Mediální výchova jako další tunel do školského rozpočtu

Skupina nevládních neziskových organizací napsala otevřený dopis ministru školství Robertu Plagovi (ANO), v němž požadují zavedení mediální výchovy do škol. Už jsme jen čekali, kdy něco takového přijde. Mediální výchova postoupila v žebříčku používaných slov v neziskovém sektoru na první místo, předběhla i inkluzi i diskriminaci. Neziskovky si našly další dotační titul, přes nějž chtějí „tahat“ peníze z podfinancovaného školství.

Manipulátoři cz. bojují za lepší mediální gramotnost žactva. A že se jich k tomu seběhlo: Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni), Jan Cemper (šéfredaktor Manipulátoři.cz), Lenka Chudomelová (lektorka Demagog.cz), Jakub Janda (ředitel Evropské hodnoty), Michal Kaderka (zakladatel Svět médií), Martin Kožíšek (Akademie CZ.NIC), Tereza Kráčmarová (předsedkyně Fakescape), Kateřina Křivánková a Vojtěch Bruk (zakladatelé Zvol si.info), Michal Kučerák (lektor a produkční Centra současného umění DOX), Vlaďka Mušálková (ředitelka Asociace pro mezinárodní otázky), Michaela Slussareff (zakladatelka Slowtechinstitute.org), Jaroslav Valůch (programový koordinátor Transitions) a Tereza Vodičková (předsedkyně Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd).

Že se k otevřenému dopisu přidali i učitelé občanské výchovy, respektive jejich asociace, může někoho překvapit, ale je to vcelku logické. Občanská výchova či Základy společenských věd (ZSV) prostě paří k aktuální politice. Málokdo zůstane zcela mimo. Podle ohlasů na různých pedagogických webech se ale zdá, že nemluví hlasem všech učitelů předmětu ZSV. Navíc je mediální výchova průřezové téma a nespadá tedy jen pod občanskou výchovu.

A jaké důvody uvádějí Manipulátoři ve svém článku?

„V českých školách je mediální výchově věnován velmi malý prostor:

- 82 % učitelů uvádí, že výuka formou průřezového tématu, jdoucího napříč ostatními předměty, způsobuje, že na mediální výchovu nezbývá dostatek času,

- téměř stejné procento (80 %) uvádí, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako důležité téma,

- studenti středních škol absolvují za celou dobu svého studia méně než 10 hodin mediální výchovy,

- na některých školách se mediální výchova nevyučuje vůbec.“

Že by se mediální výchova na některých školách nevyučovala vůbec, je málo pravděpodobné, protože je v kurikulu zmíněné občanské výchovy či ZSV, zcela určitě v tzv. průřezových tématech. Znamenalo by to, že učitelé nedodržují Rámcový vzdělávací program. Počítá se tedy mediální výchova v rámci ZSV nebo jen mediální výchova prováděná v rámci akcí Člověka v tísni či jiných neziskovek?

V tom totiž může být ten problém. Z vlastní zkušenosti vím, že moji kolegové, kteří učí „občanku“ či češtinu, zahrnují do hodin mediální výchovu pravidelně. Nemám tak reprezentativní vzorek jako Manipulátoři a nebyla jsem nikdy dotazována v podobných anketách, mluvím jen ze zkušeností, které ale sdílejí i mnozí další kolegové nejen na stránkách Pedagogické komory či na webu Pedagogické info.

V dopise následuje dlouhý soupis toho, proč učitelé nejsou připraveni, proškoleni, a necítí se připraveni mediální výchovu vyučovat. Cesty z toho jsou tedy dvě – za prvé řádné proškolení učitelstva a za druhé se mohou lidé znalí tématu chopit mediální výchovy přímo a na učitele toto břemeno nenakládat. Znamenalo by to hodiny navíc nebo hodiny mediální výchovy místo vyučování jiných předmětů, ale jelikož víme, že matematika a vůbec kurikulum znalostí se přeceňuje a důležité jsou kompetence, může se od těch kompetencí rovnou začít a znalostmi nezatěžovat. Odvážný krok do budoucnosti směrem Strategie 2030, která se připravila na ministerstvu školství a budí mezi učiteli vesměs zděšení a odpor – požaduje „seřezat učivo až na polovinu, zato je lépe procvičit“. A důraz na kompetence, další kouzelné slovo, které odzbrojí každého oponenta.

Jakožto jazykářka vím, že kompetence – například schopnost komunikace – bez odpovídajích znalostí není možná, leda tak na úrovni „pidgin English“, a nedovedu si to nějak představit. Módní slova nahrazují obsah.

A teď, o co jde doopravdy:

1. Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání (například formou metodického doporučení).

2. Transparentnost procesu revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií, zohlednění mediální gramotnosti.

3. Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult.

4. Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli (například formou otevřených grantových výzev).

Das ist des Pudels Kern, jak pravil Faust. Nedosti na tom, že neziskovky odčerpávají z nevalného rozpočtu ministerstva školství a dalších veřejných rozpočtů peníze na řešení problémů, které svou vnucenou agendou samy způsobily – viz inkluze po česku. Našly si další cecík – mediální výchovu.

Abych dodala – nemám vůbec nic proti mediální výchově, která by naučila děti orientovat se v džungli internetu a informací, z nichž většina je, mírně řečeno, irelevantní. To podle mě dělá řada kolegů občankářů a češtinářů a dělají to dobře. Třeba vydávají s dětmi i vlastní školní časopisy, učí je třídit a ověřovat si informace z více zdrojů. Učí je kritickému myšlení. Zvou si do školy osobnosti, které mohou žáky obohatit. Nemám nic proti mediální výchově, která bude vedena myšlenkou Padni, komu padni.

Shora uvedená skupina signatářů však avizuje vše možné, jen ne možnost objektivity. Nemusím ani brouzdat po fcb jednotlivých signatářů, abych věděla, že Putin a Rusko jsou podle nich „zlo“, stejně jako náš prezident, a jediné blaho nás čeká v náručí NATO a Evropské unie. Možnost, že by někdy, jen na momentík, připustili, že to tak vždy být nemusí, si neumím představit. A to není objektivní přístup. To je výchova v rámci oficiální ideologie. Jako takové by to ovšem neprošlo – tak tomu budeme říkat mediální výchova.

Když to doženu na hranu možného: kdysi nám chtěli Němci v době protektorátu likvidovat inteligenci – a také ji likvidovali – represemi a zavíráním vysokých škol. Stejně tak komunisti hleděli na příslušníky inteligence vždy s podezřením. Nejlepší je tedy vlastně řádnou inteligenci nemít, pokud chcete, aby lidé nebyli odbojní. Základní počty, umět se podepsat, sepsat lejstro, vytvořit tabulku a být politicky na výši bude asi (zase) stačit pro kariéru. Natož do montovny.

Nikdo mi nevymluví, že ke kritickému myšlení se nedostaneme přes mediální výchovu, ale přes hluboké a soustavné vzdělání, které jediné umožní vyhodnocovat situace a srovnávat zdroje informací, třeba v několika jazycích. Ne všichni na takové vzdělání dosáhnou, ale čím jich bude více, tím lépe. Osekáním vědomostí na polovinu a povinnými školeními se od tohoto cíle jednoznačně vzdalujeme.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}