Proti ignoraci
12. 9. 2020 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Vláda pošle každému člověku nad šedesát let respirátor a pět roušek, píše iDnes z 10.září a skutečně ještě rychleji než ihned se objevily hlasy „…Takže se rouškovné ruší doufám!“ nebo
… Takže po šesti měsících boje proti viru a po klidném období asi tak od května se veškerá vládní aktivita v boji proti koronaviru smrskla na: Nasaďte si roušky, nebo bude zle. Bravo, skuteční fachmani. Na to jsme se připravovali a na to jsme utratili miliony za tu „chytrou karanténu.“ Zajímalo by mě, jestli se aspoň někdo z nich stydí…
Jedna moje známá mi napsala:
„Já si ten hadr, ve kterém se dusím a který stejně nechrání, na hubu nedám…“
Možná že ani netušila, že se jí dostalo zastání už 20. června kdy Václav Dvorský (právník) do Echo24.cz napsal článek ze kterého tu cituji část závěru:
…Autor nijak nezpochybňuje oprávnění ministerstva v nezbytně nutných případech uložit obyvatelům státu určité povinnosti, ale rozhodně tvrdí, že plošná povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest není takovým případem a cítí tedy povinnost ozvat se vůči zvůli státní moci, která se projevuje svévolným ukládáním povinností bez zákonného základu. Právní stát může být zachován, jen pokud na jeho obranu budou občané vystupovat. To znamená i trvat na svých právech a svobodách, třebaže to s sebou nese jisté nepohodlí…
Ale ani opozice si nedala pokoj např. Markéta Pekarová Adamová: „Jeden respirátor stačí tak z pošty domů…“
Pochybnosti nad oprávněním tak zvaného rouškovného nebudu komentovat, protože pisatel si pravděpodobně neumí představit, jak je obtížné vyjít se starobním důchodem, když inflace předbíhá zákonné navýšení důchodů.
Pisatel „…Na to jsme se připravovali a na to jsme utratili miliony za tu „chytrou karanténu…“ mě připomněl dávnou příhodu z konce padesátých let. Byl jsem na stavbě mládeže vodní nádrže Jesenice na řece Odravě. Měl jsem nějakou poznámku (už si nepamatuji oč šlo), která se nelíbila kameníkovi ze Slavkova, který byl sice cca v mých letech, ale tělem se podobal spíše šatní skříni: „Tak za takovéhle…jsme bojovali u Stalingradu…“ Strach jsem měl, dát mě facku nejspíš bych konkuroval Gagarinovi, ale představa jakým byl koncem roku 1942 (a bojoval o Stalingrad) mě poslala do kolen (my, co jsme vynaložili miliony).
Ale právě tak je směšný Václav F. Dvorský, když píše že právo je nad život. Argumentace mé známé těží ze sofismat playboye Šmuclera, že účinnost roušek se limitně blíží nule. Vychází z argumentačního triku, že látková rouška před viry nechrání – což je pravda.
Roušky si nasazujeme proto, abychom viry nešířily.
Ještě jednou: rouška nositele nechrání, ale brání šíření jeho (o kterých často vůbec neví) virů.
Další důležitý poznatek:
Nechráníme se před viry, chráníme se před jejich šiřiteli a těmi jsou lidé,
kteří to nemají napsáno na čele.
Od pohledu to prostě nepoznáme. Ani hlavní hygienička MUDr. Jarmila Rážová nepoznala na člověku, který ji nakazil, že je šiřitelem viru. Nejspíše spolu mluvili a protože i pouhé mluvení je zdrojem aerosolu, paní Rážová ho vdechla.
Virus sám nic nedokáže. Nemá žádné znaky živého organismu (pro puristy – vím, že tohle tvrzení je na hraně). Nemá metabolismus, nemá vlastní pohyb, nedokáže se rozmnožovat. Je to pouhý program (psaný biologickým jazykem) obalený bílkovinou, která mu umožňuje se zachytit na vybraných místech organismu.
Jakmile se zachytí na správné buňce, buňka ten program (virus) replikuje do svého naprostého vyčerpání. Proto, na rozdíl od bakterií, se musí rozmnožovat na tkáňové kultuře. Neslaná hovězí polévka (jako v případě bakterií) nestačí a nešíří se sám. Šíří ho dech, kapalina (krev, lymfa), stěr (z ruky, z úst ap.).
Protože se musíme chránit před někým bez příznaků, tedy takovým jehož virus se nezachytil na místě pro vir vhodným, je důležité, aby nešířil aerosol, abychom se ho nedotýkali…tak proto je užitečné, aby nosil roušku.
