Českým biatlonistům v Raubiči vyrazila dech „dálnice“. A přivítala je vedra
Při absenci několika opor jsou Lucie Charvátová a Adam Václavík nejzkušenějšími členy českého týmu na Mistrovství světa v letním biatlonu v běloruském Raubiči. I oni berou letní měření sil spíš jako velmi dobrý trénink, přesto se chtějí nedaleko Minsku ukázat v dobrém světle. Jaké jsou jejich první dojmy z Běloruska a jaký vztah mají ke kolečkovým lyžím a k letnímu závodění celkově?
Nejlepší trénink? Závod
Cesta do běloruského Raubiči zabrala české výpravě 18 hodin. „Bylo to hodně dlouhé. Naštěstí jsme jeli velkým autem, kde se dalo třeba i natáhnout, udělat si pohodlí. Na silách to nepřidá, ale dorazili jsme v pořádku a to je hlavní,“ popisuje Adam Václavík.
Naštěstí mají Češi dost času na aklimatizaci. Do Běloruska dorazili v úterý večer, první závody je čekají v pátek. „Těším se na ně. Jsem ráda, že jsme na letní světový šampionát opět jeli, já už jsem takovým pravidelným účastníkem. Pořád je to součást tréninku, na kterou jsme se nijak zvlášť nepřipravovali. Ale půjdu do toho s maximálním nasazením,“ ujišťuje Lucie Charvátová.
Podobně to vidí i Václavík. „Do závodů jdeme z plné přípravy, nemám žádná očekávání. Samozřejmě ale nechci být do počtu a kdyby se mi zadařilo, tak je to velké plus směrem k zimě. Také platí, že závod je nejlepším tréninkem. Hlavně co se týká střelby.“
Lucie Charvátová během loňského šampionátu v NMNM
Náročný srpen
Pro Charvátovou s Václavíkem je srpen zvlášť náročný. Na jeho začátku absolvovali exhibiční závody v Norsku, nyní je čekají boje v Bělorusku. Do toho samozřejmě příprava. „Je to náročný měsíc, ale zase nic, na co bychom nebyli zvyklí,“ namítá Václavík a pokračuje: „Teď jsem navíc nejel s kluky na soustředění do Pokljuky, takže jsem trénoval doma a měl třeba i čas na přítelkyni a rodinu. To mi psychicky pomohlo.“
Na dvoutýdenním soustředění v Norsku navíc Češi načerpali síly z tamní úchvatné přírody. „Norsko jsem dřív nemusela, ale teď se mi tam moc líbilo. Dostali jsme se i na turistická místa, byla jsem z toho nadšená. Soustředění utíkalo hodně rychle,“ líčí Charvátová. Ani ona následně nezamířila s českými ženami do italské Anterselvy. „I když jsem byla 14 dní doma, tak jsem odtrénovala to, co ostatní holky. Ale nějaké síly mi ještě zbyly.“
Tréninkové úsilí nepolevuje ani v Raubiči
Úskalí? Losování lyží a vedro
Největší rozdíl mezi letním a zimním biatlonem je na první pohled patrný. V létě se jezdí na kolečkových lyžích. Jaký vztah k nim má Adam Václavík? „Raději jezdím na sněhu, ale ani kolečkové lyže mi nevadí. V tréninku na nich jezdíme pořád, takže si člověk zvykne.“
„Kolečkové lyže se nejvíc blíží těm klasickým, takže je v létě využíváme hodně,“ doplňuje Lucie Charvátová. „Jsem s tím v pohodě, i když to má pár úskalí.“
K tomu má co říct Václavík. „Na šampionátu v Estonsku před třemi lety jsem si vylosoval hodně špatný pár. Ve sprintu jsem ztratil v běhu skoro tři minuty a pak jsem byl ve stíhačce dvanáct sekund za nejrychlejším… Tehdy jsem byl hodně vytočený. Kolečkové lyže nikdy nebudou stejné a občas jsou mezi nimi velké rozdíly. Je to i o štěstí.“ Připomeňme, že lyže se losují znovu pro každý závod a biatlonisté mají právo vyměnit vylosovaný pár za rezervní.
A pak je tu ještě jedna větší odlišnost. Pokud vezmeme do srovnání Canmore, tak v létě jezdí biatlonisté v až o 50 stupňů vyšších teplotách. „Jsem takový bojovník s teplem a tady v Raubiči je zrovna extrémní vedro. Ale to je nepříjemné pro všechny, přeci jen jsme zimní sportovci,“ říká biatlonistka z Vrchlabí.
„Je tu velké dusno a horko,“ přitakává sportovec z takřka sousední Jilemnice. „Už tu zkolabovala jedna Číňanka. Asiaté jezdí i přes to horko v dlouhém, což si nedokážu představit. Na závody by ale mělo být líp.“
Tuny asfaltu těm teplotám zrovna (ne)přidají
Megalomanský areál
Jak Adam Václavík, tak Lucie Charvátová mají čerstvé zkušenosti s areálem, který leží 20 kilometrů od Minsku. V zimě se tam bojovalo o evropské medaile. „Když jsem v Raubiči byla v zimě poprvé, dojmy byly rozporuplné. Areál působil hodně východně, necítila jsem se tam komfortně,“ přiznává Charvátová.
Druhá zkušenost je ale příjemnější. „Teď jsem byla mile překvapená. Jsou tu hodně široké tratě, na které se vejdou klidně tři lyžaři vedle sebe. Asfalt navíc krásně hladký. Okruhy jsou náročné, kopírují zimní profil.“
Juniorka Petra Suchá zdolává běloruskou dálnici
„Já tu byl dvakrát v zimě, teď poprvé v létě,“ připomíná Václavík i svou účast na Mistrovství světa juniorů v roce 2015. „Jsou tu hodně široké tratě, řekl bych až dálnice. Areál je krásný a zároveň rusky megalomanský. Trénuje se tu skvěle, pořadatelé mají všechno zmáknuté. Myslím, že by mohla být během závodů i pěkná atmosféra,“ věří český reprezentant.
Jen zdejší hotel se podle Václavíka trochu zasekl v 70. letech
Trochu se obává otevřené střelnice, podobně jako Charvátová. „Na střelnici se sice přijíždí z kopce, což je fajn, ale jinak na ní dost fouká. To jsme poznali už během tréninku, kdy se vítr točil tam a zase zpátky. Během závodů bude třeba hbitě reagovat na změny směru,“ ví česká biatlonistka.
Prvními závody budou páteční supersprinty, které v programu nahradily smíšené štafety. Ještě před startem závodů vám přineseme tradiční předzávodní přehled i s časy TV přenosů.
Karel Halberštádt
Foto: Aleš Ligaun, Petr Slavík