Jak ušetřit na Evropském parlamentu?

Až do konce dní EU by europarlament mohl jednat pouze metodou na dálku. Tedy tak jak jednáme během celé doby pandemie COVID-19. Ukázalo se, že to s určitými obtížemi jde. Poslanci pracují ve svých členských státech a na jednání výboru se připojují přes internet formou videokonference. Dálkově už téměř půl roku i hlasujeme. Místo mačkání hlasovacích tlačítek v jednacím sále nám sekretariát ke každému projednávanému dokumentu pošle hlasovací lístek do nějž vyplňujeme u každého pozměňovacího návrhu buď „+“ pokud hlasujeme „pro“ nebo „-“ pokud hlasujeme „proti“ či „0“ pokud se „zdržujeme hlasování“. 

Při jednání výboru mohou jednotliví poslanci i vystupovat k tomu, co se zrovna projednává. U 67 počítačů členů Zemědělského výboru to oddělení informačních technologií EP umí zajistit. V případě pléna to zatím možné není. Na plénu, které začíná dnes odpoledne, a kde se bude jednat i o bizarních návrzích týkajících se EIB, může vystoupit jen několik desítek europoslanců, kteří se „zasekli“ v Bruselu kvůli nařízené karanténě. A pak také nejvyšší „papaláši“ EP, kteří mají privilegium hovořit i když ostatních téměř 700 poslanců může pouze sledovat a hlasovat. Ale třeba europarlamentní „ajtíci“ časem počítačové systémy upraví tak, že mluvit bude moci každý poslanec, kterému byl přidělen čas k vystoupení. 

V EP na rozdíl od české Sněmovny nemůže ke kterémukoli bodu jednání hovořit kterýkoli poslanec, když má co říci. Napřed si musí podat několik dní předem žádost a pak čeká, jestli je mu přidělen čas k vystoupení. Rozprava je obvykle časově omezená na hodinu ke každému bodu. A čas k vystoupení se po minutách rozpočítává na frakce. Zájemců o vystoupení je obvykle více než času, který je k tomu vyhrazen. V Bruselu tomu říkají „prohloubená demokracie“.

Pandemie ukázala, že jednání na dálku má své výhody. Prudce stoupla účast na schůzích výborů i pléna. Když můžeme hlasovat ze svých členských států, tak se jednání výborů a pléna účastní téměř všichni. Obvykle je účast tak kolem poloviny poslanců. Současný model má i tu výhodu, že rozpočet EU ušetří výdaje nejen na letenky, ale i na diety, které nejsou europoslancům pracujícím ze svých členských států vypláceny. Ušetří se i za převážení tisíců úředníků a poslaneckých beden na spisy přezdívaných „rakve“ mezi budovami europarlamentu ve Štrasburku, Bruselu a Lucemburku. Jen toto věčné převážení zvláštními vlaky stojí ročně více než miliardu. Jediný, kdo na současném režimu jednání prodělává jsou aerolinky a hoteliéři, kterým unikají peníze utrácené europoslanci při putování EU za jednáním.

V případě EP by současný režim mohl klidně zůstat. I bez dekarbonizace letecké dopravy, která by znamenala zákaz nejen proudových, ale i vrtulových dopravních letadel. Její zavedení, které v rámci Zeleného údělu požadují kolegové z Výboru pro rozpočtovou kontrolu, by mělo katastrofální ekonomické dopady. Přiznejme si na rovinu, že bez čínských, japonských nebo amerických turistů by většinu hotelů nejen v Praze nebo Českém Krumlově bylo nutné zavřít. Stejně jako bez ruských nebo arabských klientů většinu lázní nejen v Karlových Varech nebo v Teplicích. A s nimi i většinu restaurací a velkou část prodejen – nejen suvenýrů – které fungují na poskytování služeb turistům. Cestovní ruch u nás přímo zaměstnává 17% práceschopných obyvatel. Další – mimo jiné zemědělci – mají práci díky tomu, že vyrábí potraviny nebo další zboží, které turisté jedí nebo jinak spotřebovávají. Důsledná aplikace Zeleného údělu - včetně dekarbonizace letecké dopravy by nejen naší ekonomice přinesla horší katastrofu než COVID-19.