EU používá dvojí metr i na ilegální migranty
Jaroslav Bašta
8. 8. 2021 prvnizprávy
Mé poslední komentáře se zabývají situací na severovýchodě Evropské unie, v Pobaltí. Přes svůj velmi malý počet obyvatel (Litva 2, 8 milionu, Lotyšsko 1, 9 milionu a Estonsko 1, 3 milionu) všechny tři země patří v mnoha ohledech k nejzajímavějším členským zemím Evropské unie. Může za to jejich geografická poloha a nedávná minulost. Bývaly součástí Sovětského svazu a dnes představují pohraniční státy EU a NATO s Ruskou federací. Litva a Lotyšsko navíc sousedí s Běloruskem.
Poslední rok po běloruských prezidentských volbách v srpnu loňského roku se vztahy mezi Minskem, Vilniusem a Rigou velmi zkomplikovaly. Baltské země odmítly uznat jejich výsledek, začaly aktivně podporovat běloruskou opozici a uvalily sankce na režim prezidenta Alexandra Lukašenka. Ten se počátkem léta letošního roku rozhodl, že se svým sousedům pomstí a otevřel novou trasu pro ilegální migranty ze Středního východu a Afriky, a jak dodává, také pro pašování drog. Hranice s Litvou zatím překročilo více než 4 000 osob. Litevci nejprve vyhlásili hraniční nouzový stav a pak přijali nový zákon o nelegální migraci, podle něhož každý, kdo protiprávně překročí hranici, bude zatčen, internován a poté deportován, protože se dopustil hybridní agrese proti litevskému státu a narušil jeho suverenitu.
Současně začali stavět plot, který by ilegálním překročením hranic zabránil. Evropská komise jim ho odmítla financovat, což odůvodnila ideologickými důvody. Tím se její zdrženlivý přístup k migrační krizi vyčerpal. Jde o něco dosud nevídaného, neboť obecný trend EU i OSN směřuje k tomu, aby termín ilegální migrace zmizel a na každého migranta se pohlíželo jako na vítaného hosta. Navíc přes sedmdesát procent osob zadržených a internovaných v litevských zařízeních tvoří občané Iráku. Těm je v EU poskytován azyl ve více než 90% případů.
Důvody, proč nic ze zaběhané praxe přijímání „běženců“ náhle neplatí, jsou nejspíše dva. Zaprvé i Evropská komise pochopila, že pro baltské státy příchod byť jen několika tisícovek osob z jiného civilzačního okruhu znamená enormní zátěž a vyvolává destabilizaci společnosti – proto to také Lukašenko provádí. Na druhou stranu na jih Evropy přichází stejných hybridních agresorů desetkrát, někdy stokrát více a vedení EU se snaží trestat politiky, kteří migraci kladou překážky. Jako příklad lze uvést Salviniho a Orbána. Proto mě napadá, že hlavním důvodem snahy zastavit dovoz ilegálních migrantů přes Bělorusko, bude konkurenční boj.Lukašenko kazí kšefty pašeráckým neziskovkám finančně napojených na Brusel. Podezření, že peněžní toky mohou vést z aparátu EU k obsluhám „neziskových“ trajektů mezi severní Afrikou a Itálií i nazpět, již několikrát zaznělo. Pro nás v České republice z té bělorusko – litevské patálie plyne několik poučení.
Konečně v usnesení parlamentu jedné z členských zemí EU zaznělo, že masová ilegální migrace osob z jiných kulturních okruhů je nejnebezpečnější způsob hybridní války, jehož cílem je destabilizace napadené společnosti, tedy jde o skutečnou hybridní agresi. Od toho se musí odvíjet naše snaha o postih organizátorů této nepřátelské činnosti, a to i v případech, že se budou skrývat za názvy „bez hranic.“ Litevský zákon, že ilegální překročení státní hranice je trestným činem, za nímž následuje zatčení, internace a deportace, bychom měli přijmout co nejdříve.
Jinak si myslím, že pověstný bruselský dvojí metr tentokrát sehrál pozitivní roli, protože z Litvy se stal modelový příklad úspěšného boje s migrační krizí.