Náš miliardový dar pro USA. Je tu třetí velmoc, Čína. Následky pro nás... Profesor Krejčí o nové éře

Jsme na začátku roku 2020, v němž USA čekají prezidentské volby. Donald Trump, který se stal třetím obžalovaným prezidentem v procesu impeachmentu, bude obhajovat křeslo. Je zatížen skandály, považován za hrubiána, nicméně republikánští voliči ho stále podporují. Je skutečně favoritem? Kdyby uspěl, byla by to pro Česko a pro Evropu dobrá zpráva?

Když se podíváme na výzkumy volebních preferencí v USA za rok 2019, vidíme, že ve zdrcující většině prezident Donald Trump prohrává. Nespokojenost s jeho vládnutím přesahuje 50 procent. I v posledních průzkumech, v nichž byl porovnáván s Joem Bidenem, vyhrával Biden. To ale vůbec neznamená, že výzkumy budou potvrzeny samotným hlasováním. Skandály včetně posledního, který vedl k impeachmentu, Trumpa mohou posílit. Nakonec se může ukázat, že celá kampaň demokratů zakrývá skutečnost, že porušení amerického práva praktikoval Joe Biden. Vše přece vzniklo kolem vyšetřování podnikatelských aktivit jeho syna na Ukrajině. V této chvíli je pravděpodobnost, že bude Trump zvolen, padesát ku padesáti.

A jestli by byla dobrá zpráva pro Česko a pro Evropu, pokud by uspěl? Jeho představy o potřebě zekonomizovat geopolitiku, z hospodářských otázek udělat bezpečnostní a tím získat výhody pro Spojené státy, by určitě pokračovaly. Je to Trumpův způsob myšlení. Když to zkonkretizujeme na Česko… Co může Česko ve Spojených státech nakupovat? Především to, co USA vyrábí nejvíce. Zbraně. Nám hrozí, že po miliardových nákupech, které schválila vláda v roce 2019, budou následovat další. Povinný obětní dar hegemonovi. Pro Evropu totéž. Hrozby exteritoriálních sankcí typu Nord Stream 2 se budou opakovat.

Pane profesore, jak předpokládáte, že se projeví volební rok na politice Donalda Trumpa, ať už zahraniční, nebo domácí? Co můžeme očekávat?

Po stránce ekonomické se Spojeným státům v zásadě daří. To by mu mohlo pomoci. Jenže je tu fakt, a to je potřeba zdůraznit, že např. CNN v podstatě každý den 24 hodin od zvolení Trumpa prezidentem vede kampaň proti němu. Politická hysterie vůči Trumpovi ve Spojených státech ze strany liberálních médií je ještě divočejší než oslavy 30. výročí od Listopadu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích u nás.

Trump potřebuje úspěchy, které mají charakter zlomových gest. Samozřejmě je snazší provézt viditelné posuny v mezinárodní politice. V polovině ledna by se měla v Bílém domě podpisovat první hospodářská dohoda USA s Čínou, poté by se měl vypravit do Pekingu. Podle mého názoru stačí strašně málo k urovnání americko-severokorejského sporu. Je to otázka jen dobré vůle a nedivil bych se, kdyby si to Trump načasoval. Problém je, že velké akce, které přitahují pozornost, nemusejí být mírové.

V Americe existuje tzv. efekt shromažďování kolem vlajky, když se Amerika dostane do vojensko-politické krize. Je klidně možné, že přijde nějaké velké vojenské gesto, a to by bylo krajně nepříjemné. Je zřejmé, že analytici ve Washingtonu neumějí příliš dobře zkalkulovat důsledky vojenských akcí. Ať už jde o velkou válku proti Afghánistánu, Iráku, nebo bombardování šiítských jednotek na Blízkém východě, které vyústilo v útok na americkou ambasádu v Bagdádu tento týden. Touha shromáždit americké voliče kolem vlajky, která podle analýz dřívějších případů přináší na popularitě prezidentovi přibližně deset procentních bodů, tu ale bude.

Část prezidentského období Trumpa se stále debatovalo o vměšování Ruska do voleb. Americký prezident už Rusko varoval v souvislosti s nadcházející volební jízdou. Dají si Rusové říct?

Zatím se nic takového neprokázalo. Celá propaganda je postavená na jazykových hříčkách. Co to znamená, že se Rusko vměšovalo? Vměšoval se nějaký ruský hacker, nebo Vladimir Vladimirovič? Automaticky pokládat ruské hackery za prodlouženou ruku Kremlu, je to samé, jako bychom pokládali americké hackerské zloděje v bankách za prodlouženou ruku Bílého domu. Tyto věci by měly být průkazné předtím, než se stanou součástí velké propagandy. To se v daném případě ani omylem nestalo. Ani omylem. A když už o této otázce diskutujeme, nemělo by se zapomínat na americké vměšování do voleb v jiných státech, a to včetně Ruska.

Trump podle prohlášení Bílého domu také vyzval Rusko, aby vyřešilo konflikt s Ukrajinou. Ruskému ministrovi zahraničí dále sdělil, že podporuje globální dohodu o kontrole zbrojení, která by zahrnovala nejen Spojené státy a Rusko, ale i Čínu. Co k tomu říct?

