O rozpojeném světě

5. 4. 2021 Dubnová esej

Je to výstižná metafora naší současné covidové situace. Když má být jakýkoliv problém řešen v zemi, která je ostře rozdělena, jsou výsledky horší. Nesrovnatelně horší. Co mohlo být vyřešeno relativně snadno, to končí pohromou. Možná není náhoda, že mezi nejhoršími jsou v covidu v Evropě Česká republika a Polsko. Dvě nejrozdělenější země. Mnohem lépe si poradilo Švédsko, kde mají skoro všichni stejně vymyté mozky, a Maďarsko, kde lidi zase spojuje národovectví a odpor ke globálním neziskovkám. A to i když švédská a maďarská vláda zvolily výrazně jiné strategie.

Když virus škodí i automobilovým součástkám

Zatím to vypadá, že v té skupině, která sama sebe označuje za „kosmopolitní elitu“ (a které ostatní říkají „kavárna“) si to uvědomuje o něco více lidí. Roky pro ně bylo samozřejmostí, že dolní tři čtvrtiny společnosti jsou něčím jako bahnem na podrážce. Že si ti lidé nezaslouží slušné zacházení, a že zbývá jenom počkat, až vymřou. Že na ně nemusí být brány žádné ohledy. A teď najednou zjišťují, že to bez spolupráce s nimi nepůjde. Že když se budou příslušníci nižších vrstev chovat iracionálně a když budou zhoršovat epidemii, postihne to všechny. V první fázi snad mohli doufat, že umírat budou jenom staří a nemocní, ale teď umírají zdraví padesátníci a post-covidovým syndromem trpí všechny věkové kategorie, včetně dětí.

A nejde jen o zdraví. Vláda sice nechává fabriky běžet s minimálními omezeními, ale ony se nakonec i ty fabriky zastaví. Povede k tomu nedostatek lidí, ale také to, že odběratelé odmítnou brát komponenty ze země promořené virem. Těm, kdo tomu nevěří, doporučuji rozhovor s předsedou představenstva ČKD Kutná Hora. Pan předseda doporučuje falšovat čísla, aby se v zahraničí o české epidemii nedozvěděli (což je poněkud problematické řešení), ale o ztrátě trhů mluví zcela jasně. To neohrožuje jenom montovny, ale taky personální agentury, auditory, dodavatele IT, reklamní agentury, školící agentury… tedy ty skupiny, které mají blíže ke kavárně než k Zemanovým voličům.

Ano, hlavní odpovědnost nese vláda. Vybrala katastrofální strategii, a dokonce ani podle té neumí postupovat. Po celou dobu vršila chybu za chybou. Nedokázala ani nakoupit roušky, aby v tom nebyl korupční skandál. Absolutně podcenila přípravu na další vlny. Nedokáže zavést ani jednoduché opatření, aby zároveň věděla, jak ho vymáhat. Nedokáže komunikovat s lidmi. Dokonce i jmenování projektového manažera pro projekt očkování se ukázalo nad jejich síly! Momentálně se nachází ve stavu rezignace. Provádí jakési kroky, které už nemají jiný význam než snaha ukázat činnost. Mechanicky prováděné rituály a čekání na volby, aby je toho břemene někdo zbavil.

Místo lidu zmatená veřejnost

To není problém osoby Andreje Babiše. To je standard vládnutí v zemích EU, s několika málo výjimkami. Přesto vidíme obrovský rozdíl proti migrační politice. Tam se lidé dokázali sami domluvit, co vlastně chtějí. Vznikl jasný konsensus, že masová migrace z islámských zemí je nepřijatelná. Ten konsensus nikdo neorganizoval. Vznikl sám od sebe – v hospodách, na sociálních sítích, na nezávislých přednáškách. Vznikl navzdory médiím. Vláda cítila z jedné strany tento jednoznačný lidový tlak, z druhé strany tlak evropské vrchnosti a výsledkem byl kompromis. Nepřistoupila na centrální přidělování migrantů, ale nezavedla ani ostrahu hranic.

Jenže u covidu žádný takový tlak není. Společnost je zoufale rozdělená. Jedni chtějí zpřísňovat, druzí rozvolňovat, další skupiny prosazují nejrůznější zázračné léky. Jedni chtějí rychlé očkování, druzí by očkování nejraději zakázali. Potíž je i tom, že jak je která skupina agresivní a viditelná, to vůbec nesouvisí s tím, jak je početná. Nelze tedy mluvit o něčem jako lidový tlak. Zato existuje jasný tlak z EU a zejména ze svazu průmyslu, tedy ze sdružení zahraničních korporací působících na českém území.

Vracíme se tak k tomu, že když chybí shoda na řešení, nedokážou lidé přimět vládu k ničemu rozumnému. A shody je nemožné dosáhnout v ostře rozdělené společnosti.

