České jachtařky jedou na olympiádu. I díky kurióznímu setkání s majitelem firmy
Z dvaceti posádek pro olympijský souboj jachtařek je pouze ta česká ze země bez moře. Příběh tohoto úspěchu je přitom opravdu podivuhodný.
Moře omývá devatenáct z dvaceti zemí, které se dostaly na olympijské klání v jachtingu třídy 49erFX. Jedinou výjimku senzačně tvoří česká posádka Sára Tkadlecová a Zosia Burska, jejichž unikátní příběh se mohl uskutečnit i díky kurióznímu setkání s majitelem firmy Dolphin Consulting Jakubem Holubcem a jeho následné podpoře.
V kategorii, v níž se na blížících se hrách ve Francii české sportovkyně předvedou, nemělo Česko dosud nikdy zastoupení. A ženská dvouposádka s vlajkou s modrým klínem na plachtě se na olympiádě ukáže po dlouhých šestnácti letech.
Podivuhodné? Jistě. Velké dobrodružství jachtařek ze suchozemského státu je ovšem ještě podivuhodnější. Dohromady se daly teprve před dvěma lety, přičemž jedna z nich se tou dobou již s jachtingem rozloučila, podle vlastního mínění definitivně.
Kvůli krátkému společnému působení a také kvůli znatelně horšímu finančnímu zázemí ve srovnání se špičkou Češky na olympiádu dlouho vůbec nemyslely. A tím, že se na ni v nesmírně tvrdé konkurenci a v úplně posledním možném závodě probojovaly, šokovaly nejen sebe, ale i všechny okolo.
Jak naprosto nečekaný úspěch to pro české jachtařky je, dokládá skutečnost, že Sára Tkadlecová už měla na termín olympijských závodů zaplacenou dovolenou s rodiči v exotické Africe. Místo ní bude v moři u Marseille usilovat s parťačkou o co nejlepší výsledek na globálně nejprestižnější sportovní akci.
„V hlavách nemáme nastaveno, kolikáté bychom na olympiádě měly skončit, abychom to považovaly za triumf. To pro nás nedává smysl. Chceme prodat, co umíme, chceme se pokusit zajet tak, abychom měly dobrý pocit, že vše klaplo,“ říká Sára Tkadlecová.
„Zároveň ovšem víme, že pokud se nám to takhle zajet povede, odrazí se to na i výsledku. Nějaké favoritky samozřejmě před startem jsou, ale ve specifickém závodě mohou podle mě vyhrát úplně všechny,“ doplňuje Zosia Burska a na otázku, jež se vnucuje, zda tedy může zvítězit i česká loď, s úsměvem přitaká, že určitě ano.
Kdo by se ještě před relativně krátkou dobou takhle sebevědomých slov nadál! Vždyť před pár měsíci bylo téměř sci-fi i to, že se bude o českých účastnicích mořského olympijského souboje vůbec psát. V ten čas zajely jachtařky velmi solidně regatu na Mallorce a teprve pod tímto vlivem jim došlo, že mohou mít olympijské ambice.
Bála jsem se, ale pak jsem se začala bát toho, že budu litovat, když to neudělám.
Ambice se záhy naplnily, což musela být pro Sáru Tkadlecovou satisfakce. Ve stejné jachtařské třídě totiž o účast na předchozí olympiádu v Tokiu marně usilovala s Dominikou Vaďurovou, a když se pro ně vlny v Japonsku staly nedosažitelnými, Vaďurová ukončila kariéru. Zkušená Tkadlecová, jež se na své pozici vypracovala mezi úzkou světovou elitu, najednou neměla s kým pokračovat.
Zosia Burska naopak z vlastní vůle již pokračovat nehodlala. Dcera polských rodičů, kteří se usadili v Praze, oplakala, že se – i kvůli nepraktické logistice z Česka – stala nepotřebnou v týmu Polska, a s pocity ublíženosti dala sportu sbohem. Když jí lidé z českého jachtingu nabádali, ať se ozve Tkadlecové, tři měsíce váhala.
„Bála jsem se, ale pak jsem se zase začala bát toho, že budu litovat, když to neudělám,“ svěřuje se Burska.
