, nebyli prostě všichni partyzáni v horách, je to normální, lidské, pochopitelné a ne odsouzeníhodné.) Zcela typický je agent Plavec Štětina, který se z dobře prověřeného člověka, který směl cestovat po Sovětském Svazu bez běžných omezení, stal zuřivým a fanatický běsnícím „bojovníkem“ proti Rusku, které mu nahrazuje Sovětský Svaz. Se Sovětským Svazem zištně kolaboroval, tak dnes plive na Rusko a tváří se, že to je Sovětský Svaz a sám sobě lže, že on osobně má tedy odvahu.

Druhá skupina pak zřejmě budou lidé, kteří nezažili ani minulý režim ani Sovětský Svaz. Ale vědí, že je v kurzu nenávidět Rusko. Tak se tak chovají, Novodobí Jasánci. Aktivní, zfanatizovaní komanči nové doby – jen ty strany, fangle a hesla se změnila. Za nacismu by kvůli kariéře a uznání od „moci“ a uznání od okolního davu lepšolidí nadávali na Židy a Slovany. Za komoušů by kvůli kariéře a uznání „moci“ a od okolního davu lepšolidí nadávali na imperialisty a v prvomájových průvodech nosili největší a nejpitomější transparenty a hesla by vykřikovali obzvláště hlasitě. Dnes se chovají stejně, když se zaměříme na podstatu a odhlédneme od vnějších konkrétností a detailů.

Tupá loajalita, servilita k momentální moci, k momentálnímu režimu.

Zase dostaly další vzpruhu „informacemi“ o „incidentu“. Dvě minuty nenávisti proti Rusku.