Rozum a pud sebezáchovy – existenční základ národů a států

Akce koronavirus se tedy rozjela, mediální centra propagandy a statistiky nakažených a mrtvých sice zapracovala a národy znejistěly.

Nedávno jsem tu na OM poznamenal, že podle mého názoru právě v těchto týdnech globalisté prožívají svou hvězdnou hodinu. Proč? Protože mi připadalo, že rozjetím politického období tzv. koronavirové pandemie oni vidí svou velkou naději na vytvoření konečně silného nástroje pro řízení světa vyvoláním strachu ze zániku lidstva ve směru k už definitivnímu zavedení jimi vysněného Nového světového řádu. Jenže lidé míní a Pánbůh mění, říkávala moje babička. Všechno má v čase totiž svůj cyklus a tak hvězdy nejen vycházejí, ale i zapadají a hvězdná hodina liberálních globalistů, zdá se, na dlouhý čas právě skončila. Jistě bude užitečné si tu zajímavou „historii vzniku dnešní současnosti“ – trochu podrobněji rozebrat.

Princip politického vládnutí bývá často založen na metodě rozdělování „nevhodně“ spojených národních, státních či ekonomických entit a (naopak) na slučování entit jiných. Entit dosud strukturně a funkčně sice stabilních, ale mocenským záměrům bank a korporací již strategicky nevyhovujících. Zkrátka, pro nadnárodní elity světa je tu nyní problém: Bossové zeměkoule zapomněli, že politické přerozdělování nejen peněz, ale zejména struktur je i procesem destabilizačním, který vždy generuje riziko funkčních komplikací. Komplikací takových, které mohou řídící záměry elit ve výsledku proti nim dokonce i zcela otočit. Ostatně, v dějinách nemusíme chodit daleko. Agresoři mohou války prohrávat a pučisté končit ve vězeních. Tržním propagandistům přitom nezadržitelně berou vítr z plachet i pravidelné hospodářské krize kapitálu a kdysi mediálně slavná reaganovská ekonomika služeb. Služeb, které krom řečí a iluzí nic nevyrábí, ani nic nikam nedopravují a v hmotné produkci ekonomiky jsou tudíž k ničemu.

Jakou technologií moci lze tedy lid obecný v zájmu elit vůbec ovládat? Inu, ono těch způsobů už není až tak mnoho: Náboženství či naopak nějaká ta světská ideologie nadřazenosti jedné společenské třídy nad podobnou třídou jinou, anebo strach davu prostých lidí denní práce o vlastní existenci, to je asi tak vše. A jak to právě dnes v našem světě dopadá? Import militantního islámu prostřednictvím migrace teroru al-Kájdy a ISIL z Blízkého Východu do Evropy – příliš neuspěl. Politický neomarxismus a Grétin alarmismus se též ukázaly nedůvěryhodnými přesto, že je elity sice dobře vymyslely a dokonce i úspěšně dokázaly mediálně připsat levici. No a aby problémů s mocenským přeformátováním světa nebylo až tak málo, tak ani nový výklad dějin či výmysl ohrožení západní civilizace Ruskem nebo Čínou rovněž příliš nevyšel.

Proč? Inu proto, že internet není užitečný jen k byznysu, k marketingu a reklamě, ale i k šíření informací. Nejen informací o tom, že kdyby „oni“ např. Grétu v OSN nechtěli, tak ona by tam nikdy nebyla a nenadávala by jim do vrahů její generace. Také že řečmi redaktorů v televizi a penězi z tiskárenské rotačky se nikdy nikdo nenají, pokud na stole nebude chleba od pekaře. Nu a tak už příliš mnoho lidí pochopilo fatální závislost většiny neprodukčních ekonomik Starého světa na opravdové práci i ruských nerostných a čínských výrobních zdrojích. Co tedy dnes elitám kapitálu Západu ještě zbývá? Nic víc než staré známé harašení zbraněmi, dobývání rent a byznys zisků z pouhých spekulací „finančních trhů“, zisků z očekávání a slibů, plus propaganda o údajné škodlivosti a neužitečnosti institucí státu, protože on ten stát na nich – na těch zatím nejbohatších lidech světa – požaduje loajalitu a občanskou kázeň, bezpečnost, poctivost a spravedlnost a zejména pak  daně. Úsměvné je, že daně snobským „lepšolidem“ sféry podnikatelské, co „v Praze nikdy sockou nejezdí“ předepisují stejně snobští „lepšolidé“ ze sociální třídy úředníků či přímo politiků.

Vyjděme tedy ze známého předpokladu, že v životě národů a jejich států nikdy nic politicko-sociálního nevzniká jen tak samo od sebe, ale vždy za tím je aktivita těch, kteří právě mají v rukách moc. Představme si tedy například hypotézu děje dnešní doby tak, že ten známý koronavirus byl možná vytvořen a rozšířen se záměrem svět přerozdělit podle vzorce dávného snu „vyvolených“, jímž je Nový světový řád, čili NWO. Proč? Inu proto, že oni si myslí, že je třeba ještě větší posílení moci nadnárodních korporací světa, jimž inženýři vymysleli stroje a proto už vojáků na bojištích ani lidí u lopat a kladiv tolik jako dříve zapotřebí nebude. Žádný virus však lidstvo jako celek nevyhubí, zato to dokážou spolehlivě ti, jichž se tahle pravda týká nejvíc, pokud se právě oni „přičiní“.

Akce koronavirus se tedy rozjela, mediální centra propagandy a statistiky nakažených a mrtvých sice zapracovala a národy znejistěly. Jenže nastal problém, když idea promoření populace dříve nikoho nenapadla a tak nebyl dostatečně domyšlen i efekt karantén, jímž je uzavření státních hranic, snaha o suverenitu a hospodářskou soběstačnost a o větší budoucí vojenskou nezávislost. A co nastalo? Nadnárodní korporátní a mocenské elity zjistily, že pro spolupráci svrchovaných států prostí lidé dávají své ANO, ale Říši byrokratických nadnárodních parazitů a jejich politických kašparů a „neziskovek“ už nadále nikdo živit nehodlá. Takže, jaký z toho lze vyvodit závěr? Inu možná, že v budoucnu nějaké to přerozdělování světa sice časem ještě bude znovu, ale bude zcela jiné, protože pud sebezáchovy všech – včetně elit – je tím nejsilnějším fenoménem, který v politice vztahů mezi národy – vždy rozhoduje především.