Rozpojená zkušenost

A mezi tím se různí jednotlivci a skupiny snaží vnést do diskuze aspoň trochu racionality. Že to má ale limity, to je nejlépe vidět na sdružení vědců a aktivistů Sníh. Představují asi to nejlepší, co může česk věda nabídnout, dokázali soustředit spolehlivé poznatky, definovat jasnou strategii… ale zároveň to jsou jen lidé a příslušníci své společenské vrstvy. A pokud by snad někdo chtěl z takového omezení vyjít, ostatní mu rychle připomenou.

Sdružení vědců a aktivistů Sníh nedávno publikovalo vynikající text Dva oddělené světy je třeba spojit. Dva světy, to je brilantní postřeh. Na jedné straně přeplněné nemocnice, lékaři a sestry na hranici zhroucení, stovky umírajících denně, tisíce a tisíce dalších s dlouhodobými následky, a úleva v nedohlednu. Na druhé straně lidé, kteří kolem sebe vidí jen normální život, nikdo z jejich okolí se nedusí a absolutně nechápou, proč je vláda omezuje. Cítí se bezdůvodně šikanováni. Nemohou zajít do hospody, nemohou cestovat, nemohou se vídat s přáteli. Často nemohou ani dělat svou práci, se všemi důsledky.

Zmíněný článek tvrdí, že za to rozdělení může Andrej Babiš (jak jinak), ale to je v téhle sociální vrstvě povinnou součástí výstroje. Základnímu postřehu to nijak neubírá na hodnotě. Tato oddělenost světů je totiž něco jiného než to, že různí lidé vidí svět různým způsobem. Třeba v letech po únorovém převratu bylo běžné, že sedlák, kterého vyhnali ze statku při násilné kolektivizaci, vidí svět naprosto jinak než čeledín. Pro pochopení tehdejší doby potřebujeme rozumět oběma. Ale oba žili ve stejném světě. Reakcionář věděl o komunistovi a naopak.

Dnes jsou světy rozděleny. Jako by reakcionář vůbec nevěděl o existenci komunisty a naopak. Samotnou zprávu o existenci toho druhého by pokládali za „hoax“. Pochopitelně, že to musí mít katastrofální následky pro život společnosti.

Oběti neexistují

Jenže moment? Rozdělily se světy až s covidem? Co třeba migrace. Na jedné straně tu jsou oběti násilí migrantů, a nemusí se jednat přímo o velké atentáty. Statisíce a miliony lidí, kteří se „jen“ bojí vyjít ven ze svého domu. Francouzští dělníci, kteří museli utéct z předměstí, kde předtím žili po generace, když tato předměstí převzali islamisté. Židé, kteří se museli vystěhovat z Franci, Německa nebo jiných zemí, protože se báli o život. Německé děti, které jsou každý den mláceny a jinak šikanovány svými spolužáky ze Sýrie, Afghánistánu či jiných zemí. Britské puberťačky unesené pákistánskými gangy a prodané jako sexuální otrokyně. Další, kdo byli „jen“ vyhozeni z práce nebo vyhnáni z domů za domnělou urážku islámu. A nemylme se, každý z těch jevů už máme i v České republice.

Jenže tihle lidé tvoří jeden svět. Vedle toho je druhý svět, ve kterém migrace vůbec není problémem. Jen pár zubožených lidí se přišlo na čas schovat. Je to svět, ve kterém neexistuje masové násilí, vraždy, znásilňování, vyhrožování, vyhánění nemuslimského obyvatelstva a každodenní šikana. Pokud se o něčem takovém mluví, musí to být vylhaná propaganda. Existují dokonce celé „protidezinfomační“ servery, které se snaží problém zakrýt. „Kde jsou ti vaši muslimové?,“ ptají se posměšně. Nebo šíří fotomontáž, kde stojí předseda SPD na prázdném poli a titulek říká „Okamura vyhlíží uprchlíky.“

Jaký je rozdíl mezi bájemi o tom, že se umírá „s covidem, nikoliv na covid“ a že „násilí migrantů nijak nesouvisí s islámem“? Paradoxní je, že ti, kdo jsou rozhořčeni jedním, nadšeně šíří to druhé (a naopak).

Nejde jen o to, že v různých vrstvách převažuje různý pohled. Jde o tu rozdělenost. Ve společném světě by elitářský názor mohl znít třeba následovně: Přichází sem muslimská komunita, z určitých důvodů ji tu chceme, na životy některých lidí to bude mít výrazný negativní dopad. Ten dopad zmírníme nebo dospějeme k názoru, že ti lidé mají povinnost to snášet (podobně, jako se neřešily dopady na život kulaků). Ale víme o sobě, že existujeme. Pro dnešní zastánce migrace ti druzí lidé neexistují. Samotná existence obětí migrace je označována za „hoax“. Světy jsou rozpojeny.