Tohle je zajímavá otázka. Svět se z vojenského hlediska stává tripolárním. Kromě faktu, že máme dvě supervelmoci Rusko a Spojené státy, roste Čína. Ale co to znamená?

Ve světě je dnes necelých čtrnáct tisíc kusů jaderných náloží. Z toho má Čína 290. I Francie má více, má 300. Přibližně 93 % jaderných náloží vlastní Rusko a Spojené státy. Zatahovat do jednání o jaderných zbraních Čínu a vynechat Británii, Francii, nemluvě o Izraeli...

Napadne vás, že se hraje falešná hra. Američanům vadí, že je potenciál Čínské lidové osvobozenecké armády zatlačil od čínského pobřeží. Hezké, že jim to vadí, ale proč vytvářet globální problém? Proč vyhrožovat? Vidíme příliš mnoho špinavých asymetrií. Čína roste i vojensky, bude schopná se uhájit vůči jadernému úderu, ale vůbec z toho nevyplývá, že vytváří vojenský potenciál srovnatelný s Ruskem nebo se Spojenými státy. Je pouze srovnatelná s Francií a Británií.

Ministr zahraničí Mike Pompeo na tiskové konferenci oznámil, že USA a Rusko v dohledné době vydají „závažné prohlášení“ o dvoustranné hospodářské spolupráci. Co bude jeho obsahem, americký ministr neprozradil. O co asi půjde?
Mike Pompeo by měl 3. ledna letět do Kyjeva, to by bylo vhodné místo pro zásadní prohlášení o vztazích s Ruskem. Obecně vzato by však k vylepšení situace ve světě, ale i v Česku, přispělo, kdyby Donald Trump přijal pozvání do Moskvy na oslavy 75. výročí vítězství nad nacistickým Německem. Je čas postavit se překrucování dějin, a to i „pomníkovému revanšismu“.

Americký prezident podepsal v prosinci zákon zahrnující uvalení sankcí na podniky spojené s výstavbou plynovodu Nord Stream 2. Naopak ruský prezident a německá kancléřka se dohodli, že projekt podpoří. O čem to svědčí? Co lze více usuzovat, než že každý nakonec sleduje své ekonomické zájmy?
Zastavit se tímto stavba Nord Stream 2 nedá. Chybí pár kilometrů na dostavbu. Místo švýcarské lodi, která pokládala plynovod na dno, nastoupí jiná, asi dražší loď. Zase jen divoké gesto Spojených států. Navíc se přetlačuje Kongres a Bílý dům, kdo je principiálnější bojovník za americké zájmy. Pro svět to rozhodně není dobrá zpráva.

Znovu se tak dostáváme ke gestům, ke zlomovým akcím, které by měly ukázat voličům, že Donald Trump má situaci pevně v rukou. Postihuje Rusko nebo Írán za aktivity, které se přímo netýkají amerického trhu, ale vytlačuje své konkurenty.

Například Huawei prohlásí za bezpečnostní riziko a zatknou zástupkyni šéfa v Kanadě. Mimochodem – příjmy Huawei v loňském roce stouply o 18 %. Navíc Bílý dům vsadil na to, čemu se říká exteritoriální sankce, jak je to patrné například u Nord Stream 2 – postihuje ty, kdo s protivníkem či konkurentem spolupracují. Tohle jsou hry, které ničí i spojence, a hlavně vydírají celý svět.

Jde o porušení mezinárodního práva, obchodních dohod WTO, ale Spojené státy jsou natolik významným hráčem, že si téměř nikdo nedovolí odpovědět stejnou měrou. Jediný, kdo to trošku dělá, je Čína a částečně Rusko. Ostatní povětšině poslechnou, aby nebyli vyloučeni z obchodování s mocnými Spojenými státy. Nikdo jiný nehraje brutální hru na exteritoriální sankce nebo lovení cizích státních občanů. To dělají pouze Spojené státy. Snaží se manifestovat pozici hegemona. A že to některým zemím vadí? Těžko se divit.

A co role Trumpa směrem k NATO? Může dál Evropa počítat s pomocí USA? Bude i v příštím roce přetrvávat stav „mozkové smrti“ aliance?
Podle mého názoru má francouzský prezident Emmanuel Macron pravdu, ale měl by se občas podívat do zrcadla. Francie je jedním ze států, které se např. napadením Libye chovaly vyděračsky vůči bruselské centrále a vlastním spojencům.

V zásadě platí, že NATO dnes konkrétní vojenské akce svých členů nekontroluje. Britové, Francouzi, Američané si dělají, co chtějí, a teď Macronovi začalo vadit, že podobně postupuje i Turecko. Ale čemu se diví, když takto jednají i jiní a vytvářejí tím normu chování. Nemůže chtít od Američanů něco jiného, od Turecka něco jiného a mluvit současně o obecně platném právu a o morálce.

Pokud jde o Macronovo prohlášení, že NATO se změnilo v obchodní organizaci, tak tento názor  ... ... ... .... ....