Obava o to, že jí uteče šance, pokud to na palubě se Sárou Tkadlecovou nezkusí, patrně nemusí být předmětem vysvětlování. Proč se ovšem Zosia bála návratu k jachtingu? „Myslela jsem, že na to nemám,“ odpoví upřímně, přičemž věta, kterou vyslovila, v sobě vlastně nese dva významy.
Za prvé, kategorie 49erFX je fyzicky velmi náročná a subtilní Zosia měla vcelku oprávněné pochyby, zda ji zvládne, což se skutečně projevilo při prvních trénincích se Sárou.
A za druhé, ačkoli je jachting provozovaný na nižších úrovních z finančního hlediska poměrně dostupným sportem, ve špičkové variantě je to naopak nákladná záležitost.
„Posádky, které jsou na absolutním vrcholu, mají rozpočet, který klidně přesahuje dvě stě tisíc eur na sezonu,“ prozrazuje Sára Tkadlecová. Ona a Zosia si vystačí se zhruba padesáti tisíci eur, ale i tak jde o balík peněz a ten může být ve sportu, který je v Česku spíše Popelkou, problém sehnat.
Že se to podařilo, na tom má mimo jiné i zásluhu deset let stará historka, kterak dvanáctiletá Zosia Burska vyrazila okolo Velikonoc na farmářské trhy prodávat dřevěná vajíčka…
Ještě předtím se v jachtingu, k němuž se dostala víceméně náhodou po pádu z koně, překvapivě kvalifikovala na mistrovství Evropy do Irska, jenže startovné bylo čtyřicet tisíc korun. Rodiče dceru podporovali ve všem, co toužila dělat, byla to však pro ně příliš vysoká částka. A tak otec sehnal dva tisíce dřevěných kraslic a malá Zosia je vyrazila prodávat, aby mohla na šampionátu závodit.
Na Irské moře Zosia Burska vskutku vyplula, to ovšem zdaleka nebyl ten největší profit z jejího „trhoveckého období“. Celkově prodala 1800 vajíček a mezi kupci byl i Jakub Holubec, zakladatel a majitel technologické firmy Dolphin Consulting. Jachtařské nadšení slečny ho strhlo natolik, že ji začal podporovat a tato podpora trvá dodnes.
Jakub Holubec v podstatě odmítal vzít na vědomí, že se Zosia rozhodla ukončit jachtařskou kariéru. A když ji znovu nakopla, přispěchal okamžitě s finanční pomocí, jež se nyní pochopitelně týkala i Sáry Tkadlecové. „V úplných začátcích nám dal stejně jako jachtařský svaz, tedy přibližně dvě stě tisíc korun, díky tomu jsme mohly absolvovat první soustředění,“ líčí Sára.
Češky si mohly na olympiádu pořídit novou loď za třicet tisíc eur.
Název Holubcovy společnosti v sobě nese výraz „delfín“, což se k vodnímu sportu hodí. Jachtařky prozrazují, jak si podnikatel přál, aby se delfín vynořil z olympijských vln, což sice kvůli přísným regulím tak zcela nejde, jelikož žádné privátní logo nesmí na lodích být, ovšem v symbolické rovině delfín olympijské kruhy proskočí.
Dalším významným sponzorem je Jan Blaško, sám nadšený jachtař, který stojí za společnostmi CS Cargo či EUC. Podpora letí i ze svazu a také od Yacht Clubu Cere z Podolského nábřeží v Praze a Jachtklubu Lázně Toušeň. Sportovkyně také do svého týmu zařadila americká značka brýlí Oakley a coby studentky Univerzity Karlovy získaly sportovní stipendium z programu UNIS Victoria.
Díky tomuto finančnímu „puzzle“ si mohly mimo jiné pořídit na olympiádu novou loď za třicet tisíc eur. „Chceme spolu vydržet do příští olympiády v Los Angeles 2028, takže pro současné i potenciální partnery se nabízí možnost dlouhodobé spolupráce,“ říká Zosia Burska.
Sára se zase vrací k množství drobných příznivců, kteří k aktuální cestě již přispěli. „Všichni lidé kolem nás byli po naší kvalifikaci na olympiádu, která se prakticky nedala očekávat, velmi šťastní, dokonce až dojatí,“ popisuje.
Tekly tedy slzy štěstí. Slané jako moře u Marseille, na němž budou Češky chytat příznivý vítr od 28. července.