Třídní konflikt na prvním místě

Totéž platí o vyklizení ruského trhu (také to má nějaké oběti), různých evropských regulacích, obětech genderového šílenství (kolik životů už bylo zničeno ve jménu změn pohlaví?) a mnoha dalších oblastech. Světy jsou rozpojeny.

Když chvíli posloucháte cvrkot ve facebookových skupinách podporovatelů aktivity Sníh, rychle si všimnete, že to jsou často ti stejní lidé, kteří horlivě pracovali na rozpojení světa. A začalo to fungovat už i na druhé straně. Mnoho normálních slušných lidí dnes zahodí pravdivou informaci o epidemii, protože pochází ze zdroje, který se zkompromitoval lhaním o migraci, Evropské unii a dalších tématech. Mnohdy to dokonce dostává statusovou podobu. Když nepatříš ke globalistům, máš přece povinnost věřit, že virus covidu nezabíjí, opatření jsou výsledkem spiknutí a očkování škodlivé. Vědci mohou sebelépe argumentovat, ale těch, kdo to bez čtení zamítnou, je tolik, aby to stačilo k pokračování epidemie. Lidsky jsou ty reakce naprosto pochopitelné, i když jsou hloupé a sebedestruktivní.

Už tohle by bylo samo o sobě dost špatné. Kdybychom si teď dokázali společně sednout a říci si: potřebujeme propojit naše světy, i kdyby jenom na čas. Jenže toho není schopna ani jedna strana. Ano, mnozí vzdělaní příslušníci městských elit by chtěli zastavit epidemii. Jenže i v té chvíli jsou jejich priority jinde. Důležitější je podpořit válku proti Rusku, zlikvidovat zbytky národní samostatnosti a zničit nepřátele v třídním boji. Nikdy neudělají to, že by třeba Okamurovi pořádně vysvětlili, jak fungují epidemie a jaké jsou vlastnosti tohoto konkrétního viru. Protože chtějí, aby SPD prosazovalo nesmysly. To je pro ně důležitější než potlačení epidemie.

A ti, kdo to snad vidí jinak, se bojí rozvášněného intelektuálského davu. Proto se Flégr nikdy neobjeví na videu s Konvičkou, i když ví, že by tím oslovil úplně nové skupiny lidí. A když napíše jasný strukturovaný text s prognózou o dalším vývoji, servilně tam dodá povinný odstavec o tom, že než se očkovat ruskou vakcínou, to raději umřít. Texty s cenným a pravdivým pohledem na epidemii jsou znehodnocovány přídavkem politické propagandy soustavně. Vedle solidní vědy najdete odkazy na odporné fašizující projekty typu Demogog.cz a Manipulátoři.cz. Jejich mladší bratříček, IluminatorCz, si s nimi nezadá. Pravidelně publikuje správné statistické informace o průběhu epidemie, uvádí na pravou míru omyly… a pak to zazdí servilním politickým vyhlášením, že „americké volby proběhly čistě, férově a legitimně.“ To netvrdí ani Bidenovi přívrženci. Náš Iluminátor k tomu dospěl tím, že vzal několik nejhloupějších prohlášení Jany Peterkové a vyvrátil je. O vlastních amerických volbách ani zmínka. Ani zmínka o důkazech volebních nesrovnalostí, které byly shromážděny. Ani slovo o videozáznamech manipulace s hlasy. Ani slovo o stovkách svědectví. Ani slovo o tom, že americké soudy se odmítly celým případem zabývat (takže nikdy nedošlo k posouzení důkazů). Když dojde na politiku, není žádný rozdíl mezi Iluminátorem a Aeronetem.

Když někomu z aktivních příznivců Sníh připomenete konkrétní lži, které tyto servery šíří, reaguje hysterickým výpadem. A když se zeptáte na detaily šíření viru, nejdřív zkontroluje vaše politické postoje. Aby se pravdu náhodou nezvěděl nějaký xenofob. Třídní konflikt na prvním místě.

A zase jsme u těch Divokých historek. Dva rváči se pevně drží a společně uhoří. Ale pozor!

Na prvním ročníku Vlasteneckého setkání v Příčovech jsem mluvil o nepsané společenské smlouvě. O tom, že by ve velmi emotivních konfliktech by měla existovat pravidla respektovaná oběma stranami. Studentští aktivisté dovezení z Prahy mezitím cosi hulákali a dožadovali se zákazů. Kdo ví, možná mezi nimi byl i nějaký doktorand, který dnes bojuje s „dezinformacemi o epidemii.“

Na jejich vymyté mozky doplácíme všichni. A nemylme se, vrátí se to při každém dalším problému, kterému bude česká společnost čelit.