Rozhodnout se ale pro možné právo nenosit roušku je velmi podobné právu vydat se na korzo a mít v ruce nabitý odjištěný revolver.
Vlkův dodatek:
Věřím, že sdělení pana Lea je zcela srozumitelné. Nicméně pro úplnou jistotu a především pro tu zcela nepochybně i na Kose existující menšinu, která zásadně trvá na tom, že ona roušky nemusí nosit protože ….. chci zvolit jiný příměr, než je ten použitý panem Leem v konci jeho příspěvku.Míním ten o nabitém revolveru na korze. Neřekl bych že dostatečně sedí. Ze dvou důvodů:
– určitě každý den pobíhá v centrech našich, zejména velkých, měst celá řada lidí s nabitou bouchačkou v šosu. Vědí o tom jen oni, ale protože s ní umějí zacházet a neprotiví se pravidlům, která se zbrojním pasem přijali, je ohrožení ostatních v teoretické rovině.
-pro nošení ostře naládované zbraně řada z nich má dostatečně dobré důvody a někteří tak činí dokonce s naším výslovným požehnáním a řekněme v našem zájmu, viz policie
Žádné takové opodstatnění odmítání nošení roušek neexistuje. Ani shodou náhod. Snad jen u astmatiků a podobných. Které ovšem pan Leo dnešním textem rozhodně neměl na mysli.
Jde tu o něco jiného, jasného a průzračného. Nikdo nemá sebemenší právo v zájmu zejména svého pohodlí či dokonce demonstrativní ignorance a lemplovství ohrožovat zdraví a život kohokoliv jiného. Nejde o jeho svobodu, nýbrž jen o osobní lenost a pohodlí a demonstraci nadřazenosti jeho zájmu nad zájmem kohokoliv dalšího.Jakkoliv základním.
Za zcela tristní pokládám v tomhle případě ne tu paní, co napsala panu Leovi. Ta, pokud česká čísla naberou stejnou progresi jako nyní v ta izraelská, pochopí podstatu velmi rychle, až náhle začnou stoupat čísla zemřelých. Tomu bude štandopede rozumět, Děsivé je vyjádření onoho jistého Václava Dvorského. Protože on je PRÁVNÍK! Tomu pánovi, víc než komukoliv jinému musí být známo, že vláda, společnost, parlament, atd. atd. MÁ PRÁVO, řečeno jeho slovy uložit plošnou povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest. Aniž by to bylo lze kvalifikovat jako zvůli státní moci, která se projevuje svévolným ukládáním povinností.
Jako právník snad ví , že ve Sbírce zákonů existuje její částka 20/1966 – Zákon o péči zdraví lidu. Žádná z jeho pozdějších novelizací nezrušila § 71 říkající například toto:
Pan ehm právník Dvorský evidentně tvrdí bludy. A vedle toho si kladu otázku, jak to má on a podobní se selským rozumem. Protože nepochybuji, že velmi často je účastníkem silničního provozu. Ať už jako řidič či pasažér. Takže spoléhá na to, ostatní účastníci silničního provozu, především ti za volantem, v ten okamžik dodržují jiné platné ustanovení – totiž ustanovení Zákona o provozu na pozemních komunikacích, které plošně a bez výjimky zakazuje řidičům řídit pokud jsou pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. S nulovou tolerancí. Nepochybně i v tomto případě, v jeho vidění světa se jedná o zvůli státní moci, která se projevuje svévolným ukládáním povinností bez zákonného základu.
S rouškami je to stejně jako s tím alkoholem za volantem. Jen virus, na rozdíl od rozjetého náklaďáku, není vidět. Nicméně ani v jednom případě nemá nikdo sebemenší právo ohrozit zdraví nebo život kohokoli jiného k jen kvůli tomu, že chce „vypálit krtka“, prásknout si jointa nebo že se mu nechce nosit na hubě ten hadr, či jak sofistikovaně konstatuje pan právník Dvorský – cítit tedy povinnost ozvat se vůči zvůli státní moci.
A ještě drobnost – paní Pekarovou Adamovou držím za těžkou asociálku a pravicově demagogickou fanatičku. Tedy představuje tvora s nímž nemám nic společného. Leč platí, že i slepé kuře /ano kuře!/ může najít zrno. Proto její výrok , že „jeden respirátor stačí tak z pošty domů…“ držím za naprosto pravdivý! Jeden státem „darovaný“ respirátor skutečně vůbec nic, kromě zcela zbytečných výdajů státu, neřeší. Jde jen o aktuální variantu předvolebního guláše. Kterou ovšem Babiš neplatí svým voličům ze svého, nýbrž také po modernisticky – z našeho!