Rada psychoga: "Neplaťte dětem za známky ani domácí povinnosti"

Dítě nás odmalička pozoruje a v mnohém také napodobuje. Když s námi přijde do obchodu, vidí, že dobrůtky v košíku vyměňujeme za papírky a mince z peněženky. Už předškolák začíná chápat základní počty. Je tedy na čase mu říct, k čemu peníze jsou a jak s nimi zacházet. Začít s kapesným experti doporučují s nástupem do školy.

"Byla bych velice opatrná na výši kapesného. Rodiče by si měli uvědomit, že jak dítě roste, bude mít větší nároky na výši kapesného. Začala bych proto úplně od drobných korun. Třeba prvňáček může dostat 10 korun za měsíc a to úplně stačí. Důležité je už od začátku kapesného, aby dítě mělo to povědomí o hodnotě," vysvětluje dětská psycholožka Leona Vysloužilová.

Jana dává kapesné dvěma synům ve věku deseti let, kteří chodí do 3. třídy. "Oba kluci dostávají sto korun týdně. Mají tak svoje peníze a mohou si koupit co chtějí.“ Jirka dává kapesné jednomu třináctiletému synovi, který chodí do 6. třídy. "Samozřejmě dostává kapesné, ale zase podle toho, jak se chová. Zhruba jsou to ale ty dvě tři stovky měsíčně.“

Kapesné by se mělo dítěti vyplácet jako mzda, tedy jednou měsíčně. Psychologové nedoporučují dávat ho jednorázově za pomoc v domácnosti. "Děti by měly pomáhat automaticky. Také by se nám totiž mohlo stát, že teenager nám doma nepomůže, pokud mu za to nenabídneme peníze," říká dětská psycholožka.

Jana má stejný názor jako odborníci. "Doma mají svoje povinnosti, za to jim peníze nedáváme. Zase jim ale peníze za nic nestrháváme. Kapesné je prostě jejich.“ Jirka na to má jiný názor. “Já si myslím, že rodina je taková přípravka pro děti na život. Stejně tak by mělo být kapesné přípravou na výplatu v práci. Takže podle toho, co syn doma dělá a jak se chová, podle toho je ohodnocen.“

 
Děti potřebují řád. Proto je důležité dávat si peníze na jedno místo, ať už do peněženky, kasičky nebo prasátka. "Musíme děti vést k tomu, aby peníze neměly všude rozházené, že je obtížné je vydělat, a proto se o ně musíme dobře starat a pečlivě si je ukládat,“ tvrdí Leona Vysloužilová.

Janě se osvědčila obyčejná peněženka. Dřív měli kluci prasátko, ale tam penízky rychle mizely. "Peníze si schovávají do peněženky, jeden ze synů má dokonce dvě. Má v tom ale trošku hokej, tak s ním řešíme, že by měl mít jen jedno místo, kam peníze schovávat.“ U syna Jirky se zase osvědčilo prasátko, do kterého kouká celá rodina. "Peníze si schovává do průhledného prasátka. Kontroluji mu i za co utrácí. Vždy se bavíme, když si chce něco koupit, za co ty peníze utratí.“

V čem se ale oba rodiče shodují je povědomí o hodnotě peněz. "S kluky se bavíme o tom, co kolik stojí a srovnáváme cenu s různými hodnotami jako třeba u hraček, které znají." Jirka může jen souhlasit. I při obyčejném nákupu se snaží syna poučit. "Když jdeme do obchodu ukazujeme si, co kolik stojí a za jak dlouho si tím kapesným může na tu určitou věc vydělat."