Svět bez fosilních paliv si nemůžeme dovolit? Nová studie říká, že dekarbonizace by naopak ušetřila biliony

Byl by kompletní přechod na obnovitelné zdroje ekonomicky nevýhodný? S varovnými hlasy nesouhlasí vědecká studie vzniklá na půdě Oxfordské univerzity, která dospěla k závěru, že přechod na udržitelné zdroje by světovým ekonomikám naopak ušetřil biliony.

Náklady na udržitelné zdroje totiž padají mnohem rychleji, než se čekalo, což se dnes rozhodně nedá říci o zdrojích fosilních. Je to ale zjištění, na kterém můžeme dlouhodobě stavět, nebo jen dočasná anomálie? Pojďme se na oxfordský výzkum podívat blíže.

Recenzovaná studie publikovaná v odborném magazínu Joule uvádí, že pokud bychom se vzdali využívání fosilních paliv na dnešní úrovni a přešli na šetrnější zdroje energie, tak bychom kromě lepšího ovzduší ještě výrazně ušetřili. Konkrétní úsporu výzkumníci vyčíslili na dvanáct bilionů dolarů.

Do rozvoje těžby fosilních zdrojů dnes firmy již investují jen naprosto nezbytné minimum. Může za to hlavně fakt, že návratnost dlouhodobých investic do nepopulárních zdrojů energie je vzhledem ke stavu politického i skutečného klimatu krajně nejistá, a tak většina firem jen udržuje v chodu již hotovou infrastrukturu. Například Evropská unie postupně přechází ke klimaticky neutrální ekonomice, čímž se rozevírá disproporce mezi energetickou poptávkou a zdroji.

Investiční šéf Saxo bank Steen Jakobsen k tomu v prorockém rozhovoru pro Forbes Česko z letošního ledna říká: „Směrujeme stále více poptávky do sektoru dostávajícího menší a menší investice hlavně proto, že fosilní energie získaly nálepku ESG (souhrnná zkratka pro dopady podnikání na klima i společnost, pozn. red.), a sektor je tak mnohem hlídanější. Máme nejnižší investiční náklady na těžbu a fosilní energie v historii, přitom jsme zároveň čím dál závislejší na stabilní energii.“

Naopak pořizovací náklady na energeticky šetrnější technologie každým rokem klesají, což právě na konkrétních číslech dokládá uvedená podzimní oxfordská studie. Ta jde ale ve svých závěrech dokonce ještě dál a tvrdí, že obnovitelné zdroje mají potenciál zvýšit celosvětovou produkci energie a rozšířit přístup k ní pro větší počet obyvatel.

Závěry studie však mají jeden háček: všechno je podmíněné tím, že se naplní scénář takzvaného rychlého přechodu. V něm by energetika fungovala prakticky bez fosilních zdrojů již někdy okolo roku 2050. K dispozici by přitom bylo o padesát pět procent více energetické kapacity a služeb – díky masovému rozšíření solární a větrné energie, baterií, elektrických vozidel a čistých paliv, jako je vodík vyráběný z obnovitelné elektřiny.

Mohlo by se zdát, že je studie postavená na pomyslném vybírání třešniček ze současné drsné reality a její závěry musíme brát s rezervou. Pravdou ale je, že výzkumníci a výzkumnice prozkoumali tisíce scénářů přechodných nákladů hlavních energetických modelů, což už je docela uvěřitelný referenční vzorek i pro nejskeptičtějšího statistika.

Pokud jde o náklady udržitelných zdrojů, pracuje studie s pětačtyřicetiletým intervalem u solární energie, sedmatřiceti lety u větrné energie a pětadvaceti pro bateriová úložiště. Data přitom odhalila, že za posledních dvacet let předchozí modely včetně nejoptimističtějších silně nadhodnotily budoucí náklady na hlavní zelené zdroje.

V praxi se tak potvrdilo, že odhadování budoucnosti na základě technologií a požadavků současnosti je vždy tak trochu střelbou naslepo. To hezky demonstruje i u nás položená plynová transportní soustava. Vzpomeňme, že dávno před vypuknutím války na Ukrajině na ni ráda upozorňovala bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková.

„Využití tranzitní soustavy je nižší, než bylo v devadesátých letech předpokládáno. Pokud by nové propojení mělo ještě snížit tranzit ve stávajícím potrubí, přinese to nevyhnutelně vyšší jednotkové náklady na jeho údržbu. Náklady přitom znovu ponese český zákazník. Laicky řečeno – trubky jsou už jednou v zemi a stěží je vykopete a nahradíte užšími, které by stačily novým potřebám. Udržovat naddimenzovanou soustavu by tak mohlo vyjít draho,“ uvedla již v roce 2016 v rozhovoru pro Euractiv.

Jak ale můžeme vědět, že se podobného omylu nedopouští i samotná studie? Otázkou hlavně zůstává, kdy narazíme na hranici, pod kterou další pořizovací i provozní náklady již dále snížit nedokážeme. A časem na tuto hranici narazit musíme – ostatně ani výpočetní technika nedokázala udržet donekonečna věhlasný Mooreův zákon.

Na rozdíl od problematiky hustoty počítačových čipů jsme však v případě dekorbanizace spíše na začátku. Hlavní autor oxfordské studie Rupert Way je v tomto směru více než optimistický. „Náš výzkum ukazuje, že rozšiřování hlavních zelených technologií bude i nadále snižovat jejich náklady a čím rychleji budeme postupovat, tím více ušetříme. Urychlení přechodu na obnovitelné zdroje je nyní tou nejlepší volbou nejen pro planetu, ale i pro ceny energií.“

Vedoucí studie Doyne Farmer pak dodává, že panuje mylná představa bolestivého a nákladného přechodu na čistou energii. „To je prostě špatně. Oproti fosilním palivům jsou obnovitelné energie v mnoha situacích levnější již dnes a náš výzkum ukazuje, že v následujících letech budou levnější ve všech oblastech. A pokud přechod urychlíme, zlevní ještě rychleji. Úplné nahrazení fosilních paliv čistou energií do roku 2050 nám ušetří biliony.“

Podle studie také výrazně klesnou náklady na technologie skladování energie, jako jsou baterie a elektrolýza vodíku. Naopak náklady na jadernou energii, o které se v poslední době opět uvažuje jako o ekologické a úsporné alternativě fosilních zdrojů, v posledních pěti desetiletích soustavně rostly. Pokud by tempo klesajících nákladů na obnovitelné zdroje a skladování takto vyrobené energie vydrželo, přestane být jádro časem konkurenceschopné.

Celá studie vznikala ještě před rusko-ukrajinským válečným konfliktem, a nezapočítává tudíž enormní nárůst západních nákladů na fosilní paliva. Zohledňuje nicméně přes sto let záznamů o cenách fosilních paliv.