Británie praktikuje apartheid mezi svými mladými a staršími občany

Kromě prostého zeměpisného oddělení odděluje mladé lidi od starých

skutečnost, že došlo k hluboké hospodářské změně: zmizela relativní

životní jistota a zaměstnanecká stabilita poválečného uspořádání.

Vznikla ekonomika charakterizovaná rtuťovitou nepředvídatelností a

vzniklo vědomí, že se svět zmenšuje. Mladí lidé považují otevřenost,

diverzitu a konektivitu světa jednadvacátého století za přirozený

pořádek věcí, ale chtějí, aby byla odstraněna existující hluboká

nerovnost a nerovnováha. Mnoho starých lidí, naopak, je destabilizováno

pocitem neustále změny a snaží se přidržovat se jakékoliv bezpečnosti,

kterou ještě mají. Tohle je podstatou hlubokého generačního rozporu.  V prosincových všeobecných volbách hlasovalo 62 procent voličů

ve věku 18-24 let pro labouristy, jen 19 procent pro konzervativce. U

voličů ve věku 25-34 let zvítězili také labouristé. Avšak v nejstarší

věkové kategorii nad 65 let hlasovalo 64 procent voličů pro

konzervativce a 17 procent pro labouristy.Podpora politických

stran, definovaná věkem, je děsivý koncept. Institucionalizuje to

vzájemnou nedůvěru a resentiment, píše John Harris. Generační apartheid v

Británii je zakořeněn v nejhlubších strukturách společnosti, především v

polarizované ekonomice bytového fondu. Jen starší lidé dnes vlastní své

domy a byty, které získali prostřednictvím hypotéky, mladí občané na

hypotéky nedosáhnou a musejí platit činže.