Koupit a držet. Inflací sužovaní Argentinci se obracejí ke kryptoměnám
Inflace se v posledních letech stala součástí argentinské identity stejně jako tradiční grilovačky asado. Pikantním příkladem prudce rostoucí inflace, která za posledních dvanáct měsíců dosáhla kumulativně 276 procent, je i proměna jídelníčku Argentinců.
Poptávka po hovězím mase, hlavní potravině země, klesá, protože se Argentinci uchylují k levnějšímu vepřovému a kuřecímu. Vzhledem k cenám, které podle některých prognóz v letošním roce vzrostou až o šest set procent, jsou steaky mimo hru.
Náhrada za hovězí maso je jedna věc, ale země už celá desetiletí hledá způsoby, jak vyměnit své stále slábnoucí peso. Dolary nakupují na černém trhu, ale v průběhu obchodování mohou být okradeni. Nekontrolované směnárny mění pesa na americké dolary někdy za dvojnásobek vládou zveřejněného kurzu. A dochází také k podvodům s falešnými dolary.
Zemí se proto šíří nový způsob získávání dolarů: kryptoměny. Už teď je míra jejich přijetí v Argentině vyšší než kdekoli jinde na západní polokouli. Ze sto třiceti milionů návštěvníků padesáti pěti největších světových krypto burz jich podle zjištění amerického Forbesu dva a půl milionu pochází z Argentiny.
Argentinci však nehrají loterii o „shitcoiny“ – obvykle nakupují a drží tether (USDT), stable coin s celkovou tržní hodnotou 112 miliard dolarů. „Argentina je anomální trh, kde mnoho lidí nakupuje tether a nenechává si prostor pro mnoho jiného,“ říká Maximiliano Hinz, vedoucí latinskoamerického oddělení krypto burzy Bitget. „To jinde nevidíme. Argentinci nakupují spotový tether a nic s ním nedělají.”
I když se však stablecoiny mohou zdát jako ideální úniková cesta před inflačními problémy, přinášejí s sebou řadu vlastních rizik. Země nevytvořila žádné předpisy, které by divoký kryptoprůmysl usměrňovaly, a nejdůvěryhodnější burzy a tržiště na světě nejsou z těch, které by Argentinci využívali nejčastěji.
Nový libertariánský prezident země Javier Milei naznačil, že je otevřený dolarizaci Argentiny, když 17. května na setkání podnikatelů řekl, že země směřuje k „režimu konkurenčních měn“, kdy si každý vybere, v jaké měně bude platit nebo přijímat transakce.
Milei předpovídá, že to povede ke zmenšujícímu se využívání pesa, až ho „téměř přestaneme používat a přejdeme k dolarizaci a odstranění centrální banky, aby zkorumpovaní politici nemohli krást tištěním peněz“.
Stablecoiny navázané na americkou měnu jsou v souladu s koncepcí dolarizace, ale zůstává na kupujícím, aby našel bezpečný způsob, jak je koupit, držet a používat – Argentina pro uživatele kryptoměn neposkytuje smysluplné záruky.
Tether ma navíc složitou historii. Stejnojmenná společnost, která za stablecoinem stojí, sídlí na Britských Panenských ostrovech a své vnitřní fungování bedlivě střeží. Nikdy nepředložila audit a nezveřejňuje, které banky využívá. V roce 2021 navíc musela zaplatit pokuty v řádech desítek milionů dolarů, protože mimo jiné nepravdivě tvrdila, že USDT je kryt americkými dolary jedna ku jedné.
Žádná z těchto výstražných vlajek ale zákazníky v zemi, která se potácí v trojciferné inflaci, příliš neznepokojuje. Rizika se přitom vztahují i na burzy a tržiště, jejichž fungování může nachytat i nejzkušenější.
Žádná z Argentinci nejvyužívanějších kryptoburz se nezaregistrovala u národního regulátora cenných papírů Comisión Nacional de Valores. Důvěru zákazníků si prý zaslouží díky své provozní historii.
Argentinci mohou jít cestou domácích firem, umožňujících nakupovat a utrácet kryptoměny prostřednictvím předplacených karet, jako jsou například Lemon a Buenbit. I ty ale působí v regulační mezeře.
Občanům inflací drcené země se však nelze divit. Od ledna 2002, kdy země ukončila vazbu na dolar v poměru jedna ku jedné, jim jeho znehodnocování přináší jen problémy. Peso od té doby sužují roky nadměrného utrácení a nesplácení dluhů, což deset let po zrušení vazby přivedlo dolar na hodnotu přibližně čtyř pesos, a když se do Severní i Jižní Ameriky dostal covid-19, na hodnotu čtyřiašedesáti pesos.
Za posledních deset let hrubý domácí produkt Argentiny očištěný o inflaci klesal v průměru o 0,1 procenta ročně – a pouze ve čtyřech letech zaznamenal růst.
Dalším důležitým faktorem je stav vývozu obilí, hlavního zdroje tvrdé měny. Ten ovlivňuje klimatická změna, kvůli které Argentina prošla nejhorším suchem za posledních šedesát let. Méně úrody zvedlo i argentinské ceny potravin, úrokové sazby i riziko platební neschopnosti.
Po šesti měsících nového prezidenta Mileie ve funkci je inflace stále vysoká, ale země má za sebou půlrok přebytku obchodní bilance a fiskálního přebytku ve výši 1,1 procenta HDP, čímž pozvolna obnovuje miliardové rezervy v tvrdé měně. Z nich potřebuje pokrýt více než 45 miliard dolarů zahraničního dluhu země, z nichž většinu dluží Mezinárodnímu měnovému fondu, faktickému argentinskému věřiteli poslední instance.
Mileiova opatření zahrnují propuštění desítek tisíc zaměstnanců veřejného sektoru, pozastavení veřejných prací, zrušení energetických dotací, zvýšení daní a snížení sdílení federálních příjmů s provinciemi – vše velmi nepopulární kroky, vedoucí k pouličním protestům a omezení dalších plánovaných úsporných opatření.
Jejich redukovaný soubor prošel v červnu nejtěsnějším rozdílem v argentinském senátu a nyní míří do dolní komory parlamentu, kde bude mít příznivější podmínky. Mileiovy konzervativní tendence mohou být hořkým lékem, který však země potřebuje, aby se konečně pohnula kupředu. Neexistuje však žádná pomyslná lžička cukru, která by lék osladila.