Atentát na íránského generála ze strany USA zahájil řetězovou reakci, která se šíří i za oblast Blízkého východu.
10. 1. 2020
Atentát na íránského generála Soleimaniho povolený prezidentem Trumpem zahájil řetězovou reakci, která se šíří i za oblast Blízkého východu. To bylo v úmyslu těch, kteří se rozhodli pro tento akt. Soleimani byl dlouho v americkém hledáčku, ale prezidenti Bush a Obama jeho zabití nepovolili. Proč to udělal prezident Trump? Existují různé důvody, mezi něž patří osobní zájem prezidenta na záchraně před obžalobou tím, že se představuje jako spolehlivý obránce Ameriky tváří v tvář hrozícímu nepříteli.
Za zásadním důvodem rozhodnutí o atentátu na Soleimaniho je třeba hledat faktor, který se stal kritický vůči zájmům USA teprve v posledních letech: a to je rostoucí čínská ekonomická přítomnost v Íránu.
Írán hraje významnou roli na Nové hedvábné stezce, která byla zahájena v Pekingu v roce 2013 a nyní je v pokročilém stadiu výstavby: sestává ze silniční a železniční sítě mezi Čínou a Evropou přes Střední Asii, Střední východ a Rusko, v kombinaci s námořní cestou přes Indický oceán, Rudé moře a Středozemní moře. U silniční, železniční a přístavní infrastruktury ve více než 60 zemích se očekávají investice přes 1 000 miliard USD.
V této souvislosti Čína investuje v Íránu přibližně 400 miliard dolarů: 280 v ropném, plynárenském a petrochemickém průmyslu; 120 miliard v dopravní infrastruktuře, včetně ropovodů a plynovodů.
V energetickém sektoru obdržela státní společnost China National Petroleum Corporation kontrakt od íránské vlády na rozvoj pobřežního pole South Pars v Perském zálivu, což je největší světová zásoba zemního plynu na světě.
Na základě amerického embarga Čína zvyšuje dovoz íránské ropy. Ještě závažnější pro USA je to, že se v těchto a dalších obchodních dohodách mezi Čínou a Íránem očekává rostoucí používání čínského jüanu a dalších měn, které stále více vylučují dolar.
V dopravním sektoru Čína podepsala smlouvu na elektrifikaci 900 km íránských železničních tratí v rámci projektu, který předpokládá elektrifikaci celé sítě do roku 2025, a pravděpodobně také podepíše jednu smlouvu na vysokorychlostní trať. Íránské dráhy jsou tak nově připojeny k železniční trati o délce 2 300 km, která je již v provozu mezi Čínou a Íránem a zkracuje přepravní dobu zboží na 15 dní oproti 45 v případě námořní dopravy.
Dohody mezi Čínou a Íránem nezahrnují vojenské složky, ale podle íránského zdroje bude pro ochranu potřebných až 5 000 čínských stráží, které si stavební společnosti najímají pro bezpečnostní služby. Významná je také skutečnost, že na konci prosince se v Ománském zálivu a Indickém oceánu uskutečnilo první námořní cvičení mezi Íránem, Čínou a Ruskem.
Na základě těchto skutečností je jasné, proč bylo ve Washingtonu rozhodnuto o atentátu na Soleimaniho: vojenská reakce Teheránu byla úmyslně vyprovokována, aby zpřísnila sevření Íránu a byla schopna ho zasáhnout, což má za úkol také ovlivnit čínský projekt Nové hedvábné stezky, se kterým USA nemohou ekonomicky bojovat. Řetězová reakce vyvolaná atentátem na Soleimaniho proto zahrnuje i Čínu a Rusko, což vytváří velmi nebezpečnou situaci.
Írán se po atentátu na generála Soleimaniho rozhodl, že již nepřijímá limity obohacování uranu stanovené dohodou podepsanou v roce 2015 se skupinou 5 + 1, tj. pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN (Spojené státy, Francie, Velká Británie, Rusko, Čína) plus Německo.
To znamená, že není pochyb o tom, že se na Blízkém východě objevila nová jaderná hrozba. Byl to však prezident Trump, který v roce 2018 za USA prosazoval odstoupení od dohody.
Mlčí se o tom, že na Blízkém východě existuje země, která má jaderné zbraně a tou je Izrael, který ale nepodléhá žádným kontrolám.
Izraelský arzenál, zabalený do neproniknutelného tajemství a ticha, se odhaduje na 80 - 400 jaderných hlavic, plus dostatek plutonia na vybudování dalších stovek těchto hlavic. Izrael určitě také produkuje tritium, radioaktivní plyn, z něhož vyrábí jaderné zbraně nové generace. Tato mini-jádra a neutronové bomby, které způsobují méně radioaktivní kontaminaci, jsou nejvhodnější proti cílům nedaleko Izraele.
Německo dodalo Izraeli (ve formě daru nebo za snížené ceny) čtyři modifikované ponorky pro vypuštění jaderných raket Popeye Turbo s dosahem přibližně 1 500 km. Jsou tiché a schopné zůstat ponořeny třeba týden, překročit východní Středozemní moře, Rudé moře a Perský záliv. Připravené na jaderný útok jsou dvacet čtyři hodin denně.
Izrael, který vlastní 200 jaderných zbraní namířených proti Íránu, je rozhodnut zachovat si monopol jaderné bomby na Blízkém východě a zabránit Íránu v rozvoji civilního jaderného programu, což by mu umožnilo jednoho dne vyrábět jaderné zbraně. V cyklu těžby uranu totiž neexistuje jasná dělicí čára mezi civilním a vojenským využitím štěpného materiálu.
Izraelské jaderné síly jsou integrovány do elektronického systému NATO jako součást „Programu individuální spolupráce“ s Izraelem a sídlí v NATO v Bruselu. Podle plánu testovaného při cvičení Juniper Cobra USA-Izrael v roce 2018 by americké a NATO síly na podporu Izraele ve válce proti Íránu vycházely z Evropy (zejména ze základen v Itálii).
Mohlo by to začít izraelským útokem na íránskou jadernou elektrárnu, jako byl ten, který byl proveden v roce 1981 proti irácké elektrárně v Osiraq. Jerusalem Post (3. ledna) potvrdil, že Izrael má nejaderné bomby proti bunkrům, použitelné zejména s F-35, schopné zasáhnout íránskou podzemní jadernou elektrárnu v Fordow.
Írán má navzdory tomu, že nevlastní jaderné zbraně, schopnost vojenské reakce, kterou Jugoslávie, Irák nebo Libye v době útoku USA / NATO neměly.
Existuje hrozba, že by Izrael mohl využít jadernou zbraň a tím by uvedl do pohybu řetězovou reakci s nepředvídatelnými výsledky.
Vladimíra Vítová je předsedkyně Českého mírového fóra